Za dluhy jsou odpovědní i věřitelé, míní většina Čechů

V červnovém průzkumu se Výzkumník Seznam zaměřil na systém exekucí, jejich příčiny, vznik dluhů nebo například místní příslušnost exekutorů, tzv. teritorialitu.

Nejzajímavější zjištění přišlo hned v úvodu: dvě třetiny všech respondentů (bez ohledu na to, zda mají, nebo nemají zkušenost s exekucí) se domnívají, že hlavní příčinou exekucí jsou nesplacené půjčky na zbytné věci, jako je dovolená, televize či jiná elektronika. Ti, kteří exekucím čelí nebo čelili, ji ale uvádějí jen z necelé čtvrtiny.

Kromě výše uvedeného pak respondenti zmiňují exekuce v důsledku neplaceného výživného na děti, ručení třetím osobám, dluhy po manželovi, platební neschopnost v důsledku ztráty zaměstnání nebo postupnou neschopnost platit rostoucí výdaje v důsledku nízké mzdy, častěji pak v pozici matky samoživitelky.

Všeobecná povědomost o exekucích je celkově nízká, což potvrzuje i fakt, že téměř třetina respondentů neumí systém exekucí vyhodnotit a nemá na něj názor.

Povědomí respondentů tvoří z velké části fámy o lidech, kteří se zadlužili kvůli dovolené nebo dárkům na Vánoce. Data to však v tomto rozsahu rozhodně nepotvrzují. Nejen v tomto, ale i v předchozích průzkumech (například Median 2018 nebo NMS Market Research 2019) se ukazovalo, že lidé většinou nekončili v exekucích kvůli spotřebitelským úvěrům nebo jiným půjčkám na zbytné věci.

Ostatně podle dat ČNB bylo už od doby celosvětové ekonomické recese vidět, že lidé se většinově chovají racionálně a více než na okamžitou spotřebu myslí na budoucnost. Dokládala to data o klesajících spotřebitelských půjčkách a rostoucích hypotékách.

Výrazně častěji bývají popsány v médiích pokuty za jízdu v MHD nebo neuhrazené poplatky za popelnice či sociální a zdravotní pojištění. Právě tyto skutečnosti se pak nejvíce promítají v odhadech respondentů.

Současný systém exekucí přisuzuje výrazně větší odpovědnost za vznik dluhu dlužníkovi (povinnému), zatímco věřitel (oprávněný) prakticky žádnou odpovědnost za vznik dluhu nenese. Respondenti to ale vidí jinak.

V průzkumu byly popsány dvě situace: v první z nich telefonní společnost umožní telefonovat na dluh za více než tisíc korun, který potom není zaplacen, ve druhé figuruje banka nebo jiná firma, jež půjčí peníze člověku, u kterého je velká šance, že dluh nebude moci splácet.

V prvním případě respondenti připsali zhruba třetinovou odpovědnost jenom věřiteli (telefonní společnosti) a skoro poloviční věřiteli i dlužníkovi.

Ve druhém případě pak je podle průzkumu téměř z poloviny (46 %) odpovědný věřitel, který půjčil buď neuváženě, nebo naopak s vědomím, že dluh nebude řádně splacen a nabalí se na něj příslušenství. 40 procent respondentů připisuje odpovědnost oběma, věřiteli i dlužníkovi.

Průzkum rovněž ukázal, že více než čtvrtina lidí nemá úspory na období delší než tři měsíce. Polovina z nich se pak obává, že by mohla spadnout do exekucí v dnešní době nebo v budoucnu.

Každý desátý člověk pak neumí odhadnout, na jak dlouhé období mu úspory vystačí.

Následující odpovědi jsme porovnali podle toho, jakou mají respondenti zkušenost s exekucemi. Je z nich vidět, že se vnímání celého systému exekucí liší.

Za velmi špatný označují existující systém exekucí výrazně častěji lidé, kteří tuto zkušenost mají buď přímo u sebe, nebo u své rodiny a blízkých. Za velmi dobrý ho považují jen nízké jednotky procent účastníků průzkumu napříč kategoriemi.

Graf níže ukazuje, že dvě třetiny respondentů – bez ohledu na to, zda mají přímou zkušenost s exekucí – jsou přesvědčeny, že dluhy nemají exekučně vymáhat soukromé subjekty. Exekuce by svěřili státní instituci. Každý desátý si pak myslí, že by žádná vymahatelská instituce neměla existovat vůbec.

Přestože se vedou dlouhodobé spory o to, zda zavést tzv. teritorialitu exekutorů, tedy jejich místní příslušnost podle bydliště dlužníka, průzkum ukazuje, že panuje nadpoloviční shoda na tom, že exekutorský úřad má být vybrán podle místa bydliště dlužníka. Pětina oslovených si myslí, že by měl exekutor spadat do místa bydliště (sídla) věřitele.

Zdaleka největší shoda pak panuje v tom, že exekutora nemá vybírat ani dlužník, ani věřitel, ale má se přidělovat státem.

Tato kapitola průzkumu ukázala největší rozdíly mezi respondenty, kteří mají přímou, zprostředkovanou nebo žádnou zkušenost s exekucemi.

Od příštího roku začne platit, že pokud se při exekuci nevymůže nic nebo jen nepatrná částka (menší než dosavadní náklady exekuce), po šesti letech se exekuce zastaví. Věřitel bude moci jednou tuto dobu prodloužit za poplatek 500 korun na dalších šest let (tedy maximálně 12 let, kdy se neúspěšná exekuce zastaví).

Názory účastníků průzkumu se viditelně liší podle toho, zda mají osobní zkušenost s exekucí. Ti, kdo ji zažili, případně zažívají, by systém zastavování exekucí ještě usnadnili. Lidé bez této zkušenosti hodnotí současný systém více příznivě či mají tendence ho ještě zpřísnit.

Výzkum proběhl na platformě Výzkumník Seznam v červnu 2022 a zúčastnilo se ho 1 522 respondentů. Respondenti nejsou vybráni jako náhodný reprezentativní vzorek, ale následně jsou výsledky průzkumu naváženy tak, aby jejich soubor jako celek odpovídal základním demografickým ukazatelům za Českou republiku (pohlaví, věk, bydliště). Zároveň jsou výsledky srovnávány a případně dovažovány na již zveřejněné reprezentativní průzkumy relevantních agentur na daná témata.