Článek
Počet obětí, které se nechaly oklamat investičními vykuky, dál roste. „Investiční podvody jsou i v letošním roce velmi častými případy, které zpracováváme,“ potvrdil SZ Byznys ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ) Libor Kazda. „Je to trend několika posledních let, tak jak je více v byznyse využíváno internetové prostředí,“ doplnil.
Přesná čísla budou známá až na konci roku, odhadem ale podle Kazdy jde o desítky případů. Ne všechny jsou se škodou v řádech miliard jako u čerstvého případu mladíka Ondřeje Janaty. Ten je obviněný z miliardového podvodu na 4 000 drobných investorech, kteří svěřili peníze jeho firmě Growing Way.
Na investiční podvodníky upozornila Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) i FAÚ ve své výroční zprávě za loňský rok. Pachatelé, kteří slibují výrazné zhodnocení peněz formou investování na burzovním nebo realitním trhu, využívají podle NCOZ chybějící nabídky legálních možností a produktů k vyššímu zhodnocování úspor střední třídy.
Často k tomu využívají takzvané Ponziho schéma.
Investiční podvod: Ponziho schéma
- Italský podvodník působící v Severní Americe Charles Ponzi (1882–1949) přesvědčil tisíce lidí, aby investovali do předplacených poštovních poukázek.
- Ve schématu po něm pojmenovaném investoři svěřují své prostředky investičnímu fondu s vidinou vysokého zhodnocení a s nízkým rizikem. První investoři se vyplácejí z vkladů nově příchozích, nikoliv ze zisku z obchodování. To povzbuzuje další investory, aby do schématu vkládali nové peníze a větší částky. Přesvědčí i své okolí ke vkladu. Ve chvíli, kdy nejde najít nové investory, se schéma hroutí. Organizátor se snaží se ziskem zmizet.
- Nebezpečí tohoto systému spočívá v tom, že se navenek jeví jako korporace s organizační strukturou, kancelářským zázemím, zaměstnanci a sítí finančních poradců. Především ale v tom, že dokud není omezen příliv nových klientů, společnost vyplácí klientům výnosy, případně jim poskytuje výpisy z obchodních účtů, a tím je utvrzuje v přesvědčení, že používá investičních nástrojů na tuzemském či zahraničním trhu, a jejich vklady se tak skutečně zhodnocují.
Zdroj: Národní centrála proti organizovanému zločinu
NCOZ loni řešila například kauzu týkající se společnosti J.O. Investment, kde zatím eviduje přes 2 000 poškozených a škodu přesahující jednu miliardu korun. Dalším případem jsou Saving Funds Limited se stovkami poškozených klientů, kteří uvěřili slibům o zhodnocení spořicích vkladů o sedm a více procent ročně. Samotná firma se sídlem na Novém Zélandu přitom neměla žádnou bankovní licenci a formálně nevykazovala činnost, připomněla agentura ČTK.
Zdání dohledu
Jednoduchý nástroj k páchání podvodů dává potenciálním pachatelům do ruky například institut, který se jmenuje Správa majetku srovnatelná s obhospodařováním podle paragrafu 15 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (ZISIF).
Ten umožňuje v podstatě komukoliv vytvořit si fond na správu cizího majetku. Je sice zapsán v evidenci České národní banky (ČNB), ale ta jeho činnost dál nekontroluje. A v tom je kámen úrazu – fondy se mohou prezentovat tak, jako by regulované a pod dohledem ČNB byly. Tím v očích potenciálních vkladatelů zvyšují svůj kredit. Nutno podotknout, že ne každý takový fond je podvodný.
K pondělku ČNB evidovala 318 takových fondů. Poslední dobou jich přibývá, jen za uplynulý rok se jejich počet zvýšil skoro o polovinu.
SZ Byznys přináší odpovědi na nejdůležitější otázky, které v souvislosti s posledním děním mohou vyvstávat.
Co to vlastně je takový kvazifond?
Správa majetku srovnatelná s obhospodařováním dle § 15 ZISIF je činnost, kdy člověk bez zvláštního povolení spravuje majetek třetích osob za účelem společných investic. Má povinnost se registrovat do seznamu ČNB.
Objem spravovaného majetku nesmí překročit 100 milionů eur (2,5 miliardy korun). Za určitých podmínek mohou spravovat až 500 milionů eur, ale prostředky se nesmí shromažďovat od široké veřejnosti. Což zpravidla znamená, že by v takové správě nemělo být přes 20 investorů.
Správce nesmí používat označení „investiční fond“ nebo „investiční společnost“, aby nedocházelo k záměně s regulovanými subjekty finančního trhu.
Tento institut není vůbec určen k tomu, aby se u něj shromažďovaly prostředky od široké veřejnosti.
