Článek
Čeští profesionální fotbalisté se z nejrůznějších důvodů bojí diskutovat o vlastních financích, a to i s renomovanými odborníky. Práce s vlastní peněženkou je všeobecně v Česku považována za vysoce citlivou záležitost, do které si nejen fotbalisté nechtějí nechat mluvit. Vědět, jak se účinně vyhnout spirále finančních problémů, by ovšem měl chtít každý.
Osobní bankrot v minulosti vyhlásila řada ikon anglické ligy, fotbalové soutěže proslulé propojením s velkorysými platy. Do party zkrachovalých hvězd s minulostí v anglické nejvyšší soutěži se vlastním přičiněním dostal reprezentační brankář Albionu David James, slavný útočník Chris Sutton, bývalý kreativní záložník Arsenalu Paul Merson, exliverpoolský krajní bek John Arne Riise a také legendární fotbalový rebel George Best.
Mnohdy se na nekontrolovatelném pádu ke dnu podepíše bohémský život, který v nedávné minulosti připravil takřka o všechny prostředky i fenomenálního Brazilce Ronaldinha. Někdy stačí, aby movití fotbalisté kývli na finanční plány slídícím podvodníkům a s vydělaným obnosem, který by je měl zabezpečit i po aktivní kariéře, se mohou nadobro rozloučit.
Existuje mnoho slavných případů, kdy si profesionální fotbalisté pod vlivem protékajícího proudu financí představovali, že to tak bude nadosmrti. Jenže aktivní fotbalový život je v porovnání s většinou profesí žalostně krátký. Vysoké prémie střídá nástup brzkého důchodu.
Takový Brad Friedel, bývalá brankářská stálice řady klubů Premier League, by mohl vyprávět o tom, jaké to je proinvestovat se do osobního bankrotu. Ačkoliv Friedel aktivně chytal až do svých 44 let na té nejvyšší úrovni, neodcházel do fotbalového důchodu zajištěný odpovídajícím způsobem. Přitom Friedel nepropadl gamblerství ani jiným tradičním neřestem.
V roce 2007 tehdy jasná jednička prvoligového Blackburnu Rovers téměř veškeré své tehdejší jmění investovala do založení vlastní fotbalové akademie v americkém Ohiu. Do výstavby rozsáhlého projektu napumpoval ambiciózní Američan kolem deseti milionů dolarů. Novopečená akademie byla založena na principu solidarity, kterým se blížila spíš charitativním organizacím než sportovnímu byznysu. Friedelův projekt totiž hojně rozdával stipendia mladým fotbalovým nadějím. Nástup finanční krize v roce 2008, tedy rok po založení akademie, vzedmul vlnobití finančních turbulencí a nešťastný Friedel záhy vyhlásil osobní bankrot. Po necelých třech letech tak musel americký reprezentant svůj vlastní „srdeční“ projekt rozpustit s bolestivým vědomím, že bleskurychle dopadl na existenční dno.
„Já jsem si samozřejmě v minulosti také několikrát bolestivě nabil. Mám zkušenosti s investováním peněz někam, kde to nemělo smysl. Téměř každý, koho znám, si tím někdy prošel. Dnes je naštěstí daleko víc možností na to, aby sportovci mohli na finanční svět nahlížet jinak, s větším rozhledem a větším množstvím vědomostí. V Česku se nyní pohybuje mnohem víc skutečných odborníků, jejichž služby jsou díky internetu pro všechny o poznání dostupnější. V 90. letech svěřovali čeští hráči mnohem častěji své prostředky nejrůznějším podvodníkům, kteří se na ně šikovně nalepili a obelhávali je. Po revoluci bylo určitě snazší zahučet do zvenčí navoněného byznysu, který byl ale předem chystaným podvodem,“ hodnotí vývoj domácí scény finančního managementu kapitán sparťanské rezervy a bývalý reprezentant Lukáš Vácha.
Lukáš Vácha je kromě svých hráčských aktivit i patronem projektu, v jehož rámci trénuje ve volném čase mladé fotbalisty. Česká organizace AMJ corporation, jíž je Vácha součástí, poskytuje svým klientům i odborné finanční poradenství. Vrcholoví sportovci i amatéři si mohou nechat poradit s výběrem nejvhodnějšího hypotečního úvěru, zdravotního pojištění, dlouhodobých investic, s variantami důchodového spoření a v neposlední řadě i se živnostenským účetnictvím. Takových organizací i po Česku pomalu přibývá. Co bylo dříve utopií, je dnes vítanou změnou.
Nevědí si rady, jak příjem zdanit
Lukáš Vácha v podcastu Angličan poznamenal, že se svět finanční gramotnosti profesionálních fotbalistů v Česku podle jeho mínění výrazně posouvá správným směrem.
