Fotbalisté musí do lesů nebo běhat po zahradě. Barák prozradil, co ztratí

Podle výkladu Národní sportovní agentury se sice profesionální sportovci i nadále mohou připravovat na uzavřených sportovištích. Nicméně ligové kluby se rozhodly jít cestou, kterou český model karantény umožňuje i amatérům. Tedy jít se individuálně proběhnout třeba do lesa. Oproti tomu v Itálii nebo ve Španělsku musí dokonce fotbalisté sedět, lépe řečeno běhat, doma.

Například včetně Antonína Baráka mladšího, českého reprezentanta, který v zimě zamířil na hostování ze severoitalského Udne do jižněji položeného Lecce. Tam je sice situace o něco lepší než právě na severu, kde nákaza udeřila nejbrutálněji. Ale přesto teď může Barák junior běhat leda po zahradě se psem nebo na trenažéru.

„Je to situace dost náročná na psychiku každého sportovce. Obzvlášť fotbalisty. To jsou kluci, kteří jsou navyklí na každodenní herní prvky, které jim přinášejí potěšení ze života, jsou na nich svým způsobem závislí. A toho všeho se teď museli vzdát, nastala mimořádná situace, která si vyžádala takové změny a opatření. Všichni se s tím musíme nějak vyrovnat,“ říká Antonín Barák starší, špičkový mládežnický trenér, který po práci v příbramské akademii, jež vedle jeho syna vychovala i řadu dalších skvělých talentů, namátkou Jana Matouška, Václava Černého, Miroslava Slepičku a spoustu dalších, pomáhal následně zakládat a rozjíždět i síť krajských akademií FAČR.

Teď spolupracuje s Michalem Prokešem na projektu Trenéři ve škole který se velmi úspěšně rozjel na Praze 6, naskočit měl v Příbrami i dalších lokalitách. Než tedy kvůli koronaviru musely školy zavřít.

České ligové kluby buď už v závěru minulého týdne, nebo v pondělí ukončily společnou přípravu fotbalistů. Samozřejmě v souladu s opatřeními, která zavádí vláda.

„Vedení Sparty přistoupilo k razantním opatřením vzhledem k pokračujícímu šíření nového typu koronaviru. Nejdůležitější je aktuálně ochrana zdraví hráčů, členů realizačních týmů a zaměstnanců klubu. Do odvolání nebudou ke sportovní přípravě sloužit ani tréninkové centrum na Strahově, ani hlavní stadion na Letné,“ uvádí se například v oficiálním sdělení pražské Sparty.

„Hráči a hráčky všech mužských, ženských i mládežnických kategorií dostanou od svých trenérů pokyny k individuální přípravě,“ dodává se v něm.

„Zdraví nás všech je to nejdůležitější, proto musíme na nastalou situaci reagovat a rozhodli jsme se chod našich fotbalových týmů aktuálně zastavit. Věřím, že se situace v naší zemi brzy vrátí do normálu a my budeme moct tréninky zase spustit,“ cituje web 1.FK Příbram ředitele klubu Jana Starku.

Slávisté už vyhlásili, že se členové a členky jejich týmů budou připravovat individuálně v domácích podmínkách. „Trenéři mládeže navíc chystají krátká videa určená jak hráčům, tak i široké veřejnosti, která napovědí, jak se lze doma připravovat a co je možné jednoduše cvičit v pokoji nebo na zahradě. Jako první si připravili technické výzvy v podobě sestavy kliček, na každý den poté ‚skill of the day‘. Chybět nebudou ale ani protahovací a kompenzační cvičení včetně silového rozvoje,“ píše se na klubovém webu.

Přinejmenším u dospělých fotbalistů se každopádně počítá s tím, že si individuálně najdou běžecké terény a budou se na nich udržovat v kondici. Hráči obdrželi individuální tréninkové plány, sport testery, GPS vesty.

„I v rámci individuální přípravy můžete pracovat na kondici, do určité míry i na rozvoji rychlostní práce s míčem či bez míče. Nejvíc vám ale pochopitelně budou scházet herní prvky, které podmiňují souhru, budou vám chybět kontakt, souboje jeden na jednoho,“ říká Antonín Barák starší.

