„Farageovo dítě“ brexit má Británie za sebou. U parlamentu se slavilo

Slzy štěstí, objímání i pár zklamaných obličejů. Na Parliament Square ve Westminsteru, kde sídlí vláda i obě komory parlamentu, to v noci na sobotu vřelo. Chvílemi. „Jsem tolik šťastná, moc šťastná,“ radovala se Celia, jedna z oslavujících s britskou vlajkou namalovanou na tváři. „Pro jednou zase budeme nezávislí, budeme se moct starat sami o sebe bez příkazů z Bruselu,“ vysvětlila s tím, že na tento moment čekala tři a půl roku.

V davu při odpočítávání posledních vteřin do odchodu Británie z Unie bylo ostatně čekání na brexit velké téma. Skupina studentů u brány na Downing Street chvíli před hodinou H například tvrdila, že Spojené království na brexit čekalo už 47 let. Tedy celou dobu, co bylo členem evropského bloku.

Noc z pátku na sobotu patřila probrexitovému táboru, jenž počtem i hlasitostí s velkým náskokem přebil přítomné odpůrce odtržení Británie. Svůj podíl na tom měla i velká party, kterou na Parlamentním náměstí uspořádala Brexit Party a na niž plynule navázaly oslavy samotného, už dokonaného, brexitu.

Tancovalo se na živou hudbu, zpívala se píseň We Are the Champions od skupiny Queen a nakonec k jásajícímu davu promluvil i sám Nigel Farage. Euroskeptik, odcházející britský europoslanec, šéf Brexit Party a výrazná tvář kampaně Leave.eu, která se velkým dílem zapříčinila o výsledek referenda o vystoupení v roce 2016.

„Farage mám ráda, myslím, že udělal skvělou věc, upozornil nás na to, co se v Evropě děje,“ pověděla mi Celia. Má ale i výhrady – podle ní jde Farage po penězích. „Dostal nás tam, kam jsme potřebovali,“ okomentoval kontroverzního politika Paul ze severu Anglie. „Je to prostě bohatý bankéř. Ale ta osoba, která vás někam dostane, občas nemusí být tak skvělá, jestli mi rozumíte,“ dodal.

Lidé o brexitu mluvili jako o Farageovu dítěti. „Je to Borisův – vlastně ne, Nigelův úspěch,“ zdůraznil Londýňan Denis. „O tohle dítě se Farage staral posledních pětadvacet let. Jsem za něj vážně rád, dostal, co chtěl. Tedy skoro, jsme teď tak na osmdesáti procentech,“ připomněl Delroy z hnutí For Britain Movement.

Britský rozvod s Unií je skutečně rozvodem zatím jen na papíře. Fakticky bude trvat ještě jedenáct měsíců, než by měla být Británie doopravdy – slovníkem probrexitových oslavujících – plně svrchovaným státem.

Prozatím se toho pro ostrovní stát moc nezmění. V bruselských institucích už sice oficiálně britská vlajka nevisí a Spojené království v nich nemá ani zvolené zástupce, do konce letošního roku se bude muset i nadále řídit evropskými regulemi. V rámci takzvaného přechodného období bude mít Británie jedenáctiměsíční prostor na to, aby s Evropskou unií vyjednala brexitovou dohodu 2.0 – tedy smlouvu zabývající se zejména podobou obchodních vztahů s evropským blokem.

Odpůrci brexitu už avizovali, že se budou snažit do Unie dostat zpět. „Ve Velké Británii je teď paradoxně největší počet proevropských skupin z celé Evropy. Ty se dohodly, že další strategií bude znovu se k EU připojit. A také hnát vládu k odpovědnosti za všechny ty lži, které vypustila,“ řekla mi v pátek odpoledne Louise, jedna z proevropských demonstrantek.

V noci se na Parliament Square moc členů protibrexitového tábora nevyskytovalo. „Jsem hodně smutný, je to potlačování evropské myšlenky. Myslím ale, že to, co doopravdy cítím, je spíš rezignace. To je to správné slovo,“ pokrčil rameny Lukas. „Kvůli brexitu musíme o budoucnosti Evropy uvažovat bez Spojeného království, což je smutné, protože Británie je její nedílnou součástí,“ dodal.