„Jeho klíčovým znakem, který ho od těchto regulovaných subjektů odlišuje, je především privátní charakter správy majetku – tento institut není vůbec určen k tomu, aby se u něj shromažďovaly prostředky od široké veřejnosti nebo aby své investiční produkty široké veřejnosti nabízel,“ upozorňuje Filip Čabart, partner advokátní kanceláře Havel & Partners.
Jak právně složité a finančně nákladné je založit si takový fond?
Podle Filipa Čabarta se celkové náklady na založení pohybují v desítkách tisíc korun. „Nejsou zde ani žádné další požadavky na zvláštní kvalifikaci osob, které žádost podávají,“ podotýká právník.
Postačuje pouze založení například běžné společnosti s ručením omezeným, zpracování strategie investování a následně podání žádosti o zápis u ČNB.
Zatímco regulované subjekty musejí v rámci licenčního řízení předložit návrh, kde je detailně popsán byznys plán, ale také jmenovány zodpovědné osoby, které musejí být důvěryhodné, v tomto případě náročné povolovací řízení neprobíhá. Jen se zkoumají formální náležitosti žádosti.
„Už jenom z pohledu zákonných nároků na vedoucí osoby je zřejmé, že kvazifondy nemají vůbec nic společného s investičními fondy, rozdíly mezi nimi jsou propastné,“ upozornila šéfka Asociace pro kapitálový trh (AKAT) Jana Brodani.
Nejedná se tedy o jakýsi minifond, ale zcela odlišnou entitu bez jakékoliv regulace a dohledu ČNB.
Proč jsou kvazifondy v praxi tak problematické?
Soukromá správa investic jako taková není problematická – podle Čabarta i Směrnice EU o správcích alternativních investičních fondů vliv těchto privátních správců na finanční trhy je převážně prospěšný.
Určitě tak neplatí, že každý kvazifond je podvodný. Mít regulovaný investiční fond je velmi nákladné a kvazifond může sloužit jako určitý mezikrok.
„Situace může být taková, že někdo má několik svých klientů a chce toto své podnikání posunout dál, proto založí společnost, které však už vzniká povinnost zápisu do registru. Pokud má zájem rozvíjet své aktivity a oslovovat investory, už to ale musí být prostřednictvím regulovaného investičního fondu,“ konstatuje Jana Brodani.
Problém je v tom, že se našla řada lidí, kteří pouze zneužívají názvosloví právní úpravy, aby vyvolali u veřejnosti falešný dojem kvalifikovanosti či regulace a kontroly ze strany ČNB. „Obdobně jako to činí například někteří emitenti dluhopisů, kdy schválení prospektu vydávají za jakousi garanci bezrizikovosti ze strany ČNB,“ doplnil Filip Čabart.
Nikdo nekontroluje, jak jsou tyto kvazifondy nabízeny investorům, zda jim prodávající při prodeji sdělí vše potřebné.
Nikdo ale nijak nekontroluje, kdo za kvazifondem stojí. „Nikdo nekontroluje, jak jsou tyto kvazifondy nabízeny investorům, zda jim prodávající při prodeji sdělí vše potřebné a nelže ohledně podstatných informací,“ vysvětluje šéfka AKAT.
„Neexistuje žádný regulatorní reporting či kapitálová přiměřenost. Přičemž se každý jejich zakladatel a správce tváří jako asset manažer (profesionální správce majetku, pozn. red.). Mají sice absolutní zákaz veřejné propagace a veřejné nabídky a distribuce, ale reálně se to nekontroluje a nemá ani jak, protože chybí reporting,“ přidává se šéf poradenské firmy Partners Petr Borkovec.
Jak je to s reklamou na kvazifondy?
Podle advokáta Filipa Čabarta by alternativní správci na své investiční „produkty“ vůbec reklamu dělat neměli.
„Jde o mimořádně tenkou hranici mezi obecnou propagací schopností osoby jednotlivého správce a návazným veřejným nabízením investic, ke kterému není oprávněn,“ říká právník. „Pokud se správce takové činnosti dopouští, porušuje tím zákon a může očekávat postih. Nesplnitelné tedy slibovat mohou, ale nikoliv bez následků,“ doplnil.
„Co vidíme například v případě Growing Way pana Janaty (Ondřej Janata je obviněný z podvodu, ale nebyla mu prokázána vina, pozn. red.) – tváří se, že má fond, ve kterém spravuje investiční majetek a dává reporting. A tváří se také jako standardizovaný nástroj. Ale není, protože nepodléhá žádné regulaci,“ upozornil Borkovec.
Výhrady podle Jany Brodani nesměřují ke kvazifondům ani k zakladatelům těchto fondů. Ale k paradoxům distribuce finančních produktů, které umožňují velmi jednoduše fungovat finančním „šmejdům“.