„Samozřejmě bude záležet na tom, jak dlouho tahle opatření, která ke zrušení společných tréninků vedla, budou platit. Jestli měsíc, dva, nebo delší dobu. Zatímco ti technicky a fotbalově nejtalentovanější hráči se pak do optimální herní kvality vrátí relativně rychle, protože je to pro ně přirozená záležitost, pro ty, co to mají spíš vydřené, to může být třeba pětkrát šestkrát obtížnější a delší proces. A právě ten faktor, jak dlouho nakonec nebudou moci kolektivně trénovat, na to samozřejmě bude mít zásadní vliv,“ dodává Barák.

„Pro každého bez výjimky platí, že základní podmínkou úspěšného návratu na hřiště pro každého fotbalistu musí být, aby si i v těchto podmínkách udržel základní kondici. Tu nesmí ztratit. A je samozřejmě příjemnější běhat někde po lese nebo po parku, dokud to ještě lze, než doma po zahradě, jako náš Tonda v Lecce. Ven nesmí, tak vezme psa a krouží po zahradě. Nebo využívá běhátko či rotoped. Jinak to nejde.“

Jenže základní vytrvalost fotbalistům zdaleka nestačí. „Tyhle improvizované podmínky vytvářejí nejsložitější podmínky pro vyloženě rychlostní, sprinterské tréninky, pro stimulaci rychlostních vláken. A to ze dvou důvodů,“ vysvětluje Barák starší. „Jednak platí, že sprinterský trénink rovná se mentální trénink. Tady potřebujete opravdu absolutní koncentraci, což v individuální přípravě ne každý zvládne. Dalším klíčovým prvkem, nutným pro rozvoj absolutní rychlosti, je pak soupeření, závod s tím druhým, právě ten vás dostává dál. A to pochopitelně v individuální přípravě nelze realizovat vůbec.“

Základní vytrvalost umožní fotbalistovi absolvovat zápas s pomyslným prvním či druhým rychlostním stupněm. Rychlostní příprava zase slouží k tomu, aby uměl co nejrychleji přeřadit na pětku.

Aby ovšem celá škála byla kompletní, potřebuje fotbalista schopnost absolvovat co největší porci zápasu na pomyslném rychlostním stupni 3 nebo 4. A na to potřebuje rychlostní vytrvalost.

„To je dneska základ špičkového profesionálního fotbalu. Dřív se za tím účelem rozepisovaly hráčům pětkrát šestkrát opakované třístovky, čtyřstovky v předepsaných vysokých, vlastně stoprocentních intenzitách,“ vysvětluje Barák. „Pak se tahle forma přípravy přenesla do herních cvičení. Vytvoříte si skupinky, kde hrají třeba dva proti dvěma 45 sekund s maximální intenzitou. To teď nepůjde, když se fotbalisté musí připravovat individuálně. Takže od kondičních trenérů, předpokládám, dostanou opět ty klasické rozpisy. A musí se k té absolutní intenzitě přinutit v běhu sami.“

To všechno se v dnešní době plné techniky, sport testerů a čidel snímajících hráčův organismus při zátěži nedá nijak obalamutit. „Profesionálové hlavně musí vědět, že to dělají pro sebe a svoji další kariéru a budoucnost,“ zdůrazňuje Barák. „Trenéři samozřejmě jednotlivým fotbalistům připravují individuální přípravu na míru. Podle toho, jestli se vrací po zranění, nebo byl v plné zátěži. Podle toho, na které obvykle hrává pozici, podle jeho individuálních předpokladů.“

Běhat po lese ještě alespoň umožňuje občas změnit trasu, uklidnit se pohledem do zeleně. Horší je být několik týdnů zavřený doma. A muset se přitom ještě pokoušet udržovat se v kondici hodné profesionálního sportovce. Takhle to teď mají třeba fotbalisté ve Španělsku nebo v Itálii, včetně už zmiňovaného Antonína Baráka juniora.

„S Tondou jsme se o tom po telefonu pochopitelně bavili. Je to ubíjející, pořád stejné prostředí. Ono to týden jde. Ale pak to na člověka začne doléhat. Zvlášť pro fotbalisty, kteří v sobě celý život rozvíjejí prvky hravosti. A ty jim najednou absolutně schází. Každý sport je v takovém nastavení svým způsobem specifický. Bavil jsem se o tom kolikrát v nadsázce třeba s plavci. Když si uvědomíme, že oni zhruba po dvě třetiny svého sportování mají hlavu pod vodou s velmi omezenou kontrolou toho, co se kolem nich děje… To musí být prostě jiné nátury, každý z nás je v DNA naprogramován trochu jinak,“ usmívá se trenér Antonín Barák.