„Z vlastní zkušenosti vím, že je v současnosti na Spartě zaveden pro hráče marketingový, komunikační i finanční koučink. S hráči a jejich vědomostním rozvojem se pracuje čím dál víc. Dnes je v Česku pro sportovce k dispozici informační servis mnohem lepší, než když jsem s fotbalem na profesionální úrovni začínal já, ale pochopitelně ještě nejsme tak daleko jako například v Belgii nebo Německu,“ uvědomuje si Vácha.
„V západní Evropě, která je v otázce finanční gramotnosti o několik let před námi, se například hráčům z měsíční výplaty automaticky odkládá určitý obnos bokem. Cílem takového kroku je přispět hráči k dlouhodobějšímu spoření a zajistit tak jeho budoucnost po kariéře. Takovou politiku ale musí umožnit na míru šitá legislativa a celková struktura určující postavení klubů a jejich zaměstnanců. V Česku je pochopitelně problémem, že jsou fotbalisté a mnozí profesionální sportovci vedeni jako OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné), což celé situaci z mnoha důvodů neprospívá,“ porovnává Vácha dva odlišné světy v rámci fotbalové Evropy.
Česko patří ve fotbalové Evropě mezi poslední země, kde hráči nejsou vedeni jako zaměstnanci svých klubů. Dostávají tedy na účet hrubý, nikoli čistý, zdaněný příjem.
„Každý rok bychom ve fotbalovém prostředí našli několik kluků, kteří začnou vydělávat relativně vyšší částky v útlém věku. Jako živnostník má český fotbalista naloženo poměrně dost administrativních úkolů, na jejichž vykonání bývá mnohdy sám. Škola ho na to zpravidla nepřipraví, kluby nejsou zatím v tomhle ohledu dostatečně aktivní. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby nebyli v Česku fotbalisté vedeni jako OSVČ, spousta přebytečných starostí by tím automaticky odpadla. Já si na hodně poznatků musel přijít až s pomocí odborníků v průběhu několika let, během nichž jsem se párkrát spálil. Jenže je zapotřebí si uvědomit, že 18letí kluci jsou v tomhle ohledu extrémně zranitelní, a pokud je někdo v tu chvíli využije a ví, jak z nich dostat peníze, je to hotová katastrofa,“ konstatuje z vlastní praxe Lukáš Vácha.
Faktor důvěry
Z čerstvé praxe Lukáše Váchy dále vyplývá, že pokud pochází mladý úspěšný sportovec z chudší a nestabilní rodiny, má nejvyšší předpoklady k tomu, aby se během své kariéry do nějakého finančního maléru dostal. Generalizace jsou v tomto ohledu reálnému dění nejblíže. To potvrzuje i sportovní komentátor Jaromír Bosák, který dává za příklad reálie amerického fotbalu, kde potíže s finančním managementem hráčů sehrávají ještě daleko významnější roli.
„Bavíme se o astronomických kontraktech na několik desítek milionů dolarů ročně. Netvrdím, že je to takhle s každým případem, ale mnohdy jde o kluky z ghetta, kteří měli během svého dospívání jeden jediný cíl - prosadit se v americkém fotbale. Škola je nikterak speciálně nepřipravila, někteří vyrůstali v nestabilním prostředí. Takoví hráči nejsou a ani nemohou být připraveni na tak zásadní životní změnu. Naštěstí přichází na pomoc internet, který může pomoci mladší generaci i stran světa financí a investic,“ poznamenává Jaromír Bosák v diskuzi podcastu Angličan.
Cenné informace, které by si hráči dřív museli studovat v knihovnách, jsou v říši internetu snadno a rychle dohledatelné. Navíc si každý může pohodlně vybrat zdroj, jenž mu sedne.
I přes širokou paletu čím dál dostupnějších možností je pro spousty sportovců stále složité svěřit vlastní peněženku do péče odborníků. Přitom pokud se dokážou přenést přes počáteční ostych, od finančních poradců si mohou odnést poznatky nevyčíslitelné hodnoty.
„Bývalý český hokejista Jiří Tlustý, který odehrál několik stovek zápasů v prestižní zámořské NHL, ihned po svém prvním příletu do Kanady dostal od klubu přiděleného finančního poradce, který mu dokonce pomáhá i po konci kariéry. To je cesta, kterou by se měly vydat i české fotbalové kluby. Převzít více zodpovědnosti za své hráče, jejichž hospodaření je přece i neodmyslitelnou vizitkou celého klubu. Každý nový negativní případ zákonitě kazí image celého fotbalu,“ přemítá Jaromír Bosák.
Pokud se i přes veškerou pomoc, která je dnes na dosah, sportovec dostane do finančních potíží, měl by se podle Lukáše Váchy obrátit především na svou rodinu a klub. V takové chvíli je základem hledět pravdě do očí a nechat si poradit od lidí, kterým sportovec důvěřuje.
