Filmový běžec Zátopek: Čeští politici jsou spíš odstrašující příklady

Už za pár hodin bude Václav Neužil, představitel filmového Emila Zátopka, stát před plným Velkým sálem hotelu Thermal, aby tu spolu s herečkou Marthou Issovou a režisérem Davidem Ondříčkem uvedl světovou premiéru filmu o Emilu Zátopkovi. Zahajovací film karlovarského filmového festivalu vstupuje do kin hned v příštím týdnu.

Neužil přípravou na jednu z nejvýraznějších rolí své kariéry strávil pět let nabitých běžeckými tréninky. Jak se dívá na kontroverzní momenty Zátopkovy kariéry, jak prožil dobu covidové pandemie a na jaké další role se teď chystá?

Který moment z celé dlouholeté přípravy a natáčení Zátopka byl pro vás nejsilnější?

Když se mi do ruky dostaly originální dopisy Emila Zátopka, které psal v roce 1948 kamarádce Vlastůvce, když se dvořil Daně. Měl jsem je doma několik týdnu a zjistil jsem z nich, jak hluboký vnitřní svět měl a jak byl citlivý.

Setkal jste se stejně jako vaše filmová žena Martha Issová během natáčení s Danou Zátopkovou?

Po dlouhém přemýšlení jsem se s ní před a během natáčení potkat nechtěl. Bylo to pro mě velmi citlivé – představovat se jí jako herec, co bude hrát jejího celoživotního partnera. Bál jsem se nějakého předvádění, schvalování.

Svého Emila už jsem měl v sobě, žil jsem s ním několik let a opravdu upřímně jsem se těšil, že až film Dana Zátopková uvidí, tak si dáme panáka a může padnout cokoliv. To se mi už nesplní a je mi to líto. Věřím, že by v něm uviděla i toho Emila, kterého znala ona.

Jak dlouho jste se na roli nejslavnějšího českého běžce připravoval?

S pauzami jsem běhal asi pět let. Natáčení se dvakrát odložilo, tak i z toho důvodu. Zpětně to vidím jako výhodu. Teď už oproti tvrdé přípravě s trenérem Honzou Pernicou běhám opravdu málo jen jako doplněk k jiným sportům. Ale běh je pořád součástí mého života.

Zůstala vám fyzička získaná z tréninků?

Ta velmi rychle opadne, když ji člověk neudržuje. To je jednoduché. Ale když jsem začal před natáčením podruhé koncentrovaně s Honzou trénovat, zjistil jsem, že moje tělo se lépe a rychleji dostalo do běžecké zátěže. Svalová paměť je zajímavá věc.

Jak dobré výsledky jste vlastně během těch tréninků měl?

Naším cílem bylo běhat v Emilově tempu krátké úseky; 200, 300, 400, 500 metrů. Takže jsem absolvoval intervalový trénink.

Emil měl každou stovku v rámci slavného finálového pětikilometrového závodu na olympiádě v Helsinkách 1952 zaběhnutou v průměru za 17 vteřin. Takže jsem běhal 200 za 34 vteřin, 300 za 51 vteřin a tak dále. A neustále tyto úseky se stanovenými pauzami opakoval.

Běhal jsem samozřejmě třeba i desetikilometrové výklusy kvůli hubnutí. Můj rekord na 5 kilometrů je 20:25. Takže profík nejsem, ale film je natočený v reálných časech.

Jak vnímáte osobnost Emila Zátopka, co se sporných bodů, jako je souhlas s Antichartou nebo kauza kolem Milady Horákové, týče?

Náš film končí rokem 1968. Je to film o Emilovi, takže se ani politickým kulisám nevyhýbá.

Pro mě je Emil zosobněním obrovské touhy po osobní svobodě a štěstí. Vstoupil po válce do armády, protože už věděl, že chce běhat a tam měl klid a ideální podmínky pro dril. Musel být samozřejmě i komunistou. Stal se tváří režimu, neměl s tím problém.

Lidé ho milovali, dával jim naději a sílu. Byl nezdolný a zábavný, nakažlivě hravý a energický originál. Nevídaný úkaz. Skoro všichni po celém světě, kdo ho znali, říkají, že s ním bylo nepředstavitelně dobře.

Jak by podle vás Zátopek vnímal dnešní politickou realitu?

Nevím. Myslím, že to nebyl politický člověk. Neuměl to a často se popletl nebo zalekl.

K podpisu Horákové řekli oba s Danou, že bylo jeho jméno zneužito. Myslím, že v Armádním tělovýchovném klubu podepisovali sportovci spoustu prohlášení jako na běžícím páse a vůbec v tu chvíli třeba netušili, co to může znamenat.

Zpětně vše vidíme jasně, protože známe následky. Já se velmi střežím soudů, protože si ani na jen den nedokážu představit život v té době a jestli bych v ní já sám obstál. Emila v našem filmu ukazujeme v různých situacích a polohách, jak si myslíme, že by reagoval, ale rozhodně nesoudíme.

Prozradíte, koho se na podzim chystáte volit vy?

Ještě nevím. Lidé v politice mi spíš nahánějí hrůzu, než že by mě inspirovali tím, jak žijí, jaké mají názory, kam investují svoji energii. Ukazoval bych je dětem jako odstrašující příklady, aby se vyvarovaly takovému zacházení se svými životy, jak s těmi svými nakládají naši politici. Aby věděli, že moc a vliv není nikdy cíl, ale nástroj k pomoci a ke kultivaci naší společnosti. Budu volit stranu, která má v programu zlepšení péče o hospodářská zvířata.

Koho určitě nebudete volit?

Ty, kterým je lhostejná ekologie.

Jak jste vlastně prožil dobu covidu?

Napřed krásně, s rodinou schovaný v přírodě. Byl jsem hodně se synkem. Ale pak už mi chyběla práce, sociální kontakty a tak. Jako všem.

Na jakou filmovou, divadelní či televizní roli se chystáte teď?

V Dejvickém divadle budeme mít konečně odloženou premiéru hry Vina a v říjnu budu točit seriál s Jakubem Kohákem. S Dejvickým divadlem jsme to všechno naštěstí přežili a vše se jeví dobře. Hrajeme teď i výjimečně v létě venku, abychom vydělali a uspokojili diváky.

Jaká vaše herecká role ve vás zanechala nejsilnější otisk?

Když teď vynechám Filipa Marvana ze Světa pod hlavou, který byl zásadní, tak určitě Emil. Celý průběh přípravy a její náročnost byly pro mě vzrušující z toho důvodu, že jsem napřed musel zjistit, kdo jsem já. A to byl hodně terapeutický zážitek.