Článek
„Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv,“ začíná článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv OSN. „Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ Monitorovat porušování lidských práv, reagovat na ně a vyžadovat změnu má Rada pro lidská práva (UNHRC). Jak sama OSN říká, její hlavní lidskoprávní orgán.
Vzletně znějící fráze a rozhodně důležité poslání má ale jeden velký zádrhel. Podle hodnocení think tanku Freedom House je aktuálně skutečně svobodných jen 30 procent ze 47 zemí, které radu tvoří.
První náznak zlepšení dlouhodobě klesajícího trendu přišel až s dočasným vyloučením Ruska na základě porušování lidských práv během jeho invaze na Ukrajinu. V květnu loňského roku ho nahradila Česká republika.
Graf níže ukazuje průměrné skóre dodržovaní lidských práv členskými zeměmi Rady pro lidská práva. Čím je tato hodnota blíže číslu 1, tím jsou tato práva více dodržována.
„Rada je orgán OSN, do něhož jsou kandidující státy volené na tři roky Valným shromážděním,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy vedoucí Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Šturma. S OSN má i osobní zkušenost - v minulosti byl členem její komise pro mezinárodní právo. Podle něj je rozhodující, které státy získají většinu hlasů ve Valném shromáždění OSN, které každý rok volí třetinu rady.
„Ze 193 členů takzvaný Západ už dnes zdaleka nemá většinu, takže někdy se do rady dostanou i státy, které lidská práva porušují,“ upřesňuje Šturm. „Předem vyřadit některé státy z možnosti ucházet se o místo, by ovšem bylo v rozporu se zásadou svrchované rovnosti členů OSN. A určitě by to narazilo na silný odpor, zejména ze strany Afriky, velké části Asie a Latinské Ameriky.“
Mezi kandidátskými zeměmi pro období od roku 2024 do roku 2026 se tak objevily země jako Kuba, Kuvajt nebo znovu Rusko. To ale nakonec neuspělo. „Tento nežádoucí vývoj je patrný nejen v radě, ale na celém světě,“ cituje Deutsche Welle Silke Voss-Kyeckovou, výzkumnou pracovnici Německého institutu pro lidská práva. „Mnohé členské země jsou řízeny autoritářským a diktátorským způsobem. Dodržování závazků v oblasti lidských práv hraje při volbě členů rady zřídkakdy roli.“
Složení rady se pak může projevit při hlasování. Například v loňském roce, jedenáct minut před koncem funkčního období tehdejší vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové, vydala rada zprávu, podle které se Čína dopouštěla závažných porušení lidských práv. A nevyloučila ani zločiny proti lidskosti.
Západní země proto navrhly, že by se o stavu lidských práv v autonomní provincii Sin-ťiang, kde žije muslimská menšina Ujgurů, mělo debatovat, případně chování vůči minoritě odsoudit. Výsledek? 17 zemí - včetně České republiky - bylo pro, 11 se zdrželo a 19 se vyslovilo proti návrhu.
„Jednou z hlavních aktivit rady je takzvaný univerzální periodický přezkum, takže žádný členský stát OSN zkoumání dodržování lidských práv neunikne,“ připomíná Šturm. „Samozřejmě, rada je politický orgán, takže zástupci států nakonec ovlivní, jak silný bude důraz na určitý problém a kritika určitého státu, nebo naopak. Některé státy jsou diplomaticky schopné si obstarat většinu hlasů.“
Daří se to zejména Číně. „Dnes je terčem útoku Čína. Zítra bude terčem jakákoliv jiná rozvojová země,“ varoval například před hlasováním o Ujgurech její velvyslanec při radě Čchen Sü.
Podle Yaqiu Wanga, vedoucího výzkumného pracovníka organizace Human Rights Watch pro Čínu, má země „pod kontrolou“ například Afriku. „Nemyslím si, že by se nějaká konkrétní země postavila Číně na odpor, kromě Somálska,“ cituje Wanga DW. „Čína má Afriku v kapse.“
Sjednocujícím prvkem tohoto vztahu je podle Wanga odmítnutí dominance Západu. „Existuje historie čínsko-africké solidarity,“ uvedl odborník. „Spojenectví proti západnímu imperialismu.“ Na tom a vzájemné ekonomické závislosti Čína staví svou podporu, dodává.
Dobré vztahy má asijská velmoc i například s Pákistánem, pro který znamená spojence proti Indii. „Je to jako obchod - budeš volit se mnou a já půjdu s tebou,“ vysvětluje Wang.
A vliv se Čína pokouší uplatnit i v Latinské Americe, i za cenu zastrašování. Jako příklad dává hypotetickou situaci mezi zástupci asijské mocnosti a Chile: „Víte, musíte hlasovat takto. Nechcete přeci podkopat hospodářské vazby mezi Chile a Čínou, že?“ popisuje Wang přístup čínských zástupců.
