Fórum čtenářů: Vládní opatření a poslušní vs. neposlušní

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory čtenářů z diskuze k dodržování protipandemických opatření v Česku.

Dagmar Ircingová: Chápu vás všechny, kdo nadáváte na opatření vlády. Opravdu vás chápu. Taky mě to štve, ale současně se bojím. Nevím, jestli to, vy zdraví a mladí, dokážete pochopit alespoň v takové míře, jako chápu já vás. Ale prosím vás o krapet té obyčejné lidské ohleduplnosti třeba jen tím, že budete nosit aspoň roušky, když ne respirátory (které budou stejně povinné). Je mi šedesát a mám astma. Nejsem žádný přeborník v gaučinku. Dělám všechno, co mi věk a astma dovolí – hodně chodím, jezdím na koni, v létě na vodu, nepřežírám se. A přesto se bojím – už jsem zažila pár astmatických záchvatů, kdy jsem se nemohla nadechnout a panika rostla, takže problém s dýcháním se zhoršoval. Nechci to znovu zažít. A ta covidmrcha tohle dovede. Mohli byste tedy být, vy zdraví a mladí, ohleduplní k nám starším a nemocným? Děkuji, opravdu si vážím vaší ohleduplnosti.

Aleš Novotný: Nejsem si jistý, že prosté rozdělení na poslušné a neposlušné je relevantní. „Poslušní“ to mají vlastně jednoduché – mají motivaci ve formě zdraví svého a svých blízkých. U „neposlušných“ to není tak jednoduché. Spousta z nich byla vlastně původně poslušná, jen prostě nevydrželi tlak okolností. Ono se v mnoha případech ani není co divit, takže bych je nenazýval neposlušní. Spíš „zlomení“. Ale pak je tu skupina, na které se stav věcí nijak zvlášť nepodepsal, a přesto odmítají plnit jakékoliv opatření. Pro ně nic neplatí, mají přece svobodu a nikdo jim nemá co nařizovat. To jsou ti skutečně neposlušní, podle mě spíš „ignoranti“. A zatímco oni nedoplácí na nic, všichni ostatní doplatí na ně.

Jaroslav Kovařík: Šíření covidu-19 je možné zastavit důrazným omezením sociálních kontaktů, a to všude, kde je to jen trochu možné, a to do doby, než bude proočkován dostatečný počet lidí. Testování, trasování a karanténa jsou pouze prvky pro zamezení kontaktů již nakažených s ještě nenakaženými. Nevím, co je na tom nepochopitelné.

Patrik Novák: Nepotřebuji nikomu nic dokazovat, prostě se chovám tak, abych to riziko podle mě snížil na minimum, a přitom se nezbláznil. Nemám potřebu všechno ignorovat, když nikdo neví, co bude dál. Věřím, že budu mít štěstí, přežiji a nikoho neohrozím. Snažím se využít všech dostupných a povolených možností se „zdravým rozumem“. Nic není na věky.

Radek Horák: Ať jsme poslušní, nebo neposlušní, všichni jsme na tom zhruba stejně. Do hospody se nedostaneme, na dovolenou bez testu skoro nikam také ne a respirátory budeme stejně nosit tam, kde se musí, všichni. Navenek se poslušný od neposlušného vlastně nepozná. Ti, co do práce chodit musí, se dalším lidem prostě nevyhnou a většina těch, co do práce nemusí, si musí aspoň nakoupit, takže se dalším lidem taky nevyhne. Společné mají i to, že konec je v nedohlednu. Vakcín je málo pro všechny bez rozdílu. Kdo za to může, to nebudu hodnotit. Jen bych rád, asi stejně jako všichni, viděl to pověstné světlo na konci tunelu. A to je zatím v nedohlednu.

Eliška Novotná: Bohužel spousta lidí za svoji odpovědnost viní vládu, oni za nic nemůžou. Vůbec se vlády nezastávám, protože zkazili, co mohli. To se ale spoustě lidí, kteří si libují v anarchii, hodí do krámu. Prudit a hrát si na odboj je slabé. Kdybychom všichni dodržovali poctivě 3R, mohli jsme otevírat školy jako Němci.

Klára Sedláková: Mně je 25, já i přítel podnikáme a opatření se nás dotkla hodně! Máme malou dceru a dvě hypotéky + dvě půjčky na rekonstrukci. Ale věřte, nebo ne, pokud jste opravdový podnikatel, umíte si poradit i v době krize – buď vymyslíte řešení (vždycky nějaké je), jak fungovat dál, nebo se necháte zaměstnat – nebo klidně obojí. A pak tu jsou ti druzí, kteří začali podnikat proto, že mají pocit, že ze dne na den a bez práce zbohatnou, a ti se pak hrozně diví, že je stát nezajistil, že se o ně nikdo nepostaral.