Článek
„Bude to velký problém,“ řekl Radovan Sochor, spolumajitel rodinné farmy ze Železného Újezdu na Plzeňsku. „Těžko se shánějí pracovníci za všech oborů, kde se musí hodně fyzicky pracovat. Mladá generace dnes fyzickou práci nechce. A bohužel všechno se robotem udělat nedá,“ uvedl.
Jako příklad uvedl Sochor pracovníky, takzvané paznehtáře, kteří ošetřují kopyta krav a býků. „Řemeslo vymírá, stejně jako veterináři, k velkému dobytku už prostě nikdo nechce jít. Je lepší vyúčtovat babičce nebo slečně za ošetření kočičky, pejska nebo křečka,“ řekl.
Podle něj se bojí nebezpečí a těžké práce. Míní, že o veterinární obor je velký zájem, ale je v něm velký podíl žen, které nemají na práci s velkým dobytkem potřebnou sílu. Paznehtář Marek Fikejz z Trutnovska potvrdil, že práce má jeho tým dost na celý rok, ale mladí nemají o práci v zemědělství zájem.
Souvisejícím problémem podle Sochora je, že se mladí nedostanou k půdě, protože ji obhospodařují velké firmy. „Po revoluci existovaly dva zákony, které umožňovaly, že když chce někdo na půdě hospodařit, tak mu musí být vrácena. Ale dneska už se to nějak z těch zákonů vytratilo, a když si někdo koupí půdu a přetrvává tam smlouva, která se obnovuje ještě z dob socialismu, tak na ni čeká třeba deset let,“ uvedl.
Prozatímní výhodou je, že zemědělství stále není, na rozdíl od třeba pracovníků v gastronomii a hotelnictví, ani v době covidu-19 v portfoliu rizikových oborů bank. „Kvalitní kuchař, který přijde do banky, že si zakládá rodinu a že chce hypotéku na bydlení, tak mu ji nedají, protože dělá v pohostinství,“ řekl Sochor, jehož rodinná farma má také dva hotely v Nepomuku. Kuchaře a číšníky přitom považuje za prestižní řemeslo. „Od revoluce se naše gastronomie posunula hodně daleko, západní svět říká, jak se u nás ještě dobře a poctivě jí,“ uvedl Sochor. Lidé ale teď, stejně jako dříve ze zemědělství, odcházejí hodně mimo obor. Pokud jdou někam k pásu, považuje to za degradaci oboru.
