Firmy kvůli covidu snižují mzdy. V bezpečí nejsou ani zavedení zaměstnanci

Podniky, které musely kvůli koronaviru omezit svůj byznys, balancují na hraně. Příjmy jim drasticky klesly, ale závazky, jako jsou mzdy a odvody za zaměstnance, daně, vyšší náklady na hygienická opatření, splátky úvěrů či nájemné, jim zůstaly.

Snaží se tak šetřit všude, kde mohou, a někde to podle Asociace malých a středních podniků ČR (AMSP ČR) jde tak daleko, že musejí snížit mzdové výdaje, ať už snížením platu, nebo propouštěním zaměstnanců.

„Ačkoliv to je velmi nepopulární krok, přesto k němu již na jaře přistoupila velká část firem, protože jsou ze zákona nuceny hospodařit s péčí řádného hospodáře. Firmy v podobných situacích okamžitě snižují provozní náklady. V mzdové složce se například nevyplácejí prémie, odměny, výkonové složky mzdy a podobně prostě proto, že k tomu výkonu nedochází. A kde není výkon, ač ne vinou zaměstnanců, není inkaso,“ vysvětluje místopředsedkyně AMSP ČR Pavla Břečková.

Aby podnikatelé nemuseli propouštět, snaží se s pracovníky nejprve dohodnout na nižších výdělcích. To byl případ i Zdeňka Krafta podnikajícího v jednom z nejvíce zasažených odvětví – gastronomii. Provozovatel restaurace Drmlovka u Příbrami zaměstnával 12 pracovníků. Hned druhý den poté, co se na jaře zavřely restaurace, začal rozvážet jídlo lidem a firmám po okolí a vydával ho z okénka kolemjdoucím. I přesto však příjmy firmy citelně klesly.

Po pár dnech si tedy se zaměstnanci sedl k jednomu stolu, rozkryl jim náklady a příjmy firmy a řekl jim, že jsou dvě možnosti, buď snížit mzdy, nebo se po nějakém čase rozejít. „Všichni se zachovali skvěle. Pochopili situaci, ocenili, že jsem s nimi mluvil na rovinu, a všichni zůstali a souhlasili,“ popisuje podnikatel.

Zaměstnancům nastavil jednotnou mzdu na dobu neurčitou po dobu krize a dále se s nimi dohodl na zrušení procent ze zisku a tržeb, na snížení dalších osobních benefitů a i na snížení mzdy. „V součtu to byl pokles zhruba o dvacet procent,“ dodává Kraft.

Podobně musela náklady osekat také společnost BestSport, která vlastní a provozuje pražskou O2 arenu. Ta od března nepořádala žádný koncert. V personální rovině šetřila výdaje propuštěním desetiny zaměstnanců a u těch, kteří zůstali, snížila osobní náklady o pětinu.

Vládní opatření dopadla i na výrobce křišťálových světlovodů Lightway, jehož produkce sice nebyla zasažena přímo, ale nepřímo tím, že začali šetřit ostatní. Největší příjmy totiž fabrika získávala od firemních zákazníků, kteří si pořizovali světlovody do hal, kanceláří a obchodů, a za jednu instalaci platili 300 000 až 500 000 korun. Jak však podniky začaly kvůli covidu osekávat výdaje, zůstaly výrobní firmě jen objednávky pro rodinné domy a byty, které dosahují výše 60 000 až 80 000 korun.

Obrat firmy klesl o 40 procent a zisk ještě více, protože s malými zakázkami se pojí více práce. „Proto jsme museli plošně snížit mzdy zhruba o 25 procent u stávajících zaměstnanců a u nových rovnou o 35 procent. Toto opatření bude trvat do doby, než se vrátí investice průmyslových a obchodních firem do denního osvětlení,“ říká Jakub Brandalík, ředitel firmy Lightway, která v Česku vyrábí a montuje světlovody od roku 1998 a zaměstnává 30 lidí.

Jsou tyto případy ojedinělé? Na to se snažila najít odpověď Hospodářská komora ČR, která oslovila téměř 750 společností, aby zjistila, jak covid zasáhl jejich mzdovou politiku.

Z výzkumu, který poskytla exkluzivně SZ Byznys a TV Prima, vyplynulo, že benefity osekala čtvrtina firem a mzdy už snížila nebo hodlá letos snížit více než pětina firem. Téměř 12 procent společností přitom bude mzdy snižovat o více než pět procent.

Nejvíce jsou přitom pandemií postiženy služby přímo zasažené vládními preventivními kroky a malé firmy do 50 zaměstnanců. Ačkoliv lze brát pozitivně to, že více než polovina firem se snižovat mzdy nechystá a čtvrtina naopak plánuje výdělky ještě zvyšovat, tak pro firmy, jež už musejí šetřit i na zaměstnancích, je to velmi těžká situace.

