Článek
Samotným seskokům předchází pečlivá příprava.
Výsadkáři jsou na padácích vysazování z letadel do boje s výstrojí i výzbrojí. To vše se musí vejít do nákladní soupravy výsadkáře NSV-12, kterou je vybaven každý výsadkář. Jelikož může vážit až 60 kg, po otevření padáku jej výsadkáři spouští na 15metrovém laně, aby „batohy“ přistály o několik sekund dříve před samotným výsadkářem a zmírnila se tak síla dopadu.
Vojenské padáky OVP-12 SL1 jsou skladovány za přísných podmínek v regálech padákových skladů. Na skladování vojenských padáků platí přísné limity na teplotu i vlhkost. Jen tak je zaručeno jejich bezchybné fungování po dobu 15 let či 250 seskoků.
Po nafasování padákových kompletů na chrudimském letišti je výsadkáři naloží a vyrazí na blízké vojenské letiště Pardubice.
Padákové seskoky sice patří k běžnému výcviku českých výsadkářů, ale přesto patří k vrcholům výcviku, kterému je třeba věnovat pozornost, zejména když se jedná o seskoky v noci.
Před vyhlášením rozkazu k provedení seskoků se výsadkáři shromáždí před „padáčkárnou“, aby mohli po vyslechnutí posledních instrukcí co nejrychleji zahájit přesun na místo vzletu.
Tak riskantní výcvik, jako jsou noční padákové seskoky, by nebyl možný bez roky nashromážděných zkušeností instruktorů výsadkové přípravy (IVP).
Padákové seskoky jsou jednou z činností u výsadkářů, která nedělá rozdíly v hodnostech. „Ve vzduchu je každý kapitán,“ říkají samotní výsadkáři.
Pro přesun na místo vzletu využívají výsadkáři nákladní automobily T-815. Cesta nezabere víc než 20 minut.
Po dosažení vojenského letiště Pardubice, místa vzletu, nastává období přípravy na samotný seskok.
Prvním nutným krokem příprav je, aby si každý výsadkář našel svůj vlastní hlavní a záložní padák spolu s nákladní soupravou výsadkáře. Hledání dost pomáhá to, že snad všechno v armádě má své vlastní sériové číslo.
Po nalezení vlastního materiálu přichází čas přesunu do prostoru, kde se budou výsadkáři připravovat na provedení seskoků.
Padáky si výsadkáři nepřipravují přímo na betonové ploše před hangáry, aby nedošlo k jejich poškození.
Na přípravu padáků slouží tzv. „balicí stoly“, původně určené zejména pro balení padáků v poli po seskoku, slouží ale i jako ochrana padáků připravených ke kontrole před znečištěním.
Po připravení balicích stolů následuje příprava samotných padáků.
Každý výsadkář si své padáky před seskokem připravuje sám. Příprava padáků sestává z mnoha kroků, přičemž jedním z nich je aktivace pružidel záložního padáku. Každý padák je po zabalení v padákovém skladu individuálně zapečetěn v brašně, aby s ním nemohlo být žádným způsobem manipulováno.
Po dokončení všech příprav přichází na řadu kontrola od instruktorů výsadkové přípravy. Aby se kontroly padáků prováděly co nejjednodušeji, jsou všechny připraveny identickým způsobem do tzv. „kozelců“ se záznamníky obou padáků otevřenými na těch správných stranách.
Za celou činnost je zodpovědný velitel 43. výsadkového praporu pplk. Ivo Zelinka. Mezi výsadkáři patří se svými 164 vojenskými seskoky ke zkušenějším. Červený výsadkový baret, jehož tradice sahá až do Spojeného království v období 2. světové války, si musí výsadkáři tvrdě zasloužit a mohou o něj i přijít. Proto je to jeden z jejich atributů esprit de corps.
Ten den panoval na pardubickém vojenském letišti čilý ruch. Kromě výsadkářů provádělo intenzivní výcvik Centrum leteckého výcviku na vrtulnících Mi-17 a cvičných proudových letounech L-39 Albatros.
Výsadkáři neprovádějí všechny úkony najednou, ale po vlnách tak, jak budou postupně přicházet na řadu do jednotlivých výsadků.
Zatímco jedni už se strojí do padáků, druzí mají ještě spoustu času, protože přijdou na řadu až později.
Jedním z úkolů instruktorů výsadkové přípravy je povinnost zapsat u každého výsadkáře jeho konkrétní „úlohu“. Pro většinu výsadkářů byla jejich „úlohou“ provedení nočního padákového seskoku s výstrojí a výzbrojí.
Ačkoliv většina výsadkářů používá pro seskoky kulaté řiditelné padáky, tak instruktoři, průzkumníci a odstřelovači u výsadkářů skáčou zpravidla za použití vojenských padáků typu křídlo. Ty umožňují přistání na ještě omezenějších plochách, ale nehodí se pro hromadné seskoky nebo seskoky z velmi malých výšek.
Velitel výsadkového praporu sleduje přílet letounu C-295M CASA.
Po příletu letounu a krátkém dohovoru s osádkou následují v rychlosti nácviky výsadkářů v letounu.
Nácviky v letounu se provádí ve skupinách a ještě bez padáků, ve kterých budou výsadkáři vyskakovat, ty zůstávají na čáře strojení.
