Fotbalista žaloval Spartu. Neuspěl, ale na FIFA se hodně divili české specialitě

Pozoruhodná je na celém případu skutečnost, že Mandjeckovi právníci postavili svou argumentaci do značné míry na tom, že Sparta neuzavřela s Kameruncem zaměstnaneckou smlouvu, jak je zvykem ve většině zemí, ale smlouvu s osobou samostatně výdělečně činnou, jak je zvykem v České republice.

Redakci Seznam Zpráv se podařilo získat protokol z jednání tříčlenné komise FIFA pro řešení sporů. Z něj vyplývá, že se Mandjeck pokusil uplatnit vůči Spartě nárok na 1 192 999 eur. V lednu 2019, kdy žalobu na FIFA poslal, to při tehdejším kurzu odpovídalo sumě 30 600 424 korun.

„Hráč Mandjeck rozporoval dvě věci, za prvé se dožadoval vyplacení bonusů, na které ale ze smlouvy dle našeho názoru neměl nárok. To jsme také doložili důkazy a FIFA potvrdila, že jsme jako klub jednali v souladu s kontraktem,“ vysvětluje Marek Šmejkal, právník pražské Sparty, který se případem zabýval.

Šmejkal doplňuje: „Druhou věcí, kterou se FIFA na podnět hráče zabývala, byl právní rámec smluvních podmínek mezi klubem a hráčem. My jsme jednoznačně doložili, že dodržujeme platné právní předpisy v rámci České republiky. A že jsme tak postupovali v souladu se všemi normami, které takový smluvní vztah v našem případě upravují.“

Podle Mandjeckových právníků byla hráčská smlouva uzavřená na bázi OSVČ v rozporu s právním řádem EU a předpisy FIFA. Sparta k tomu v rámci řízení mimo jiné uvedla, že ČR je jednou z mála zemí, kde ještě fotbalisté nemají status zaměstnanců, ale lze racionálně předpokládat, že tato změna je nevyhnutelná a je jen otázkou času.

Komise FIFA ve složení Clifford Hendel (USA), Michele Colucci (Itálie), Pavel Pivovarov (Rusko) sice zamítla všechny Kameruncovy finanční nároky uplatňované vůči Spartě, velkou pozornost však opravdu věnovala typu smlouvy. Ve svém rozhodnutí trojice jednoznačně uvedla, že by uvítala, kdyby v ČR legislativní změna, kterou Sparta predikuje jako nevyhnutelnou, proběhla okamžitě.

Česká republika je jednou z mála zemí, kde se zatím navzdory dlouhodobému tlaku EU či UEFA nepodařilo status fotbalistů, potažmo profesionálních sportovců, vyřešit. Tento stav dlouhodobě kritizuje zejména Markéta Haindlová, předsedkyně České asociace fotbalových hráčů. Čeká se na to, zda vše vyřeší zákon o sportu, který slibuje Milan Hnilička, předseda Národní sportovní agentury. Více jsme o tomto problému psali zde.

Georgesi Mandjeckovi bylo 28 let, když se v červenci 2017 objevil na pražské Letné a podepsal tam se Spartou tříletou smlouvu. Přišel v rámci velkých změn v kádru, spojených se jménem trenéra Andrey Stramaccioniho a procesem takzvané internacionalizace, který se však Spartě příliš nevyvedl.

Mandjeck přišel coby čerstvý mistr Afriky, z vítězného týmu Kamerunu se znal i se slávistou Michaelem Ngadeuem a za sebou měl působení například ve Stuttgartu, Rennes či v Métách. Právě odsud do Sparty za 1,3 milionu eur přestoupil.

Na Letné dostal tříletou smlouvu, která mu zaručovala příjem 39 000 eur měsíčně, což při kurzu z léta 2017 odpovídalo měsíční výplatě 1 017 900 korun.

Vedle toho smlouva upravovala, že po dobu působení ve Spartě bude Mandjeck vždy na konci února a října dostávat fixní bonus ve výši 78 000 eur, po přepočítání na kurz platný v době podpisu smlouvy 2 035 800 korun. Po dobu platnosti kontraktu měl těchto fixních bonusů inkasovat celkem šest.