Tancují mezi vejci, protože vědí, že o zaměstnance, které v minulosti velmi těžko sháněly, mohou snižováním výdělků přijít, a až se situace zlepší, budou je velmi těžko a draze shánět zpět.

To je příklad prádelny na Vysočině, kterou vlastní statutární město Jihlava. Prádelna navázaná na místní hotely zavřela při karanténě na dva a půl měsíce kvůli nedostatku zakázek. Protože nemusela omezit provoz přímo, dosáhla v programu Antivirus do skupiny B, kde dostávala podporu na mzdy pracovníků ve výši 60 % náhrady mzdy (u skupiny A to je 80 %).

Ačkoliv pomoc firmě pomohla, přesto musela začít okamžitě šetřit a rozloučila se s 20 zaměstnanci z původních 90. Buď tím, že jim neprodloužila smlouvy na dobu určitou, nebo s nimi ukončila úvazek ve zkušební době. I tak pro ni však mzdové náklady zůstaly velmi vysoké, protože se vyplácely z vysokého základu, která narostl v konjunktuře díky 14. a 15. platům i díky úvazkům o víkendech.

Nová vlna koronaviru už firmu zasahuje v okamžiku, kdy má mzdové výdaje nižší. Tím, jak byli lidé doma, se přirozeně snižoval i základ pro další výpočet mzdových náhrad, a to o 10 až 15 procent. Firma k tomu omezila benefity, jako bylo dobíjení konta na občerstvení v automatu a podobně.

„Fakticky se však mzdy snížily ještě více, protože výrazně, zhruba o desetinu, stoupla produktivita práce, a ačkoliv za to měli dostat zaměstnanci prémie stanovené procentně, vyplatila jsem jim jen část této částky,“ popisuje Martina Prošková, jednatelka společnosti Prádelna a čistírna Jihlava a zároveň viceprezidentka Asociace prádelen a čistíren.

A právě tehdy narazila na hranu, kdy jí zaměstnanci začali dávat výpověď. „Ustáli jsme to, ale hned další měsíc jsem jim peníze vyplatila, protože si nemohu dovolit přijít o produktivní pracovníky. Je velmi těžké je pak získat znovu a trvá to dlouho, než se naučí pracovat efektivně,“ líčí Prošková.

Firmám v oboru by podle ní pomohlo to, kdyby se například prodloužilo moratorium na úvěry, protože by si stejně jako firma, v níž je jednatelkou, nemusely pořizovat nové úvěry na splacení starých.

Podobné útrapy líčí také majitelka plzeňského Kadeřnictví Flirt Hair. Ačkoliv kadeřníci a holiči pracují většinou jako OSVČ, část z nich má zaměstnanecký úvazek. Eva Kučerová, která má v Plzni dva kadeřnické salony, takto zaměstnává 13 lidí.

„Lidem klesly mzdy o desítky procent jednoduše proto, že ubývají zákazníci a je to čím dál horší. Všichni se bojí a stornují své objednávky. Část z obratu přitom tvoří 40 až 50 procent mzdy kadeřníka,“ říká Kučerová.

Majitelka se nyní bojí, aby salony nezavřely úplně. „Byla by to poslední rána. Nevím, co bych dělala. Kadeřníka, který zde pracuje téměř 30 let a má širokou klientelu, jen tak nenahradíte. A takového mám poslat na ‚pracák‘?“ ptá se Kučerová.

V kadeřnickém oboru si podle ní nelze vytvořit velké finanční rezervy a navíc se předpokládá, že všichni pracují na sebe, a tím se o vyšší kompenzaci pro salony neuvažovalo.

„Zapomnělo se na nás, a tak spadáme až do druhé skupiny pomoci, ačkoliv fakticky jsme zasaženi opatřeními stejně jako restaurace,“ říká Kučerová. Chválí si však to, že se DPH snížilo z 21 procent na deset. „Doufám, že to tak zůstane, to nám pomáhá,“ dodává.

Podle Hospodářské komory ČR je výborné, že navzdory problémům, v jakých se firmy ocitají, je procento těch, které musí sahat na benefity či mzdy pracovníků, zatím dobré. „Chtějí si udržet zaměstnance, protože vědí, že tato krize jednou pomine. Nejlépe na tom jsou zaměstnanci velkých firem. A co se týká odvětví, pak stavebnictví a zpracovatelský průmysl,“ říká mluvčí komory Miroslav Diro.

Důležité je však podle něj dodat, že dnes je situace relativně dobrá, ale za měsíc může být jiná. Záleží na tom, zda vláda přistoupí k dalším opatřením, kvůli kterým budou mít zaměstnavatelé potíže.