Pro většinu výsadkářů jsou noční seskoky z letounu C-295M CASA rutina, ale pro některé může být tato „úloha“ úplnou novinkou.
Souhra řídícího seskoků, vysazovačů z řad instruktorů výsadkové přípravy a osádky letounu je pro hladký průběh seskoků zcela zásadní.
Smyslem nácviků je využít čas před seskokem na poslední automatizaci všech činností samotnými výsadkáři. Instruktoři naposledy projíždí s výsadkáři všechny činnosti od nástupu do letounu až po jeho opuštění na padáku.
Při nácvicích je snaha vše dělat již jako v reálu, včetně zaujmutí stejného místa v letounu každým výsadkářem.
Pro seskoky z velmi nízkých výšek se pro otvírání padáku používá tzv. „nucené otevření“, kdy je vrchlík padáku automaticky vytažen výtažným lanem, které se kotví k jednomu ze dvou ocelových lan v trupu letounu.
Nácviky provádí každý z průletů každé výsadky. V pořadí, v jakém budou vyskakovat.
Zatímco výsadkáři dokončují nácviky, osádka letounu pomalu zahajuje předletovou přípravu.
Čelní pohled na dvojici běžících motorů přes natočené rotory letounu C-295M je impozantní.
Výsadkáři se do padáků strojí po dvojicích tak, aby se vzájemně kontrolovali.
Výsadkáři, jakožto výběrový útvar, jsou vybaveni řadou nadstandardních součástí výstroje oproti zbytku AČR, třeba americkými výsadkovými přilbami Air Frame. Po ustrojení se do hlavního padáku přichází čas na náklad – nákladní soupravu výsadkáře NSV-12.
Úplně na konci si výsadkáři dopředu připoutávají i záložní padáky.
Chrudimští výsadkáři nastupují do letounu CASA.
Letoun C-295M CASA je vybaven seskokovou rampou na zádi letounu. Padákové seskoky z něj jsou dle tvrzení samotných výsadkářů tedy velmi příjemné.
Po zavření rampy letounu nemarní osádka ani minutu a odlétá směrem na nedalekou seskokovou plochu v Chrudimi.
Pohled ven z otevřené seskokové rampy.
Pod snášejícími se výsadkáři jsou sotva znatelně vidět, spuštěné na 15metrových lanech, nákladní soupravy výsadkáře. Výsadkář, kterému se bezchybně otevřel vrchlík padáku, ještě nemá vyhráno. Většina zranění je při nočních seskocích způsobena při dopadu na zem.
Po dopadu provádí výsadkář tzv. „oběhnutí vrchlíku“, kdy z něj rychle vyfoukne vzduch, aby jej případný poryv větru netáhl po zemi.
Po odletu předchozího letounu je již připravena další výsadka tak, aby na sebe vše plynule navazovalo bez jediného zdržení.
Každý výsadkář je po ustrojení zkontrolován hned dvojicí instruktorů, aby se předešlo možným chybám. Když jde o život, každý pár očí navíc přijde vhod.
Za to vše po odborné stránce zodpovídá řídící seskoků. Je to jeden z instruktorů výsadkové přípravy a v této mimořádně zodpovědné roli se pravidelně střídají.
Nikde jinde neplatí staré vojenské pořekadlo „Spěchá se, aby se čekalo. Čeká se, aby se spěchalo“ víc než při padákových seskocích.
Trpělivost je nezbytnou vlastností každého výsadkáře, zejména při padákových seskocích.
Po všech kontrolách udělají výsadkáři dva kroky vpřed a vyslechnou si poučení před seskokem, kde se dozvědí jeho podmínky jako sílu větru, směr náletu nebo výšku seskoku.
Čekání s plně naloženým NSV-12 nepatří k nejpříjemnějším, proto si výsadkáři při dlouhém čekání hledají různé úlevové polohy.
Ačkoliv jsou výsadkáři dobře sehraná parta, tak tam nahoře pod otevřeným vrchlíkem je každý z nich sám.
První výsadek je již na zemi, letoun C-295M je tedy zpět na pardubickém letišti.
Po příletu letounu nemarní výsadkáři ani minutu.
Do letounu nastupují výsadkáři po rampě za zvuku řvoucích motorů.
Po zavření rampy letoun odlétá a další výsadek je ve vzduchu.
Proti tmavému nebi jsou výsadkáři pod vrchlíky padáků pouhým okem sotva rozeznatelní.
Dopadem na zem pro výsadkáře seskok nekončí. Musí si co nejrychleji sbalit padáky, výzbroj i výstroj a vyrazit do shromaždiště za ostatními.
Při cvičných seskocích pomáhá výsadkářům na letištní ploše v určení směru větru osvětlený větrný rukáv. Při taktických seskocích se musí spolehnout sami na sebe.
Dopady jednotlivých výsadkářů bedlivě pozoruje k tomu určená hlídka.
Při cvičných seskocích výsadkáři padák vždy odnáší zpět do skladu, při taktických zpravidla jen do určeného shromaždiště. Při bojových se mnohdy ponechávají na místě dopadu.
Seskokem činnost výsadkářů tu noc nekončí. Je třeba vrátit padáky do skladu tak, aby byly ráno připravené na balení. Jak jinak než samotnými výsadkáři, kteří s nimi pak budou skákat.
