Článek
Fotosérie ukazuje místa, která pomohla Evropě k závratnému růstu. Ale také ukazuje, jakou cenu za to zaplatila. V souvislosti s bojem proti globálním změnám klimatu se od 2016 uzavřela, nebo přinejmenším zná datum svého konce, už polovina uhelných elektráren starého kontinentu.
Fotoreportáž připravená pro organizaci ClientEarth je svědectvím o evropské cestě pryč od uhlí.
Děti si hrají na pláži u uhelné elektrárny Sines v Portugalsku. Od té doby, co byla tato fotografie pořízena, se Portugalsko zavázalo vyřadit uhlí do konce roku 2021. Sines v lednu vypnula své pece.
Díváte se do úrodné oblasti severního Řecka. Krajinu lemují broskvové sady táhnoucí se na míle daleko. A komplexy dolů a závodů, uhelný průmysl tu byl naprosto dominantní. Ještě roku 2015 pocházelo 50 % řecké energie z hnědého uhlí. Nyní země směřuje k rychlému vyřazení uhelných elektráren; všechny s výjimkou jednoho hnědouhelného podniku chce odstavit do roku 2023.
Řek Giorgos pracuje v hnědouhelném dole, který obklopuje jeho vesnici Akrini. Obec přišla o přirozené zásobování vodou poté, co se zjistilo, že se z ložisek uhelného popela z blízkých uhelných závodů vyplavil šestimocný chrom způsobující rakovinu.
Hnědouhelné doly Mavropigi a Kardia v severním Řecku vytvářejí obrovské propasti. Destabilizují krajinu, zmizela odtud veškerá divoká zvěř.
Drenážní systém čerpá z dolu Kardia podzemní vodu. Uhlí způsobuje řadu problémů s vodou – od nedostatku dodávek a znečištění až po nestabilitu půdy. V pozadí je vidět uhelná elektrárna Kardia.
Obec Anargyroi leží na okraji lignitového dolu TPS Amyntaio v Řecku. V roce 2017 sesuv půdy, který zapříčinila těžba, zničil vesnici, která byla kdysi domovem pro 400 lidí. Nyní jich ve vesnici zůstává necelých 30.
Vesničané z Anargyroi stojí na silnici směrem k dolu, Cesta za ní prudce klesá v místě, kde se část vesnice sesunula do dolu.
Turisté se dívají do rozsáhlého povrchového dolu Hambach v Německu, kde se těží hnědé uhlí. Většina obyvatel nechala své domy vykoupit energetickou společností RWE, největším producentem elektřiny v Německu, a přestěhovala se do čerstvě vybudovaného „Nového“ Mannheimu hned vedle.
Německé Porýní je domovem některých z největších uhelných komplexů v Evropě. Zde vykukuje chladicí věž mezi obytnými domy poblíž elektrárny Neurath. Nedaleké závody Neurath a Niederaussem jsou dva z největších vypouštěčů emisí CO2.
Hnědouhelný důl Garzweiler v Německu je sporným místem boje o konec hnědého uhlí. Kolektiv Ende Gelände tu pravidelně pořádá na protest proti pokračujícímu těžbě uhlí blokády. Na snímku prochází část skupiny okrajem povrchového dolu o rozloze 50 kilometrů čtverečních; šlo o pokus zastavit těžbu uhlí.
Pokračující těžba uhlí v Německu znamená, že bagrům musí ustoupit ještě tisíce domů. Další na řadě bude pět vesnic poblíž dolu Garzweiler, včetně Kuckumu. Místní vesničané se s tímto osudem odmítají smířit a chtějí se obrátit na soudy, aby svou komunitu zachránili.
Polská elektrárna Bełchatów je jednou z největších uhelných elektráren na světě – spaluje tunu uhlí za sekundu, její roční emise uhlíku jsou zhruba stejné jako za celé Slovensko.
Cesta k polské elektrárně Bełchatów.
Den sv. Barbory je v Polsku oslavou těžby uhlí, která je silným historickým dědictvím v celém Polsku, zejména v oblasti Slezska. Ekologické nadace chtějí, aby přechod k udržitelným formám energie zahrnoval podporu a důstojnost bývalých horníků.
Elektrárna Bełchatów a doly Bełchatów. Těží se tu nejmladší a nejméně karbonizované hnědé uhlí – lignit. To je zároveň také nejlevnější a je neekonomické ho přepravovat. Elektrárnu nyní „krmí" dva místní doly, těžbu v třetím se podařilo obyvatelům oblasti zablokovat. V opačném případě by se muselo vystěhovat na 3000 lidí.
Další země závislá na uhlí je Česká republika, která v současné době řeší termín odklonu od uhlí. V současné době pochází z uhlí asi 40 procent elektřiny v ČR. Organizace ClientEarth píše, že země si za uhlí nepřipravila včas náhradu a Česku po roce 2025 akutně hrozí nedostatek elektřiny. Na snímku prohlídka povrchového dolu ČSA.
Povrchový hnědouhelný lom ČSA. V důsledku těžby zmizelo několik kilometrů čtverečních původní krajiny, Komořanské jezero, několik obcí. Přeložena byla také řeka Bílina, menší potoky a železniční trať. V oblasti dochází k mohutným sesuvům, které ohrožují svahy Krušných hor a také zbytky arboreta pod zámkem Jezeří.
Stavba uhelných elektráren v Evropě ještě neskončila. Srbsko v současné době zažívá výstavbu nových elektráren – financovaných z čínské iniciativy Pás a cesta, která rovněž sleduje uhelné projekty v zemích od Bangladéše po Malawi. V popředí leží archeologické naleziště římského města Viminacium.
Kolubarská uhelná pánev, Srbsko: Obrovská masa popílků z nedaleké uhelné elektrárny narušuje a znečišťuje hladinu podzemní vody, která se poté hromadí na povrchu a způsobuje nedostatek vody v sousedních vesnicích.
Povrchový důl v Bulharsku. Poblíž ležící vesnice Beli Bryag musí ustoupit pokračující těžbě.
Marina žije v bukolické vesnici Beli Bryag, kde spolu s dalšími vesničany vyrábí lokální produkty a třeba i tradiční slivovici. Během svého života byl její dům zbourán, aby uvolnil místo uhelnému dolu. Nyní se má historie znovu opakovat.
Marina říká, že odpor je obtížný a nebezpečný, protože její syn (na snímku) nemá jinou možnost než pracovat v uhelném průmyslu.
Bulharské problémy s uhlím jsou dobře známé, ale stát nadále nabízí průmyslu silnou podporu a uděluje povolení k nadměrnému znečištění. Aktivisté zaznamenali vrstvy toxického prachu na střechách domů a dětských hřištích hned v několika oblastech. Včetně Bobova dolu (na snímku).
Elektrárna Aboño, Španělsko. Přechod Španělska od uhlí se v posledních letech dramaticky zrychlil, přičemž veškerá těžební činnost byla do značné míry zastavena a byly zavedeny komplexní plány na podporu pracovníků dříve zaměstnaných v tomto odvětví. Španělsko je nyní jedním z průkopníků evropské transformace uhlí.
Emise uhlí obsahují těžké kovy, jako je rtuť, které se pak dostávají do půdy a podzemní vody. Vzorky půdy odebrané v okolí španělského závodu Aboño vykazují hladiny rtuti 7 až 10krát nad limit stanovený WHO. Voda ve všech přírodních pramenech podél tohoto svahu je nepitná kvůli kontaminaci rtutí a jinými těžkými kovy. Místní však v půdě stále pěstují zeleninu a další plodiny.
