Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o vládním návrhu alternativy k tradičnímu zajišťování se na stáří.
Václav Chaloupka: Každý rozumný člověk, který má nějaký přebytek finančních prostředků, investuje už dnes kromě stavebka a důchodového připojištění i do jiných, výnosnějších produktů. Ale většinou z vlastního rozhodnutí, protože k tomu dospěl na základě nějakých znalostí a zkušeností. Ví, že je to produkt více či méně rizikový a musí počítat s tím, že nemusí přinést jen zisk, ale i ztrátu. Jakmile ale začne tyto rizikovější produkty finančně podporovat stát a navíc je i propagovat v médiích, je jasné, že do toho půjdou i statisíce lidí, kteří nemají o investicích ani páru. Mnozí z nich naletí podvodníkům a mnozí nakonec ponesou finanční ztrátu a nezískají ze své investice ani to, co by jim přinese ono penzijko, které je před ztrátou chráněno zákonem.
Robin Koklar: Toto je dobrý záměr, bohužel bude problém najít smysluplné aktivum na BCPP, možná na trhu START. Desetileté dluhopisy nesou okolo 2 procent. Oproti penzijním fondům je toto krok správným směrem, ale chtělo by to zajímavější firmy na pražské burze.
Pavel Ducheček: Do akcií investuji už dlouho, ale aby mi stát nařizoval, jak mám nakládat s dividendami, to je trochu silná káva. Dividendy potřebuji třeba na dovolenou nebo je reinvestuji na nákup dalších akcií. Ale nechávat je ležet do 65 let na účtu jen kvůli naprosto směšným daňovým úlevám je pro mě nereálné a nevýhodné.
Aleš Bartoš: Vzhledem k tomu, že investování do akcií je po třech letech osvobozeno od daní z příjmů, tak nevím, jestli projde, že by ho ještě více daňově zvýhodňovali, ale jestli ano, tak proč ne. Zásadní problém ale je, investovat pouze do jedné akcie nebo do pár akcií a ještě k tomu pouze na české burze. Tímto bude portfolio extrémně nediverzifikované, a tím značně rizikové. Chápu, že tímto se může nalít do české ekonomiky více peněz, a tím ji i více rozproudit, což je určitě i jedním z důvodů, proč s tím přicházejí právě nyní, ale pro klienta, který si tím chce vytvořit prostředky na důchod, to může být správná volba, ale také může přijít o značnou část svých prostředků. Uvidíme, co vláda vymyslí.
Ondřej Dráb: Zatím jsem toho na finančních trzích moc nevydělal. Kvůli podvodníkům ale prodělal dost. Netvrdím, že je to a priori špatný nápad, ale většina lidí na to stejně peníze stranou nedá. Kdo má málo, přebytky utratí, než aby přemýšlel o budoucnosti. Zásadní je reformovat důchodový systém, čehož se ale vláda bojí jako čert kříže, protože to nepřináší popularitu.
Lumír Arazim: Myšlenka hezká, problémem jsou akcie na BCPP. Buď mě někdo vytěsní (Pegas, u Monety nakročeno), anebo se vyloupne podvodná emise – OKD, EMC. Navíc 5 let nešáhnout na portfolio je nesmysl. Ale pořád lepší, než dávat do neprůhledných fondů s nekřesťanskými poplatky. Pokud by šlo investovat do akcií nebo ETF i na jiných burzách tak možná.
Pavel Drietomský: Před sedmi lety jsem postupně nastrkal do jednoho velmi známého renomovaného otevřeného podílového fondu poměrně dost peněz (zvolil jsem variantu spoření „středního rizika“). Dnešní výsledek mého pokusu zajistit se na důchod? Účet je cca 2000,- Kč v mínusu.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Vlasta Polo: Mně je 51 let, od 18 pracuji, platím tedy 33 let povinné důchodové pojištění. Nejsem sice čtyřicátník, ale i ti si platí pojištění cca 15–20 let a hláška, že nemohou počítat s důchodem, mě fakt nadzvedla. Takže budu celý život platit pojištění a pak nic nedostanu? Já už investuji na kapitálových trzích, mohu si koupit a prodat, co chci a kdy chci. A pokud prodám za více jak 3 roky, daň neplatím. Do tohoto produktu bych nešla. Abych např. ve čtyřiceti investovala do akcií firmy, které mohu prodat až za 25 let? A určitě bych nekupovala akcie malých, začínajících firem, které neznám, nemají finanční minulost.
Michal Luzník: Jsem čtyřicátník, mám hypotéku, mám dítě školního věku a světe div se, mám se nejlíp, jak jsem se kdy v životě zatím měl. Ano, příjem mám nadprůměrný (cca dvojnásobek průměrné mzdy, ale takových lidí je v mém okolí hodně). Bohužel ne dost, abych koupil třeba další nemovitost na pronájem a mně osobně by se třeba líbilo, kdybych mohl těch několik tisícovek měsíčně, co mám navíc, investovat někam, kde mi zhodnocení pokryje alespoň inflaci. Takhle mi začínají ležet na účtu, kde ztrácí svou hodnotu.
Ludvík Petr: Mám dva přátele ve věku 40 let, vysokoškolsky vzdělané, jeden pracuje v bankovnictví. Oba se shodnou na tom, že spoléhat na státní důchod je nesmysl. Raději investují do nemovitostí vlastních. Později budou investovat do nemovitostí pro své potomky a pokud na stáří pochybí finance, nemovitosti prodají. Chatu, případně nevyužité byty, nebo se ziskem smění původní velký byt za menší.
