Francouzský kritik islámu zahájil kampaň. Maskuje ji jako knižní turné

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kongresový palác v Nice vypadal v sobotu jako dějiště klasického předvolebního mítinku. Když na pódium vystoupil bývalý novinář serveru CNews, ozvalo se z předních řad od jeho stoupenců skandování „Zemmour prezident“. Další příchozí měli na oblečení nalepené samolepky s nápisem „V roce 2022 volím Zemmoura“. Oficiálně šlo ale jen o druhou zastávku knižního turné, na němž Zemmour představuje své nové dílo Francie ještě neřekla své poslední slovo.

O esejistově kandidatuře do Elysejského paláce se spekuluje už dva roky, do posledních průzkumů už ho agentury pravidelně zařazují. Zemmour, který musel po zásahu francouzské rady pro rozhlasové a televizní vysílání odejít ze stanice CNews, šíří nyní své názory na vlastním kanálu na YouTube. A samozřejmě i prostřednictvím výše zmíněných mítinků, které začaly v pátek ve městě Toulon.

Rodák z města Montreuil nedaleko Paříže zosobňuje podobný paradox jako v Česku Tomio Okamura. I on je velkým kritikem migrace a ochráncem národní identity, své kořeny má ale jinde –⁠ Zemmourovi židovští rodiče přišli do Francie v šedesátých letech z Alžírska. Sám Zemmour se označuje za gaullistu-bonapartistu, vzhledem k jeho opakovaným výrokům je ale považován za radikálnější krajní pravici, než představuje Národní sdružení pod vedením Marine Le Penové.

Zatímco Le Penová se v posledních letech snažila stranu distancovat od její antisemitské minulosti představované jejím otcem a zakladatelem partaje Jeanem-Mariem Le Penem, Zemmour má s justicí podobné problémy jako on. Už v roce 2011 byl odsouzen za provokaci k rasové nenávisti. Nejdříve v televizi prohlásil, že francouzští zaměstnavatelé „mají právo odmítnout Araby nebo černé“, poté ve stejný den řekl, že „většina obchodníků s drogami jsou černí a Arabové. Tak to je, to je fakt,“ řekl ve vysílání stanice Canal+.

O pět let později pak při propagaci své nové knihy řekl, že „muslimům je třeba dát na vybranou mezi islámem a Francií“. „Všichni muslimové, ať už to říkají, nebo ne, považují džihádisty za dobré muslimy,“ tvrdí bez důkazů. Soud v následném procesu dospěl k názoru, že jeho výroky navádějí k nenávisti vůči muslimům. To potvrdil i odvolací soud, před dvěma lety se pak Zemmour obrátil na Evropský soud pro lidská práva, aby mu zajistil „svobodu slova“.

Dalšími Zemmourovými výroky se zabývají soudy i v současnosti. Když vloni odpovídal na otázku týkající se mladých teroristů, kteří vraždili v redakci týdeníku Charlie Hebdo, odpověděl následovně: „Tihle mladí, stejně jako zbytek migrace… tady nemají co dělat: jsou to zloději, vrazi a sexuální násilníci. Je potřeba je poslat zpátky a je třeba, aby vůbec nepřijížděli,“ řekl při své talkshow na CNews. Žaloby kvůli vyvolávání rasové nenávisti tentokrát nemířily jen na něj, ale i na televizní kanál, jemuž hrozí pokuta 200 tisíc eur.

Zemmour vychází podle analýz politologů ze slavné komplotistické teorie o „velkém přemístění“, která prezentuje migraci jako součást tajného plánu na nahrazení bělošského evropského obyvatelstva „muslimskou hrozbou“.

Rozruch vzbudila i jeho obhajoba Vichistického režimu za druhé světové války. Zemmour tvrdí, že generál Pétain obětoval židy ze zahraničí, aby mohl zachránit ty francouzské.

Jako hlasitý obhájce tradiční rodiny se Zemmour opakovaně vyjádřil k účasti žen v politice, za kterou prý stojí jen „zákon o paritě“. Ve svých knihách pak popisuje jev „feminizace společnosti“, který podle něj vede k úpadku moci mužů, jež pak ztrácejí identitu a uchylují se k agresivitě a násilí. „Krizi maskulinity“ ve Francii vnímá jako národní úpadek a rovnost pohlaví odmítá.

Zemmour působil několik let v hlavním konzervativním deníku le Figaro, ten ale musel kvůli své radikálnosti opustit. Útočiště poté našel na televizní obrazovce na výše zmíněném kanálu CNews, o němž se mluví jako o „francouzském Fox News“.

Na označení, že patří ke krajní pravici, Zemmour reaguje tak, že jde o starou „stalinistickou taktiku“ označovat všechny lidi s jiným názorem za fašisty. Když mu pak jeden novinář argumentoval rozporem mezi původem jeho rodiny a odporem k migraci, označil se Zemmour za vzorový příklad asimilace.

Představitelé tradiční pravice se k Zemmourově stále neohlášené kandidatuře vesměs nevyjadřují, mezi lepenovci je ale krajně pravicový soupeř žhavým tématem. „Dvojka“ Národního sdružení, europoslanec Jordan Bardella, se už proti Zemmourovi jasně vymezil: „My už nejsme ve stádiu sloganů. V době, kdy Národní fronta přišla s prvním plakátem proti migraci, bylo Zemmourovi 16 let,“ podotkl Bardella pro Huffington Post. Zdůraznil tak rozdíl mezi esejistou a zavedenými politiky.

Bardella sice přiznal, že jeho strana se se Zemmourem v mnohém shodne, vypíchl ale také rozdíly v metodách: „My chceme řešit problémy Francie v občanském míru. Nemyslím, že by občanská válka byla nevyhnutelná,“ řekl. Zemmour se oproti tomu domnívá, že se občanská válka blíží.

Třetím rozdílem je podle Bardelly vztah k ženám: „Nemyslím, že by ženy měly být z podílu na moci vyloučeny,“ argumentuje. Zemmourův odpor vůči rovnosti mezi pohlavími se podle některých kritiků projevuje i v jeho chování –⁠ server Mediapart zveřejnil v dubnu článek, v němž esejistu hned několik žen obvinilo ze sexuálního obtěžování.

Šéfka Národního sdružení Marine Le Penová tak musí mít ze Zemmoura větší obavy než kdokoliv jiný –⁠ po dvou po sobě jdoucích prohrách v prezidentských volbách ji už někteří nacionalisticky smýšlející voliči podpořit nemusí. Zvláště po propadáku, který utrpěla v televizní debatě se současným prezidentem. Podle průzkumů má ale dvojice Macron a Le Penová stále výrazný náskok před ostatními kandidáty. Volby se uskuteční na jaře příštího roku.