Fridrichová: Jsem hvězdou dezinformačních webů, plat klidně zveřejním

Zuzana Bubílková kdysi v České televizi moderovala pořad S politiky netančím. Vy teď už tu taneční průpravu trochu máte. S kým z politiků byste si chtěla zatančit?

Já nevím, jestli by teda někdo chtěl tancovat se mnou, protože jsem prokázala, že patřím spíše do té netaneční ligy, ale s politiky bych asi netancovala s nikým.

Takže s politiky taky netančíte?

Ne, ne… nenapadne mě ani jedno jméno.

Třeba Radek Vondráček z ANO hraje dobře na kytaru, ale jak to má s tancem, úplně nevím.

Ale on je sólo hráč. A ještě potřebuje být na vyvýšeném místě, aby byl vidět.

Bála byste se, že byste dostala košem?

Jako od politiků? Já myslím, že to je lepší varianta než být jimi plácána po zádech. Takže koš beru.

Myslíte, že je provokujete?

Těžko říct, já bych řekla, že ta moje postava je trošku vyzdvihována neprávem. Já ten pořad už dělám dlouho, politici si už zvykli na to, že tam každou neděli večer jsou. Vím, že třeba Malostranské korekce, kde jsou i zrychleně, tak sledují docela bedlivě. A vím, že mnozí jsou tam rádi, protože vědí, že i trocha výsměchu na jejich účet není špatná. Prostě v politice je hodně lidí a ne každý se dostane na tu obrazovku. Takže možná to berou trošku s rezervou. A když o mě mluví nějak zle, tak pro mě je to pořád lepší, než kdyby si mě pochvalovali, protože to bych byla nervózní, jestli dělám svoji práci dobře.

Polibek smrti.

No…

Některým váš pořad vadí velice. Proč zrovna vy jste tím symbolem kritiky celé České televize?

Nevím, jestli jenom já, řekla bych, že je nás trošku víc těch lidí, ale není nás mnoho, to je pravda.

Václav Moravec a Marek Wollner mě napadají.

Já jsem o tom s nikým z těch politiků, kteří o nás občas mluví nebo píšou na sociálních sítích, nemluvila. Možná je ta personifikace toho problému pro ně jednodušší, protože lidi si pod tím víc mohou představit, co pod tou kritikou můžou čekat. Od té 168 už veřejnost ví, čeho se tam dočká každou neděli. Stejně tak od Václava Moravce nebo od Marka Wollnera. Zrovna my tři jsme novináři v České televizi, kteří dělají dost kritické produkty, takže je také možné, že je ta kritika svým způsobem obhajoba a do určité míry tak funguje. Prostě když 100× něco omíláte, tak minimálně některým lidem začne připadat, že na tom něco může být. Nám přišlo docela legrační a to je nová věc, když nám někteří politici začali říkat: Vy lžete, vy manipulujete. My jsme si to do toho pořadu zařazovali, protože jsme si říkali: Tak to je přece jasné, že nelžeme, protože kdybychom lhali, tak na nás hned zakleknou členové rad, kteří nás mají na starosti nebo nás hlídají. Ale fakt je, že slova politika mají docela velkou váhu.

Vy říkáte, že to je nová věc, dokázala byste říct, odkdy to trvá? Odkdy se říká „prolhaná 168, prolhaná Fridrichová“?

Řekla bych, že ta změna přišla s nástupem politiků nového typu, které bych klidně neváhala označit souslovím intuitivně populističtí politici. Vybírají si témata, kterým lidi rozumí. A strefovat se do lidí z televizní obrazovky není zas tak těžké. U nás žije část lidí, kteří moc nezkoumají to, jestli to je pravda nebo ne.

Na druhou stranu, neříkáte si o to tak trochu konkrétně vy osobně sama? Protože když se podíváme na vaše profily na sociálních sítích, tak tam najdeme například tweet na adresu poslance Radka Vondráčka: „Papaláš, papaláš, s kytarou si to rozdáš.“ Anebo na prezidenta Zemana: „Poláci jste čučkaři, náš pan prezident říká, že Huawei je v pohodě.“ Nenabíháte si tím tak trochu na vidle?

