Článek
Vstávají brzy ráno, z pole se vracejí až navečer. Manželé Řehořkovi pracují v zemědělství desítky let. K půdě mají blízko, přímo na místě dnešní farmy byl statek předků Jiřího Řehořka už v 19. století.
Když jim po roce 1989 složitě a zdlouhavě vraceli pozemky, volba byla jasná - vlastní hospodářství. Dnes mají 65 hektarů, z toho asi deset hektarů orné půdy.
„Je pravda, že jsme začínali s 43 ary, to bylo krušné,“ říká majitel Biofarmy Pod Hájkem. „Nejhorší byly roky od devadesátého do pětadevadesátého, na to vzpomínám velmi nerada. Protože v té době jste nevěděl, kde vás kdo ošidí, oškube, to bylo na denním pořádku, prostě divočina. Nebyla ani koruna dotací, teď přece jen chodí, takže jsme byli opravdu závislí jen na naší produkci, co jsme vyrobili,“ vzpomíná společně s manželem Hana Řehořková.
Často se prý stalo, že někdo nezaplatil. A úplně nejhorší bylo, když zkrachovala už čtvrtá mlékárna, které dodávali mléko. Zůstaly jim tam peníze i za půl roku.
Farma v době koronaviru
Dnes mají obrat do tří milionů korun. Chod farmy zvládají sami s rodinou a jednou silou sem tam na výpomoc. Kromě hovězího masa s certifikací bio se zaměřují na agroturismus. Nabízejí ubytování i stravu přímo na farmě. Jen na ubytování za dobu karantény přišli o 300 tisíc korun.
„My jsme měli na jaro obsazené všechny víkendy. A to nám teď chybí, jako těm hospodským, jako všem,“ říká pro Seznam Zprávy čerstvý držitel ocenění Farma roku a jeho žena doplňuje: „To jsou peníze, se kterými jsme počítali, protože pořád investujeme, splácíme úvěry.“
Doba koronaviru je pro ně těžká, ale ne likvidační. Ztráty prostě dotují z úspor. A jako spousta jiných, požádali stát o pomoc. „Já jsem se do toho koukala, nejdřív jsem si myslela, že na nic nemáme nárok, ale požádala jsem nakonec o těch pětadvacet tisíc nebo kolik. No, a je to úsměvné, do dneška nic, nepřišla nám ani koruna,“ směje se farmářka.
Další stabilní příjem pro ně znamená chov asi tří desítek krav a býčků. Ty ale poprvé v historii hospodaření momentálně nemají, museli je prodat. Býci měli jít za dobrou cenu do Německa, ale přišla karanténa, zavřely se hranice a cena masa prudce padala. Krmit dál býky bylo pro farmáře také nemožné, protože krmiva kvůli suchu neměli dost.
A tak byli rádi, když je nakonec za daleko nižší cenu udali na konvenční jatka. V tom udělali velkou výjimku.
Know-how na zpracování jako jediní v republice
Výroba biopotravin z vlastního hovězího vylučuje použití umělých ochucovadel, barviv, chemických přípravků. Vše se děje přímo v areálu farmy, včetně certifikované malofaremní porážky. I proto vyhráli ocenění Farma roku.
Ocenění Ekofarma roku
Ocenění Ekofarma roku je udělováno nejlepšímu statku hospodařícímu v ekologickém zemědělství Svazem PRO-BIO a Nadačním fondem Richarda Bartáka od minulého roku.
Ocenění vzniklo spojením akce Bartákův hrnec a Nejlepší sedlák roku.
„Je to jediná ekofarma v České republice, která zpracovává výhradně hovězí maso, navíc svoje, a to bez přídavku dusitanové soli. Až na fermentované výrobky,“ vysvětluje jeden z důvodů udělení prvního místa v soutěži Kateřina Urbánková, manažerka PRO-BIO - Svazu ekologického zemědělství s tím, že je to know-how, které u nás v režimu ekologického zemědělství vůbec není.
„Spousta sedláků říká, že to nejde. Zkušenosti ze zahraničí a zkušenost s těmito produkty však říkají, že to jde. A jde to skvěle,“ chválí přístup farmy k bioproduktům Kateřina Urbánková.
Řehořkovi jsou podle ní inovátoři. Takoví jako oni podle svazu posouvají ekologické zemědělství dopředu, bez nich by podle Urbánkové systém ustrnul.
