Článek
Proletarka v ruském městě Tver byla kdysi elegantním komplexem z červených cihel, navrženým jako modelové bydlení pro dělníky. Postavena na konci carské éry, mezi lety 1858 a 1913, byla městem ve městě, kde sídlilo asi 15 000 dělníků z místního závodu na zpracování bavlny.
Poté, co se v roce 1917 dostali k moci Sověti, si komplex užíval svého rozkvětu s obchody, knihovnou, nemocnicí, bazény a divadlem. Ale stejně jako většina komunálního bydlení, které podporovali Sověti, i Proletarka postupně chátrala. Po rozpadu SSSR přišla konkurence v podobě levného čínského textilu a fabrika zkrachovala docela. Z původního ráje pro dělníky se stalo chudinské gheto.
Lidé procházejí kolem jedné z budov komplexu Proletarka. Ruský prezident Vladimir Putin učinil z bytové krize jeden z ústředních bodů slibovaných národních projektů. Slíbil, že státní financování přispěje k podpoře nové bytové výstavby na 120 milionů metrů čtverečních do roku 2024.
Dívka prochází kolem vchodu do společné kuchyně. Na konci 90. let se továrna zavřela, protože nedokázala konkurovat čínskému dovozu a Proletarka začala chátrala.
Žena vaří ve společné kuchyni.
Podobné životní podmínky nejsou v Rusku ničím až tak neobvyklým, mnozí lidé stále žijí v dlouho nezrenovovaných budovách.
Zinaida Ibragimova, devětašedesátiletá rezidentka, si pamatuje příjezd do komplexu před 50 lety jako dělnice z uralské farmy. Když vystoupila z autobusu, byla ohromena nádherou červených cihel budovy.
V době svého největšího rozkvětu byla Proletarka samostatnou komunitou s obchody, knihovnou, nemocnicí, dvěma bazény, divadlem a dokonce i hvězdárnou.
Vladimir Mogilnikov (62) si myje ruce ve společné koupelně. „Žijí tu stovky lidí, na jednom pokoji jich často bydlí pět, s plesnivými stěnami a rezavými a prosakujícími trubkami,“ říká.
Děti si hrají v ložnici textilní továrny Proletarka. Oficiální statistiky nejsou jednotné, ale podle údajů ministerstva zveřejněných deníkem Vedomosti bude třetina ruského bydlení potřebovat do roku 2045 zásadní opravy.
Žena upravuje záclonu na společné toaletě.
Děti si hrají v dlouhých chodbách komplexu.
Žena stojí u vchodu do společné kuchyně.
Společná chodba byla přeměněna na salónek.
Slavná továrna, kterou v 19. století vytvořil textilní magnát Savva Morozov, se proměnila v chudinské ghetto.