No dělat si z něčeho legraci je něco jiného než o někom lhát. Prostě když o mně někdo říká, že za reportáž beru peníze anebo že upravuji televizní záběry…

Tomu rozumím, ale ty tweety jsou ještě legrace? Nejsou to urážky?

Já doufám, že legrace u nás stále ještě jako urážka brána není. A kdyby ano, tak se u nás něco změnilo. Prostě politická satira do veřejného prostoru patří. A že novinář zažertuje na účet politika, je v pořádku. A je to vlastně pro společnost docela i ozdravné.

Radek Vondráček to ale možná cítí jinak. Přece jenom, kde je ta hranice? Papaláš, to může být pro někoho přece urážlivé.

Konkrétně u pana předsedy Poslanecké sněmovny mi z té fotky přišlo, že je trošku v podnapilém stavu. A domnívám se, že řadový občan, kdyby přišel do Poslanecké sněmovny, tak si prostě v podnapilém stavu nevyskočí na pultík. Takže v tom chování podle mě lze spatřit něco, co lze za papalášství označit.

Označujete Radka Vondráčka za podnapilého?

Je pravda, že by mě za to klidně mohl zažalovat, ale mimochodem to je informace, se kterou přišly Seznam Zprávy.

Ano. Kolega Vašek Dolejší.

Ale já si popravdě řečeno neumím představit, že by člověk, který by něco nevypil, jen tak s kytarou vyskočil na pultík. A zároveň si, pokud si dobře vzpomínám, tak tam byla nějaká oslava. Tak pokud pili sodovku, tak se panu předsedovi hluboce omlouvám.

Přemýšlíte nad tím, že takovýmito tweety a vyjádřeními nahráváte těm, co Českou televizi kritizují?

Mně vůbec nevadí, když mě někdo kritizuje za mnou práci, to je v pořádku. Mně vlastně vadí jenom to, když mě někdo nařkne z něčeho, co je lež.

Ptám se na to, jestli chápete, že se to třeba potom sváží i na celou Českou televizi? Kvůli tomu, že jste chtěla zavtipkovat na Twitteru.

Ale v České televizi stále ještě jsou pořady, které vtipkují anebo vtipkovaly na účet politiků. To není nic, co by bylo trestné, není to nic, co by podle mě veřejnost vnímala jako škodlivou věc.

Myslíte, že vedení České televize je spokojené s tím, jak vystupujete na sociálních sítích?

To nevím, protože se mnou o tom nikdo nemluvil.

Nebyla jste na koberečku?

Ne, ne. Ale mým šéfem, mým šéfredaktorem je Marek Wolner, který je zároveň i dramaturgem a moderátorem Reportérů ČT. A on hodně píše taky, i když on píše trošku jinak. A ten mi nevyčítal, že si někdy z někoho dělám srandu.

Vedení České televize teď dalo dohromady takový nový kodex, který upravuje jednání moderátorů, redaktorů na sociálních sítích. Bylo to i kvůli vám?

Já jsem tam lex Nora našla.

A v čem jste se našla?

Je tam ten bod, který upozorňuje, abychom zvažovali použití ironie, nadsázky.

A sarkasmu.

A tam jsem se našla, protože se to týká té mé údajné deportace lidí nad 40 plus. A je pravdou, že tohle bylo něco, co mě samotnou překvapilo.

Takže už byste ho nenapsala?

Ne, já teď nad tím přemýšlím… ale bohužel je doba, kdy se dá otočit spousta věcí, fakt absurdně. Vlastně by mě nenapadlo, že někdo mě nařkne z deportace lidí 40 plus, když sama jsem 40 plus. V legraci jsem si napsala i o letenku pro sebe. A taky ti lidé, kteří si tam se mnou začali hned psát, což byli zejména teda mý přátelé, kam bych chtěla letět, tak to pochopili. A stalo se to, co se tady děje dost často teď, o několik dní později se toho chopily dezinformační servery a „událost” byla na světě. A to je něco, co se mi doposud nestávalo. Na to si teď dávám pozor. Protože často i veřejně vystupuju a mluvím o věcech, které se tu dějí.

Takže se budete krotit kvůli kodexu nebo kvůli sobě?

Ne, dávám si pozor ve formulacích, protože já tak jako tak jsem hvězdou dezinformačních serverů do jisté míry. A podsouvají mi kde co. Ale tady si uvědomuji, že ty deportace 40 plus je opravdu něco, čemu…

Bylo to moc?