Jenže Stramaccioniho Spartě se moc nedařilo, Mandjeckovi také ne. A tak v lednu 2018 odešel na půlroční hostování do FC Méty, kde mimochodem bral 17 000 eur měsíčně, ani ne polovinu toho, co ve Spartě. O to víc ho překvapilo, ze na konci února nedostal od Sparty smluvní bonus 78 000 eur.

Argumentaci Sparty, že smlouva jasně říká, že nárok na bonus má jedině tehdy, když působí ve Spartě, nikoliv na hostování v jiném klubu, neakceptoval.

Sezonu 2018/19 strávil Mandjeck na hostování v Maccabi Haifa. A zpestřil si ji korespondencí se Spartou a s FIFA. Už 20. září 2018 adresoval na Letnou dopis, ve kterém uvedl, že smlouva, kterou s ním Sparta uzavřela, je podle jeho mínění v rozporu s předpisy FIFA, UEFA a EU, protože není zaměstnanecká. Mandjeck dodal, že požaduje, aby byla platnost této smlouvy do 10 dní ukončena.

To se nestalo, a tak Mandjeckovi právníci poslali 4. ledna 2019 na FIFA žalobu, kterou pak ještě v březnu aktualizovali. Dožadovali se toho, aby byla hráčova smlouva přepsána na zaměstnaneckou, aby FIFA uznala, že advokáty zpochybněný kontrakt obsahuje řadu nedostatků. A hlavní nárok směřoval k tomu, aby Sparta vyplatila hráči 1 192 999,47 eura.

Z toho 234 000 eur tvořily tři nevyplacené fixní bonusy, které Mandjeck nedostal, protože nebyl ve Spartě, ale na hostování. Dále 805 263 eur, tedy suma odpovídající zbytkové hodnotě smlouvy. A navrch 387 736,47 eura, což byla částka, kterou Mandjeck označil jako škodu, která mu byla způsobena jiným než zaměstnaneckým kontraktem.

Navzdory tomu, že na FIFA ležela tato žaloba, dostával Mandjeck ve Spartě v sezoně 2019/20, tedy po návratu z hostování v Haifě, řadu herních příležitostí, nastoupil v tomto ročníku k 16 ligovým utkáním. V létě mu pak jeho kontrakt vypršel a Georges Mandjeck odešel jako volný hráč do belgického klubu Waasland-Beveren, ve kterém dosud odehrál jedno ligové utkání.

To už věděl, že FIFA jeho žalobu zamítla a z jeho finančních nároků neuznala žádný. Lhůta, po kterou se Mandjeck mohl odvolat k Mezinárodní sportovní arbitráži v Lausanne, už také uplynula a Sparta nemá povědomost o tom, že by se sem Mandjeck odvolal, takže tento případ je patrně u konce. Pro Spartu vítězně.

Rozhodčí komise FIFA konstatovala, že hráčovy nároky na nevyplacené fixní bonusy nebyly oprávněné. Akceptovala také, že „nezaměstnanecká“ smlouva odpovídá právnímu rámci České republiky.

Formě kontraktu ale přesto věnovali členové komise ve svém rozhodnutí mimořádnou pozornost. Vyjádřili doslova značné pochybnosti o vhodnosti přiznat takový status profesionálním fotbalistům obecně. Například proto, že pro hráče, kteří nejsou zaměstnanci, je obtížné, ne-li nemožné sjednotit se a vyjednat kolektivní smlouvy.

„Mimo to chtějí tři členové senátu zdůraznit, že možným dalším negativním důsledkem pro samostatně výdělečně činné hráče je nemožnost odvolat se k některým směrnicím EU, jež se týkají pracovních práv, nebo k podobným vnitrostátním nebo nadnárodním pravidlům,“ píše se v dokumentu.

Ačkoli FIFA Mandjeckovi žádnou náhradu škody za to, že byl ve Spartě vázán jinou než zaměstnaneckou smlouvou, nepřiznala, vyjádřili členové komise jasný názor, že by přivítali, kdyby se i v České republice zvyklosti uplatňované v tomto směru změnily. A to nejlépe okamžitě.