Článek
Podnikatelský boom 90. let je znovu aktuální – majitelé firem založených po revoluci postupně řeší, na koho svůj podnik přepsat. Úprava vztahů v rodinných firmách proto zaměstnává řadu právníků, mezi nimi i Jana Pavelku, který se rodinným byznysem zabývá.
„90 procent všech případů, které řešíme, se nějakým způsobem týkají nástupnictví nebo předávání v rodinných firmách. Myslím si, že to bude velké téma na příštích minimálně 10 až 15 let, protože v následujících letech dojde k poměrně masivnímu předávání na nástupnickou generaci,“ komentuje aktuální stav v Česku Pavelka.
Většina dětí převzít vedení nechce nebo nedokáže
Při předávání firmy má majitel několik možností. Kromě potomků může vedení převzít externí management nebo výše postavený pracovník. Pokud ovšem podnikatelé mají děti, často se z nich snaží vychovat své nástupce.
Právě výchova hraje pro úspěšné předání firmy klíčovou roli. Co rodiče v rámci výchovy nezvládli, je možné ošetřit formálně. Rodinné firmy si proto stále častěji nechávají sepisovat rodinné či firemní ústavy. Další hojně užívanou formou pro úpravu firemně rodinných vztahů jsou svěřenské fondy, které proslavil i premiér Andrej Babiš.
„Majitel může velmi dispozitivním způsobem (způsobem, který dovoluje stranám volně upravovat podrobnosti právního poměru – pozn. red.) upravit svoje majetkové vztahy do budoucna. Není přitom omezován limity dědického práva. Pokud tedy už ví, jakým způsobem by se měl jeho majetek chovat v budoucnu, třeba i po jeho smrti, může si tyto poměry upravit právě pomocí svěřenského fondu,“ vysvětluje advokát Jan Pavelka.
Největší strach mají majitelé z chování dětí
Samotné předávání firmy je otázkou několika let. Během této doby by se měl potomek na převzetí firmy připravit nejen teoreticky, tedy vzděláním, ale i prakticky. Měl by se naučit komunikovat se zaměstnanci, pochopit vnitřní firemní procesy a v neposlední řadě se stát obdobně respektovanou autoritou jako otec zakladatel.
„Pokud majitelé vybudují velkou firmu s vysokými zisky, velmi častou obavou je, aby potomci nebyli zvlčilí, až na ně připadne velký majetek. Aby zkrátka to, co zakladatelé vydělali, během krátké doby nerozfrcali. Případně aby mezi nimi nedošlo ke sporům,“ popisuje další úskalí Pavelka.
Success story se u českých firem nedějí
K úspěšnému předání firmy ale ve finále dojde jen v menšině případů. Zatím převládají případy, kde neúspěšné převzetí odnese firma nebo rodinné vztahy. Podobné příběhy na konferencích často popisuje Libor Suchánek ze společnosti Sulko.
Svého syna na převzetí dlouho připravoval, došlo však mezi nimi k rozkolu a syn z firmy odešel. Celý příběh má ale šťastný konec: syn se do firmy vrátil a dnes společnost opět vzkvétá. „To je jedna ze success story, které se povedly, ale nejsou příliš časté,“ dodává advokát.
Nový začátek bývalé majitele firem změní
Předání firmy, často budované po celý život, je náročnou životní situací i pro samotného majitele. Musí se totiž naučit doslova znovu žít.
„Spoustu vlastníků ví, že už by firmu měli předat, že už by si chtěli odpočinout, ale na druhou stranu nevědí, co budou s volným časem dělat a jak vlastně prožijí zbytek svého života. Doteď totiž byli zvyklí na úplně jiný režim,“ připomíná Pavelka. Stává se pak, že se majitelé firem začnou nudit a někdy se k podnikání zase vrátí, ať už do své firmy nebo například jako investoři či mentoři k začínajícím startupům.
U bývalých ředitelů a majitelů firem, kteří už mají předání za sebou, je zajímavé pozorovat i další fenomén. Podle Jana Pavelky, který se s nimi často vídá, u řady z nich nastane změna i fyziologická. Z ustaraných, stažených lidí, kteří nevnímají svět kolem sebe, jsou najednou vzpřímení a zklidnění lidé.