Ne, to ne, ale někteří tomu uvěřili. Takže pár lidí mi napsalo, že je chci deportovat, a já jsem jim odepsala: A víte, že mně je 40 plus? Tak najednou ti lidi pochopili, že to je nějak jinak. Ale samozřejmě dneska bych to napsala asi jinak, protože to bylo překrouceno fakt hodně. A uvědomila jsem si, že ta doba je o překrucování hodně.

Na druhou stranu jste moderátorka, velice výrazná tvář veřejnoprávní televize, takže toho vnitřního cenzora asi musíte mít o dost přísnějšího něž třeba redaktoři nějakých komerčních médií.

No, tak já bych třeba v životě nepodpořila žádného politika, ať už na sociálních sítích nebo při své práci. Já svou kontrolu nebo svou sebekontrolu vnímám tak, že bych nikdy nepodpořila nikoho ani bych neprotežovala nikoho na politické scéně.

Není to totéž jako ho naopak poškodit? Respektive zmínit nějaký nešvar jako u zmíněného Radka Vondráčka?

To si myslím, že je naopak mou prací. Já se domnívám, že je prací novinářů být kritickými vůči politické reprezentaci.

Psát o někom, že je papaláš, to je práce novináře?

Myslím si, že ano, nepochybně. Pokud se tak někdo chová nebo jeví takové znaky, tak proč to nenapsat? Nepoužila bych žádné sprosté slovo. Ale papaláš sprostým slovem není. Všichni vědí, co to znamená.

Cítíte to jako povinnost?

Takovou vnímám roli novináře. Aspoň tak novinařina začala vypadat po roce 89. Novináři psali kriticky, psali ironicky a upozorňovali na jevy, které jsou ve společnosti. Je to namístě a pokud bychom chtěli změnu, tak pozor, protože ta se pak může dotknout úplně nás všech. A jak vypadala, si přece spousta z nás může ještě pamatovat.

Pořad 168 hodin moderujete už 13 let. Takže jste zažila řadu politiků. Řekla byste, že ty výpady, teď nemyslím konkrétně proti vám, ale třeba proti celé České televizi, jsou nějak ostřejší? Nebo v něčem jiné?

Nepochybně se to velmi změnilo za posledních pár let. Mě ze lhaní, z korupce a z manipulace nikdo předtím neosočoval. Politici se obecně chovali jinak. Používali méně expresivní výrazy. Samozřejmě že část z nich si může hojit nějaké své osobní rány. Ale někteří z nich považují tohle za zbraň k sebezviditelnění. Někteří politici nemají témata, a tak je tím tématem kritika novinářů.

Reaguje na to vedení České televize adekvátně?

Myslím, že moc ne. Myslím, že se drží trochu stranou, že mají strategii nekomentovat to, tzv. nepřilévat olej do ohně.

A ta je podle vás správné?

No, nevím. Myslím, že vedení České televize tuhle taktiku vyhodnotilo jako lepší. Problematické je to v tom, že politici na nás útočí konkrétně, na konkrétní lidi, na konkrétní jména, tak se nás to trošku dotýká. Protože pokud se o mně někde píše, že jsem zkorumpovaná, tak mi to není příjemné, protože zkorumpovaná nejsem.

To je přece žalovatelné, proč to nežalovat?

Já jsem si to už i zjišťovala. Pokud například politik napíše veřejně, že ten pořad, ti redaktoři berou peníze, a žalovala bych ho já osobně, pak je to obtížné, říkal můj právník. Za poškození značky například by tou žalující stranou měla být Česká televize a ne já. A ty výroky, které doposud zazněly, byly v takové rovině, že tou žalující stranou by měla být Česká televize a ne já. Pro mě je to trošičku obtížné v tom, že jsem si vědomá toho, že se žaloba otočí proti mě. Když ten politik zase v pořadu dříve či později bude.

Tomu rozumím, ale za vás by tedy Česká televize měla jít do sporu, konkrétně třeba s Tomiem Okamurou, který nazval pořad Newsroom zkorumpovaným?

