Článek
A řekněme si na rovinu, že velmi daleko. Projekt fotbalového stadionu v Brně leží momentálně u ledu a šance spolupořádat fotbalové mistrovství světa či Evropy by předpokládalo opakování podobného modelu, jaký nabídne letošní turnaj Euro, tedy „rozpuštění“ šampionátu do opravdu velkého množství zemí. Pak by snad ke spolupořadatelství Česka postačil i jeden větší stadion v zemi.
Ale proč neuchopit Vondrova slova jako výzvu a nepodívat se podrobněji na to, jak vzdálena je jeho vize realitě? Co vlastně Vondra řekl?
Ve svém kandidátském projevu nastínil hned několik vizí budoucnosti Česka. Hovořil o dopravním obchvatu Prahy, americké letecké základně v Ostravě, možnosti vystavovat korunovační klenoty celoročně nebo o tom, že by si i Česko po vzoru dalších zemí mohlo vybrat svého národního ptáka. A z jeho úst zazněla i tato slova:
„Postavme v Brně národní fotbalový stadion a třeba spojme síly s Rakouskem, Maďarskem a Polskem a kandidujme na pořádání mistrovství světa ve fotbale. Národ Pláničky, Bicana, Masopusta a Nedvěda si zaslouží znovu se dostat do centra pozornosti,“ zmínil Vondra zpoza řečnického pultíku.
„Vážně? To si asi pan Vondra musel splést s hokejovou halou, která má v Brně vyrůst, nebo nevím… Co se týče fotbalového stadionu, tak to bohužel v současnosti vidím jako nerealizovatelnou věc. Mně je 67 let. A když vnímám jistý vzorec chování společnosti a politiků, tak považuji za vyloučené, že by se za mého života nový fotbalový stadion v Brně postavil,“ říká velmi skepticky Václav Bartoněk, majitel Zbrojovky Brno, který přitom projektu fotbalového stadionu v Brně věnoval v minulých letech spoustu nadějí, času i energie.
Vizualizace Zemského stadionu v Brně, zatím stále bez realizace.
Alexandr Vondra ale vysvětluje, že se nespletl: „Chtěl jsem přijít s jakýmsi veletrhem nápadů, v několika bodech udělat takový první výkop, otevřít diskusi. A chtěl jsem tam mít i sport, aby se ODS pořád netvářila intelektuálně přezíravě jako TOP 09. Světový šampionát jsem schválně přestřelil, ale Euro u nás bych si ve spolupráci s dalšími zeměmi představit uměl. A v tomhle modelu by Brno se svojí pozicí krásně fungovalo, ať už ve vztahu k Polsku, Maďarsku či Rakousku.“
Tak na to pojďme postupně. Myšlenka národního fotbalového stadionu probleskuje debatami už přinejmenším 20 let. Byly tu vize stavět ho v pražských lokalitách, například ve Stodůlkách či v Letňanech. Vizi přestavět a výrazně zvýšit kapacitu stadionu Sparty na Letné rozvíjel funkcionář Vlastimil Košťál, kterému na to v případě vítězství ve volbách slíbil miliardu z veřejných rozpočtů i Jiří Paroubek. Jenže ten po volbách roce 2006 novou vládu nesestavoval a varianta Letná padla. Nejžhavější byly úvahy spojené s přestavbou Stadionu Evžena Rošického na pražském Strahově, ale s odkazem na špatnou dopravní obslužnost lokality se ho teď Fotbalová asociace ČR snaží spíš odprodat developerům.
Praha má dva dvacetitisícové stadiony, na kterých hrávají Sparta a Slavia. Sparťanský, kterému už rezavějí nosníky, by rekonstrukci také potřeboval, u slávistického v Edenu před časem šéf klubu Jaroslav Tvrdík také hovořil o variantě navyšování kapacity, ale posléze toto téma opustil.
V Brně se pyšnili stadionem za Lužánkami, ze kterého se pro jeho technickou nezpůsobilost odstěhoval ligový klub v roce 2001 na menší stadionek na Srbské ulici. A Lužánky od té doby pustnou.
Opakovaně se objevovaly vize o stavbě Zemského stadionu v Brně. V roce 2008 prezentoval studii nového stadionu pro 30 000 diváků architekt Petr Hrůša.
Takhle měl nový stadion pro Zbrojovku vyhlížet z pohledu fanoušků blížících se na první zápas.
A kde je celý projekt nyní? „Tak to vám řeknu naprosto přesně. My tu máme městskou firmu, která se jmenuje Brněnské komunikace. A tam ten projekt už dva a půl roku leží ve dvou dvoudveřových skříních,“ říká s trochu trpkým úsměvem Václav Bartoněk, majitel Zbrojovky Brno, která na svůj nový domov čeká zhruba dvě desítky let. A pořád marně.
„Jednu chvíli už to přitom vypadalo, že to půjde a že je to skoro ložená věc. Jenže pak se záležitost nepřenesla přes majetkoprávní tahanice, z mého pohledu prakticky marginální,“ mávne Bartoněk bezmocně rukou.
Jde o to, že část příslušných pozemků, na kterých by se mělo stavět, stejně jako některé přístupové komunikace, drží podnikatel Libor Procházka, s nímž se město dlouhodobě neumí dohodnout a naopak řeší spory s ním v soudních síních. V dubnu například magistrát podal žalobu na určení vlastnictví v příslušné lokalitě, spory se dlouhodobě táhnou.
