Článek
Film režiséra Stephena Frearse je natočený podle skutečného příběhu Philomeny Lee, která ve spolupráci s novinářem Martinem Sixsmithem pátrá po svém ztraceném synovi, kterého musela nedobrovolně dát k adopci.
Na začátku padesátých let bylo v katolickém Irsku tabu mít dítě mimo manželský svazek. Dívky, které otěhotněly neprovdané, končily v takzvaných azylových domech provozovaných řádovými sestrami. V těchto zařízeních ale panoval drsný režim a dívky vykonávaly nucené práce bez nároku na mzdu.
Jednou z takových dívek byla i Philomena. V osmnácti letech otěhotněla a její otec ji poslal do azylového domu Sean Ross Abbey, vedeného řádovými sestrami Svatých srdcí Ježíše a Marie, kde porodila syna Thomase. Když byly Thomasovi tři roky, sestry ho daly k adopci páru Američanů, kteří ho odvezli s sebou do USA. Philomena se nikdy nechtěla svého dítěte vzdát, ale byla sestrami přinucena podepsat souhlas k adopci.
Půl století se syna snažila najít, ale její pátrání bylo bezvýsledné. Pokrok v hledání syna přišel až v roce 2004, když se o jejím příběhu dozvěděl investigativní novinář Martin Sixsmith a rozhodl se Philomeně pomoct zjistit, co se s jejím synem stalo.
Tady je několik zajímavostí o skutečném příběhu Philomeny Lee a filmu Philomena:
1) Příběh Philomeny nebyl v Irsku v 50. a 60. letech ojedinělý. Podle Sixsmithe bylo v podobné situaci okolo 60 000 žen. Do širšího povědomí se poměry v azylových domech, nazývaných také Magdaleniny prádelny, dostaly v roce 1993, kdy sestry Panny Marie Milosrdné prodaly v Dublinu svůj pozemek. Developer na pozemku našel 133 hrobů chovanek azylového domu, takzvaných „padlých žen”.
2) Katolické církvi nešlo jen o to odebrat děti „morálně nevyhovujícím” matkám, ale i o peníze. Sixsmith zjistil, že irská vláda tehdy platila libru týdně za každou matku a šestipenci a dva šilinky za každé dítě v azylovém domě. Řádové sestry si navíc od adoptivních rodičů nechávaly platit v podobě „darů”. Například Thomas byl od sester odkoupen za 1000 liber. Aby dívky mohly azylové domy opustit, musely napřed zaplatit 100 liber, což si naprostá většina nemohla dovolit. V opačném případě musely zůstat a pracovat tři roky bez nároku na výdělek.
3) Martin Sixsmith je spisovatel a investigativní novinář, který se rád zabývá obsáhlými a problematickými tématy. O příběhu Philomeny napsal knihu Philomena: Pravdivý příběh irské matky o pátrání po ztraceném synovi, která se stala předlohou pro scénář k filmu. Kromě toho napsal knihy o snahách Putina převzít kontrolu nad ruskými zásobami ropy nebo o historii Ruska, pro BBC Radio 4 vytvořil seriál o psychologii a podílel se i na produkci komediální TV série Je to Soda. Ve filmu ho ztvárnil Steve Coogan, který je zároveň spoluautorem scénáře Philomeny.
4) Existovaly různé druhy nucených prací, které svěřenky azylových domů vykonávaly. Některé pracovaly ve sklenících nebo kuchyních, jiné vyráběly růžence určené k modlitbám. Philomena například měla náročnou práci v prádelně, kde pracovala sedm dní v týdnu po dobu čtyř let. Žádná z těchto pozic nebyla placená a příjmy plynuly církvi.
5) Ačkoliv film většinou věrně následuje skutečné události, jedna ze závěrečných scén, kde se Sixsmith a Philomena setkají se sestrou Hildegarde, se ve skutečnosti stát nemohla. Sixsmith začal na případu pracovat v roce 2004, zatímco Hildegarde zemřela už v roce 1995. Sestry z konventu navíc autory Philomeny nařkly, že film nezobrazuje realitu věrně a že sestra Hildegarde ve skutečnosti mnohým matkám pomohla se opět shledat se svými dětmi. Podle investigativního novináře Mika Milotta nicméně Hildegarde přiznala, že dary z adopcí byly hlavním příjmem konventu.
6) Film Philomena byl nominován na čtyři Oscary a ceny BAFTA včetně nominace za nejlepší herečku v hlavní roli pro Judi Dench a dostal mimo jiné i devět cen z filmového festivalu v Benátkách.
7) Režisér filmu Stephen Frears natočil i oceňovaný film Královna, který je podobně jako Philomena natočený na motivy skutečných postav a událostí. Hellen Mirren za roli královny Alžběty II. v tomto filmu dostala Oskara pro herečku v hlavní roli.