Ano, o nás teď v září napsal Tomio Okamura status, že konkrétně my v pořadu 168 hodin upravujeme záběry pana prezidenta tak, aby vypadal víc nemocný. A to je naprostý nesmysl. A ještě že je vyhledáváme záměrně. A ten status byl napsaný tak, že působil docela důvěryhodně, protože on použil údajnou citaci exkolegyně, kterou ona nikde neříkala. Tohle jsem s právničkou řešila a žalovatelné to je. Ale zda se televize rozhodne k tomuhle kroku, nevím. Dosud to neudělala.

A šla jste za ředitelem Petrem Dvořákem a řekla jste mu: To už je poslední kapka. Postavte se za nás?

Ne, to ne. Ale s právničkou České televize tyhle situace řešíme. To je pravda.

Máte pocit, že by se ředitel České televize za vás měl více postavit?

My se stavíme dost sami. Píšeme o tom, já jsem hned reagovala na status Tomia Okamury. Pak je to o tom, jak jste se mě ptala, jestli když napíšu, že nějaký politik lže, tak je to výpad proti němu.

Teď se ptám na vedení České televize, jestli máte pocit, že ta podpora je dostatečně silná nebo je Česká televize možná trochu ustrašená?

Tak za ustrašenou bych ji považovala, kdyby mě třeba vyhodila. To, že přistupuje střídmě a méně aktivně v těhle případech, podle mě je dosavadní strategie. A na naší vnitřní debatě teď je, jestli tahle strategie bude pokračovat. Nás konkrétních pár, o kterých oni mluví a píšou, my bychom uvítali razantnější přístup. Ale věšet se kvůli tomu nebudeme.

Ptám se proto, že Česká televize podala trestní oznámení na Jaromíra Soukupa z televize Barrandov, který označil Luboše Rosího z pořadu Newsroom za „blba, kreténa, kluka ušatýho”. Přijde mi to jako nepoměr, toto Česká televize žaluje, ale když někdo řekne, že jste zkorumpovaní, tak to neřeší?

Ona podávala trestní oznámení a já bych třeba cestou trestního oznámení ani v mém případě jít nechtěla. Já se domnívám, že lepší je občanskoprávní žaloba a ani nevím, jak ten Lubošův případ dopadl. Takže mně to nevadilo, že to udělali, byla jsem ráda, že se něco dělo, ale já osobně bych asi spíše byla pro ten občanskoprávní spor, přijde mi víc na místě. Nevadí mi ani trestní oznámení. Ale nevadilo mi, že není podáno kvůli mně. Mimochodem já teda u pana Soukupa dost často vystupuju, pasivně, v tom pořadu, taky tam o mně mluví a vím, že u nás celkem Soukupovy výroky na naši adresu sledovali.

Nedotýká se vás to?

Mně to vždycky pak někdo vypráví, já se na tu spoustu pořadů, ve kterých pan ředitel vystupuje, nedívám, takže nemám takový přehled a zatím jsem nezachytila výrok, který by mi za to stál. Ale ono zase na druhou stranu víte, jak to dneska je na tom mediálním poli, to byste musela žalovat kde co a ti, co říkají tyhle lži, tak na to trošku sázejí. Samozřejmě, že do nekonečna to nepůjde, pak jednou padne něco, kdy i já budu moci někoho žalovat a třeba se tou cestou vydám, ale dopředu to říkat nebudu. Zatím si myslím, že jsem nebyla v situaci, kdy bych mohla žalobu podávat a moc se mi do toho nechce. Když o těch lidech vysíláte reportáže, tak to není úplně novinářsky komfortní.

V souvislosti s výročními zprávami, které teď ležely ve Sněmovně, čtyři z nich byly schváleny, další dvě tam čekají, brzy přijdou další dvě za rok 2019…

To bude pořád dokola.

… se hodně také mluvilo o platech zaměstnanců České televize. To je takové téma, které se neustále opakuje, komunistický poslanec pan Valenta třeba navrhl, aby se platy novinářů z ČT zveřejnily. Zveřejnila byste svůj plat?

Já nemám problém se zveřejněním svého platu, třeba v BBC se odehrálo též. Já jsem učinila jistý návrh, jestli třeba nezveřejníme nějaké zanonymizované průměry jednotlivých profesí, podle mě by to bylo dobré i proto, že by řada politiků pochopila, že v kategoriích, o kterých oni mluví, opravdu nejsme. Zároveň myslím, že politici vědí, jak na tom platy novinářů jsou.

