Článek
Hosty Festivalu Zemlinsky 150 bude operní sólistka Johanni van Oostrumová, barytonista Michal Nagy nebo violoncellista Claudio Bohórquez. Na festivalu se představí tělesa Zemlinsky Quartet, Karl-Heinz Steffens a přátelé, Sbor a Orchestr Státní opery.
Německý violoncellista Bohórquez se představí na úvodním koncertě, který se uskuteční 8. října v České muzeu hudby. Zazní na něm díla Johannese Brahmse, Albana Berga a Alexandera Zemlinského. Festival pokračuje 9. října koncertem ve Státní opeře s názvem Zemlinsky – Schönberg – Berg. Pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery Karla-Heinze Steffense vystoupí s Orchestrem Státní opery mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Sobotní program bude pokračovat v Českém muzeu hudby, kde program Zemlinsky– Schönberg nabídne Zemlinsky Quartet a mezzosopranistka Markéta Cukrová. Zemlinsky Quartet zahraje i 10. října ve Španělské synagoze. Koncert má tentokrát podtitul Zemlinsky – Mozart.
Jihoafricko-nizozemská sopranistka van Oostrumová na závěrečném koncertu 10. října ve Státní opeře vystoupí společně s barytonistou Michaelem Nagym. Součástí koncertu s názvem Zemlinsky 150 budou díla Lyrická symfonie nebo Tajemství, ale především fragment z dosud neuvedené opery Malva. Zemlinsky ji napsal na motivy povídky Maxima Gorkého. Malvu pro tento účel hudebně upravil Antony Beaumont, muzikolog a odborník na Zemlinského dílo. Závěrečný koncert bude natáčet Česká televize, na kanálu ČT art ho uvede 11. října. Festival doplňuje řada doprovodných programů. Více informací se nachází na stránkách festivalu.
Dirigent, skladatel a pedagog Alexander Zemlinsky působil v Praze jako šéf opery Nového německého divadla v letech 1911 až 1927 a dovedl tuto scénu k mnoha mezinárodním úspěchům. Rozšířil její repertoár, řadu děl uvedl ve světové premiéře - jako například monodrama Arnolda Schönberga Očekávání, které opět zazní ve Státní opeře v listopadu. Během jeho uměleckého vedení se uváděla rovněž díla Ernsta Křenka, Paula Hindemitha, Ericha Wolfganga Korngolda či Franze Schrekera. Vedle toho se mu podařilo přivést do Prahy význačné umělce a umělkyně své doby. Roku 1933 musel Zemlinsky po nástupu Adolfa Hitlera k moci prchnout z Berlína, kde tehdy působil, nejprve do Vídně a následně do Spojených států.