Přednost tak má multifunkční hala, v níž by měla hrávat i hokejová Kometa Brno. Cílem je dát dohromady všechna povolení do konce tohoto roku. V roce 2021 začít stavět a otevírat ji o dva roky později. Aby se v ní v roce 2024 mohlo hrát hokejové mistrovství světa. „Financování by mělo být z úrovně města, kraje a státu. Přesné rozložení ještě není dáno,“ konstatuje Filip Poňuchálek, tiskový mluvčí brněnského magistrátu.
Zmíněnou „multifunkční sportovní halu pro lední hokej a další akce“ najdeme i Národním investičním plánu, který nedávno představil premiér Andrej Babiš. Objem investičních výdajů je u ní vyčíslen na 1,4 miliardy korun.
Hokejových hal je v Národním investičním plánu zhruba padesát, naproti tomu fotbalová infrastruktura žádná. „Fotbalový svaz ještě nemá dokončenou koncepci pro dané období. Až bude hotová, do plánu ji doplníme,“ konstatuje Milan Hnilička, šéf Národní sportovní agentury.
Martin Malík, předseda Fotbalové asociace ČR, potvrdil, že právě probíhá proces paspartizace fotbalové infrastruktury v celé republice. A až bude dokončen, může se začít plánovat, co a kde by se mělo stavět nově. „Co se týče Zbrojovky Brno, nemám teď žádné nové bližší informace o tom, že by se něco dělo kolem uvažovaného nového stadionu. Jen, že klub chystá úpravy svého současného stadionu v Srbské ulici,“ doplňuje Malík.
Zbývá podívat se na otázku, zda by Česko mohlo (spolu)pořádat fotbalové MS či ME. „Mistrovství světa v našich podmínkách je absolutní nesmysl, to si asi můžeme říct rovnou,“ konstatuje Martin Malík.
Proč? Připomeňme, že MS 2018 se v Rusku odehrálo na 12 stadionech, z nichž jeden se blížil kapacitě 80 000, jeden 65 000, většina ostatních 45 000 a dva 35 000 diváků.
Počínaje rokem 2026 sice FIFA opět otevřela možnost, aby světové šampionáty pořádalo několik zemí najednou, zde konkrétně USA, Kanada a Mexiko. Zároveň ale rozšířila počet účastníků z dosavadních 32 na 48 zemí. To samozřejmě opět zvyšuje počet zápasů i nároky na infrastrukturu. V předběžných úvahách je zmiňován jen jeden třicetitisícový stadion v Torontu, všechny ostatní stadiony pro šampionát by měly mít hlediště výrazně větší.
„Reálně má větší smysl hovořit o turnaji Euro. Ale tady si musíme počkat, jak si UEFA vyhodnotí turnaj, který proběhne letos,“ říká Martin Malík, předseda FAČR.
Jak známo, Euro 2020 se bude hrát na 12 stadionech ve 12 zemích. A mohlo se hypoteticky hrát i v pražském Edenu. Když se v roce 2014 uzavíraly nabídky kandidatur pro toto speciální Euro, podporoval tehdejší předseda FAČR Miroslav Pelta myšlenku, aby se navýšila kapacita Edenu a aby Česko kandidaturu podalo. Nestalo se, pražský magistrát odmítl dát stadionu s tehdy neprůhlednou vlastnickou strukturou jakékoli záruky.
A tak se zápasy Eura 2020 budou hrát v Londýně, Mnichově, Římě, Baku, Petrohradu, Budapešti, Bukurešti, Amsterdamu, Bilbau, Glasgow, Dublinu a v Kodani. Ta má stadion nejmenší, pro 38 000 diváků. Na všechny ostatní stadiony se vejde alespoň 50 000 diváků.
„Pro případ, že by se letošní model Eura opakoval a otevřela by se tím možnost, že by spolupořadatelství stačil jeden stadion pro alespoň 35 000 diváků, tak si zájem Česka umím představit. Jinak asi jen obtížně. Pokud UEFA půjde tradiční cestou, že Euro pořádá jedna země, pak už bude turnaj pořád rotovat mezi Anglií, Německem, Francií, Itálií či Ruskem,“ uvažuje Martin Malík nahlas.
Společná kandidatura až čtyř zemí, jak o ní uvažoval Alexandr Vondra, se v těchto kontextech také jeví poněkud problematicky.
Od Eura 2012, pravda, disponuje Polsko pěti přinejmenším čtyřicetitisícovými stadiony, v Rakousku už ale kromě padesátitisícového stadionu Ernsta Happela ve Vídni najdeme jen dva zhruba třicetitisícové stadiony. A v Maďarsku kromě obřího Puskásova stadionu v Budapešti (62 000) také žádnou další potřebnou infrastrukturu nyní nemají, o Slovensku s jedním dvacetitisícovým Tehelným polem v Bratislavě nemluvě.
Aby se Česko mohlo stát součástí nějaké aliance, která by svou kandidaturu na Euro myslela vážně, muselo by mít větších stadionů víc než jeden. Momentálně nemá žádný – a nezdá se, že by se na tom v příštích letech mělo cokoli měnit.
