FC Barcelona – Messi a spol. jsou jen krůček od podpory katalánské nezávislosti

FC Barcelona je ambasadorem Katalánska a současně jeho nejluxusnějším a nejznámějším vývozním artiklem. Klub není úplně apolitický minimálně v tom smyslu, že podporuje právo Katalánců na sebeurčení a dlouhodobě hájí katalánštinu coby jazyk. Právě tudy ale vede „červená linie,” kterou FCB zatím nebyl ochoten překročit. Katalánskou nezávislost klub nepodporuje, respektive se k této ožehavé otázce nevyjadřuje. Radši…

Větší aktivitu by v tomto směru od klubu očekával novinář Oriol Serra, který řadu let pracuje pro veřejnoprávní Katalánský rozhlas. Připomíná, že slavný stadion Camp Nou byl za Frankovy diktatury jediným místem, kde Katalánci mohli otevřeně projevit své národní cítění.

„FC Barcelona je katalánská instituce. Bez podpory velké části katalánské společnosti by se nikdy nestala velkoklubem. Ovšem politický kompromis je součástí DNA Barcy,” zdůraznil Serra pro Seznam.

Do dramatu kolem boje za katalánskou nezávislost ale byli „Blaugranas” chtě nechtě vtaženi. Tak jako v roce 2017 během konání referenda o nezávislosti, které španělská centrální vláda a soudy označily za ilegální. Vedení španělské La Ligy tehdy úplně nesmyslně naplánovalo domácí zápas Barcy proti Las Palmas na neděli, tedy na stejný den, jako plebiscit. Nic přitom nebránilo tomu, aby se utkání odehrálo v sobotu.

Když navíc policie sáhla k násilí, zatkla čelní představitele katalánské vlády a zabavila stohy hlasovacích lístků, FC Barcelona dost dobře nemohla mlčet. Ligový zápas se klub rozhodl odehrát za zavřenými dveřmi. Na velkoplošné obrazovce se po celých 90 minut skvělo slovo „demokracie.”

V oficiálním klubovém prohlášení se psalo o „historickém závazku obrany demokracie” a „podpory vůle většiny Katalánců.” „Chceme, aby svět viděl, že tady v Katalánsku trpíme kvůli nedostatku demokracie,” uvedl tehdy prezident klubu Josep María Bartomeu.

I když se oprávněně říká, že by se do sportu neměla tahat politika, ve Španělsku se to děje už desítky let. Mocenský boj Katalánska se zbytkem Španělska je zhmotněním rivality FC Barcelona a madridského Realu i antipatie FCB vůči druhému barcelonskému klubu, Espanyolu (Španělskému). „Espanyol se vyvinul coby klub španělské dělnické třídy, zatímco FC Barcelona se stala vlajkovou lodí katalánské buržoazie,” popsal situaci pro Deutsche Welle katalánský spisovatel a ekonom Fernando Trias de Bes.

Aktuální dění v politice a justici ani moc nedává barcelonským možnost tvářit se neutrálně a nezúčastněně. Jestliže klub svého času ještě odmítl žádost separatistických aktivistů přispět na kauci pro stíhaného katalánského ex-premiéra Artura Mase, k vysokým trestům pro členy katalánské vlády, kteří si vyslechli rozsudky odnětí svobody od 9 do 13 let, už Barca mlčet nechtěla.

„Vězení není řešení,” stálo v klubovém prohlášení. Kvůli současné vlně protestů pak muselo vedení nejvyšší španělské soutěže odložit El Clásico s madridským Realem. Těžko říct, jestli v předvánočním termínu proběhne v klidnější atmosféře.

Oriol Serra se domnívá, že ještě radikálnější postoj klubu k politickým otázkám by Barceloně a jejím globálním zájmům neuškodil. „Asi by na to reagoval negativně španělský trh, ale i ten by byl ve svém přístupu rozdělený.”

Bývalý ředitel mládežnické akademie Barcy Julio Alberto je ale přesvědčený o tom, že politická radikalizace katalánskému velkoklubu už minimálně jednou uškodila. Alberto kritizuje období za prezidenta klubu Joana Laporty, kdy FC Barcelona z nezakrytě politických důvodů ukončila činnost vyhledávaných tréninkových kempů pod hlavičkou FCB ve zbytku Španělska.

Katalánští nacionalisté mají ve fotbalových kruzích jednoho podporovatele, který jejich myšlenky sdílí i veřejně hlásá. Je jím klubová legenda FC Barcelona Pep Guardiola, někdejší hráč i trenér Blaugranas, který aktuálně vede anglický Manchester City. Za už zmiňovaného působení prezidenta Barcy Joana Laporty, který s myšlenkou nezávislého Katalánska otevřeně koketoval, našel Guardiola se svým tehdejším bossem společnou řeč.

„Guardiola je nejvýznamnějším fotbalovým jménem, které podporuje nejen nezávislost Katalánska, ale taky práva a svobody Katalánců, ať už podporují nezávislost nebo ne,” připomíná Oriol Serra. Podle něj je Guardiola výjimečný i tím, že se nebojí používat pojmy jako „španělské represe” nebo „policejní násilí.”

Ve svém přístupu je ale podle Serry slavný kouč mezi fotbalovými ikonami poněkud osamocen. „Dnešní hvězdy zajímá jen jejich vlastní byznys a kontrakty se sponzory,” myslí si katalánský novinář.

Katalánská fotbalová reprezentace není produktem posledního vzedmutí tamního nacionalismu, nýbrž existuje od roku 1902, aniž by se ovšem dočkala mezinárodního uznání ze strany UEFA, FIFA či relevantních států.

Slavný stoper FC Barcelona Gerard Piqué, který se vzdal španělského reprezentačního dresu v roce 2018 částečně i proto, že podpořil myšlenku katalánské nezávislosti, už v přátelských utkáních opakovaně za katalánský národní tým nastoupil. Některé týmy španělské La Ligy daly opakovaně najevo, že na podobné akce své hráče katalánského původu uvolňovat nebudou.

To nás přivádí k otázce, co by se asi dělo s FCB ve stále ne zcela pravděpodobném případě, že by Katalánsko získalo nezávislost? Prezident klubu Josep María Bartomeu před časem prohlásil, že „nehodlá riskovat působení Barcelony v jakékoli soutěži. Chceme pokračovat v La Lize a naše účast ve španělské nejvyšší soutěži je v tuto chvíli zaručena,” dodal Bartomeu.

Už dříve ale Bartomeu přiznal, že by Barcelona musela v případě katalánské nezávislosti možnost opuštění španělské ligy zvážit. Podle uznávaného fotbalového novináře Guillema Balagueho by totiž madridský parlament musel změnit příslušný zákon, pokud by FC Barcelona coby klub z „cizího” státu měl působit v La Lize.

„FC Barcelona je bez debat nejslavnějším katalánským „produktem.” Nesmíme ale zapomínat na lízátka Chupa Chups, Dalího nebo Gaudího,” vypočítává novinář Oriol Serra. Podle něj Barca není pro Katalánsko tím, čím je skotská whisky pro Skotsko. „FC Barcelona není tak významná pro katalánskou ekonomiku, jako je whisky pro tu skotskou. V případě Katalánska bych s whisky srovnal spíš turistický ruch,” říká pro Seznam Serra.