Takže konkrétně pod vaším jménem, jak to chtěl pan poslanec Valenta, to by vám vadilo?

Nevadilo, ale já si myslím, že by to stejně mělo být provedeno, pokud k tomu Česká televize přistoupí, nějakým normálním standardním způsobem, ne, že jedinec vystoupí a něco řekne a ti ostatní budou v roli – aha, oni to nechtějí říci, oni asi něco tají. Já absolutně nemám problém obhájit svůj plat v České televizi, taky když dostávám nabídky z jiných médií, tak jsou vždycky docela podstatně vyšší než ta výplata, kterou beru v České televizi, čímž bych chtěla své kritiky ujistit, že tedy nejsem nijak nadhodnocená.

Podle poslanců to takhle vypadá, že Česká televize něco tají.

No, tak tohle je věc spíše vedení a já jsem pro to, abychom třeba jako první krok například zveřejnili průměry platů moderátorů, průměry platů redaktorů, já myslím, že to není nic proti ničemu a tohle je prostě první krok a můžeme se pak dál bavit. U nás je pak ošemetná ta věc, že máme ve smlouvách, že o tom mluvit nemáme, ostatně jako to má asi spousta dalších lidí, takže aby jedinec vystoupil a řekl: A já mám to a teď se bude spekulovat – a co ti ostatní, proč to nechtějí říci – tak to je divné, ale nějakým směrem se vydáme určitě a já nejsem proti, vůbec. Nemám co skrývat,

Šéf komunistů pan Vojtěch Filip, aktuálně podává nebo respektive už ve Sněmovně je návrh, aby novináři České televize, Českého rozhlasu podávali majetková přiznání. To by vám také nevadilo?

Ne, vůbec. On by zjistil, že jsme celkem jako lidé bez velkých majetků. A to je totiž ale jinak. Podle mě politici, kteří navrhují tyhle věci, které podle mě ani nemají šanci na projití, tak oni vlastně do veřejnosti podsouvají to, že jsme bohatí lidé, kteří si syslí velké majetky za peníze těch ostatních. To je nefér. Notabene je to nefér od člověka, který sám, si myslím, žije celkem blahobytným způsobem.

Možná je to jenom pokus o nějakou transparenci. Sama říkáte, že v BBC to funguje.

Tam před časem zveřejňovali platy top moderátorů. Ale majetková přiznání, abych zveřejnila, že vlastním byt, auta, nebo psíka, tak to je úplně v pořádku a dá se to i dneska dohledat ve veřejných zdrojích. Já bych to vnímala trošku jako populistický návrh, ale každý má právo navrhnout si cokoliv. Nemám problém zveřejňovat. Zveřejním vše.

Baví vás ta práce ještě vůbec?

Hodně. Pořád.

Přes veškeré výpady politiků.

Je to trošku kontaminované prostředí. Já se hodně pohybuju v prostředí samoživitelek, tam je úplně jiné klima, ony mě mají ženy rády a uvědomila jsem si, že já je mám vlastně ještě radši než ony mě. Protože pro mě je to jistá očista.

Jsou ty reakce pozitivnější, než se kterými se potkáváte třeba na ulici?

Já se na ulici potkávám jenom s milými reakcemi – to negativní dostávám od některých politiků a pak tedy z anonymních e-mailů. To je opravdu stoka. Ale v kontaktu s lidmi na ulici nebo s mámami, tam to naopak z těch lidí čerpám jako velkou pozitivní sílu. Protože jsem si jako uvědomila, že ta práce je kontaminovaná a není pěkná.

Jak dlouho myslíte, že budete ještě v České televizi moderovat?

Na tuhle otázku odpověď neznám.

Chcete to dělat do konce života?

Nevím, kdy slezu z obrazovky. Tak je mi 42 let. Příští rok se obměňuje třetina Rady České televize a jsem dost zvědavá, kdo projde Poslaneckou sněmovnu, protože mediální rady samozřejmě mají velký vliv. To obsazování je hodně vnímáno a sledováno. Když se jejich (radních, pozn.red.) chování vůči nám změní, tak to může mít velký dopad na naši práci.