Úroveň ochrany je tam obdobná, jako bych ty peníze tomu manažerovi jen tak poslala.
„V souvislosti s několika posledními kauzami na finančním trhu je jenom těžko pochopitelné, že finanční šmejdi, kteří dokážou připravit lidi o celoživotní úspory, mohou fungovat de facto bez jakýchkoliv zákonných omezení. Bez regulace distribuce a efektivního dohledu distribuce všech finančních nástrojů včetně kvazifondů a korporátních dluhopisů se však nikam neposuneme,“ míní šéfka AKAT.
Jak se mohou bránit lidé, kteří peníze podvodnému fondu svěřili?
Aktuálně jedinou možností obrany je podle Jany Brodani zamyslet se předtím, než někomu své peníze svěřím. „Úroveň ochrany je tam obdobná, jako bych ty peníze tomu manažerovi jen tak poslala. Pokud tomu člověku věřím, tak na sebe beru plnou zodpovědnost za své rozhodnutí,“ podotýká.
U regulovaného subjektu je ochrana prostřednictvím regulátora (např. ČNB) – ten uděluje licenci, ten dohlíží, zda se s penězi nakládá tak, jak má. U investičních fondů nakládání je ještě další úroveň ochrany, a to tzv. depozitářem, který nakládání s penězi ve fondu musí také kontrolovat.
„U kvazifondu žádná ochrana nastavena není, tam je rozhodující důvěra investora v toho konkrétního manažera. A když už je opravdu jasné, že se jedná o problém, tak jedinou možností je obrátit se na Policii ČR.
Advokát Filip Čabart nicméně ujišťuje, že pokud někdo svěřil peníze do správy člověku, který pouze zneužívá označení investičního fondu a není oprávněn své investiční produkty veřejně nabízet, může ho dát k soudu.
„A to i v případě, kdy například smlouva, kterou s takovou osobou uzavřel, předčasné vyplacení prostředků neumožňuje. Stranou nezůstává ani možnost trestněprávního postihu osoby správce,“ dodal.
I v případě skutečné privátní správy je však podle Čabarta namístě obezřetnost a investor by měl od správce vyžadovat pravidelné a velmi detailní informace o stavu svých investic a plnění investičního plánu. „Pokud takové informace nedostává nebo má o jejich obsahu zásadní pochybnosti, je namístě opravdu zpozornět,“ říká právník.
Proč takovou možnost v legislativě vůbec máme? Jde to nějak napravit?
Jedná se o úpravu, kterou přinesla evropská regulace. Od roku 2013 de facto každý subjekt, který shromažďuje peněžní prostředky od jednotlivých „drobných“ investorů a následně je za něj investuje odborník – správce fondu, podléhá velmi přísné regulaci investičních fondů.
Tyto kvazifondy měly být zjednodušením pro lidi, kteří společně investovali prostřednictvím nějaké společnosti, kde mohl být i profesionální manažer a podobně. Nejednalo se tedy o možnost udělat nějakou slabší formu kolektivního investování, jelikož není umožněno těmto fondům shromažďovat prostředky od veřejnosti a mají také omezenou velikost.
Pokud zcela neznámá osoba nabízí bezpečné zhodnocení ve výší desítek procent v situaci, kdy se i špičkové fondy pohybují kolem 10 procent ročně, je to jasné znamení, že tato osoba není důvěryhodná.
„Jen stěží si lze představit, že jako kvazifondy mohly fungovat fondy s několika tisíci investory. Jedinou cestou, jak z této situace ven, je tyto entity prověřit, zda fungují v souladu se zákonem a limity nepřekračují. Ale hlavně upravit velmi přísně pravidla jejich distribuce – jasně vymezit jejich název a stanovit jim povinnosti ohledně transparentního informování investorů tak, aby nemohlo dojít k zavádění investorů,“ míní šéfka AKAT Jana Brodani.
Advokát Havel & Partners Filip Čabart apeluje také na lepší finanční vzdělávání veřejnosti. „Pokud si každý bude uvědomovat, že 30procentní výnos s sebou vždy ponese mimořádně velké riziko ztráty celé investice, budou lidé mnohem více zvažovat, jak velkou část svých volných finančních prostředků budou takto investovat či zda vůbec,“ informuje.
Se stejnou obezřetností musí pak přistupovat k osobě, která investici nabízí. „I velmi seriózní instituce mohou nabízet produkty, kde je velký potenciál zhodnocení, ale vždy budou investora důsledně informovat o tom, že tento potenciál je vykoupen vysokou mírou rizika. Pokud zcela neznámá osoba nabízí bezpečné zhodnocení ve výší desítek procent v situaci, kdy se i špičkové fondy pohybují kolem 10 procent ročně, je to jasné znamení, že tato osoba není důvěryhodná,“ míní právník.
