Článek
Na konci 80. let přijíždí mladá Italka Gemma (Penélope Cruz) do Sarajeva získat materiály pro svou diplomovou práci. Netrvá dlouho a zamiluje se do optimistického fotografa Diega (Emile Hirsch) a začne toužit po dítěti. Otěhotnět se jí nedaří, a tak hledá jiné řešení. Všechno však změní válka, která v Sarajevu propukne na začátku března roku 1992. O několik let později se Gemma do Sarajeva vrací se synem Pietrem, aby odhalila pravdu o jeho narození.
Snímek Příběh mého syna uvede Televize Seznam v pátek 30. 11. od 21:00. Jak to vlastně bylo s nejkrvavějším bosenským konfliktem, na pozadí kterého se celý příběh odehrává?
Tři národy, tři náboženství
S pádem komunistického režimu se začala rozpadat také Jugoslávie. Po vyhlášení nezávislosti Slovinska a Chorvatska využila své šance i Bosna a Hercegovina – země, v níž do té doby žili vedle sebe katoličtí Chorvaté, pravoslavní Srbové a muslimští Bosňané. Když byla 1. března 1992 přes odpor místních Srbů vyhlášena republika, konflikt mezi etniky vyeskaloval. Proti sobě stáli Bosňané, kteří chtěli jednotnou zemi, a bosenští Srbové s Chorvaty, kteří byli pro separaci.
Necelé čtyři roky v obléhání
V dubnu 1992 se bosenským Srbům podařilo zmocnit se části výzbroje jugoslávské armády. Neváhali a odřízli Sarajevo od okolního světa. Tím začalo nejdelší obléhání hlavního města v moderních dějinách. Nedostatek potravin, násilí a ostřelování – to vše bylo na denním pořádku. Hlavní třída dokonce dostala přezdívku „alej ostřelovačů”, procházka po ní se totiž změnila v hazard se životem.
Vála připravila Sarajevo o 11 000 obyvatel a čtvrtinu budov. Obléhání trvalo dlouhé tři roky, deset měsíců a dvacet pět dní. Lidem se podařilo přežít i díky 800 metrů dlouhému tunelu, který vybudovali v létě 1993. Bosenská armáda tudy mohla posílat léky, potraviny a munice. Tunel sloužil i pro evakuaci raněných.
Televize Seznam uvede o filmovém pátku premiéru snímku Příběh mého syna.
Hledání krásy mezi ruinami
„Nenechte je nás zabíjet“ stálo na transparentu, který nesly účastnice soutěže krásy. Město ji uspořádalo v květnu roku 1993 a korunku a titul Miss Sarajevo získala tehdy 17letá Inela Nogičová. Přestože soutěž krásy je to poslední, co by se ve městě sužovaném válkou dalo čekat, pro obyvatele Sarajeva to byl způsob sebeobrany. Všichni se jen pokoušeli žít normální život.
Irská kapela U2 dokonce složila o Miss Sarajevo píseň, její část si s Bono Voxem zazpíval Luciano Pavarotti. Rozhodli se ji ale nejprve vydat pod fiktivním jménem Passengers.
100 000 mrtvých
Krvavý konflikt skončil až se zásahem sil NATO. V únoru roku 1996 podepsaly všechny strany Daytonskou mírovou dohodu, na základě které vznikla muslimsko-chorvatská Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská.
Válka si vyžádala více než 100 000 obětí a asi 2,2 milionu obyvatel ze země uteklo. Dodnes se země z válčení úplně nevzpamatovaly a nezmizelo ani napětí mezi jednotlivými etniky.
Film jedné rodiny
Příběh mého syna byl natočen podle stejnojmenné knižní předlohy Margaret Mazzantini, manželky režiséra filmu Sergia Castellitta. Sergio ve filmu dokonce hraje, obsadil se do role Giuliana, Pietrova pěstouna. Tím však příbuzenské vztahy z reálného života nekončí, Pietra hraje syn Margaret a Sergia, Pietro Castellitto. Jak se rodině Castellittů film povedl, se můžete přesvědčit v pátek od 21:00 na Televizi Seznam.
