Fenomén hry Fortnite. Máte se bát, když ji vaše dítě hraje?

Je tedy skutečně tak návyková? A v čem spočívá její přitažlivost?

Diskutovali klinický psycholog Jan Kulhánek a český herní novinář Mikoláš Tuček.

Přitažlivost hry Fortnite podle deníku The Guardian spočívá v tom, že ve hře se objevují „střelené“ kostýmy, hrát tak můžete v převleku kosmonauta nebo dinosaura. Tvůrci hry navíc každý týden přicházejí se sérií nových zbraní nebo nových postav a děti si tak snadno najdou důvod, proč ke hře znovu a znovu usednout.

Fortnite je navíc zdarma. A zpropagovat ji pomohli i youtubeři, kteří streamují, jak Fortnite hrají. Některým to vyneslo i nemalé množství peněz.

Odborníci ale už delší dobu upozorňují na rizika hry Fortnite. V Británii je právě její hraní jedním z důvodů, proč se od začátku roku rozvedly podle The Guardian dvě stovky párů. Specialista na dětské chovaní Lorrin Marer před hrou otevřeně varuje a přirovnává ji k závislosti na heroinu. „Člověk jí propadne, ani neví jak,“ řekl deníku.

Slova potvrzuje i Jan Kulhánek: „Ta hra je taková adrenalinová smršť. Když budete hru hrát dlouhodobě, tak si zvyknete na velký příliv adrenalinu, který je ze začátku příjemný, ale když ho máte v sobě delší dobu, začne to být protivný. Můžete být náladový, mít problémy se spaním apod.“

Víc akčních, možná í víc agresivních je přitom řada dalších současných her. „V záplavě dnešních stříleček je to, řekněme, ještě soft titul. Čímž nesnižuju, že pro ty nejmenší to může být velmi chytlavé a tam je to o tom, aby to s nimi prožíval rodič a vůbec se zajímal o to, co dítě dělá," vysvětluje Tuček. Kouzlo Fortnite ale leží hlavně jinde.

„Ty předchozí hry nebyly takto dostupné. Stačí mít průměrný telefon a můžete si hru zahrát. Stáhnete si hru zadarmo a jedete, jak dlouho chcete,“ dodává herní novinář.

Přesto Kulhánek upozorňuje na to, že i když je hra méně agresivní než řada jiných, hranice našeho vnímání násilí se postupně posouvají.

„Ta citlivost se posunula úplně jinam. Kdyby před 20 lety někdo ukázal záběry z Fortnite, jak si tam lidi rozstřelují hlavy, rozmlátí ostrov a potom jeden ze sta vyhraje, tak by to bylo hodnoceno jako závadný obsah,“ vysvětluje psycholog.

Zároveň jsou děti i mladí lidé technologiemi neustále obklopeni. Hrát tak nemusí přestat skoro nikdy. „Děti dnes hrají hry tak maximálně, jak můžou. Ty, které mají telefon, mají herní konzoli v kapse. Nosí si jí s sebou,“ upozorňuje Kulhánek.

I proto nevnímá, že by dětí, kteří potřebují s určitou závislostí na hrách pomoci, výrazně přibylo. Skok přišel v moment, kdy dorazily chytré telefony a tablety.

„Když nad tím dítě stráví odpoledne, nejde o závislost. Zpozorněl bych, když se opakovaně dítě zavře do pokoje, nasadí si sluchátka a v pokoji je hrobové ticho. Pak by nás mělo zajímat, jestli neusíná ve škole a jestli se mu nezhoršily známky. A dobrý test je, když dítě pozvete někam na víkend, kde není počítač a ono si hru nemůže zahrát ani na telefonu a ono vám ztropí obrovskou hysterickou scénu,“ uzavírá Kulhánek, kdy je pravděpodobně čas pro dítě vyhledat odbornou pomoc.