Velkorysost v datech: Češi prý moc nepomáhají. Je to pravda?

Lidé napříč celou zeměkoulí si stále více pomáhají. Ukazují to aktuální výsledky Světového indexu velkorysosti (CAF). Na vzestupu je zejména pomoc neznámým lidem a přispívání na charitu. Zatímco pomoc cizímu člověku byl ve sledovaném roce 2020 ochoten poskytnout každý druhý dospělý, peníze poslala téměř třetina respondentů výzkumu.

Mírně sice poklesl z dlouhodobého hlediska podíl lidí, kteří pravidelně dobrovolničí, i ten se však dlouhodobě pohybuje okolo pětiny populace.

Z analýzy vyplývá, že potřebným pomáhá zhruba každý druhý Čech. Nejoblíbenější formou jsou finanční příspěvky, jak dokládají například data platformy Darujme.cz. V roce 2014 jejím prostřednictvím Češi darovali 11,6 milionu, v roce 2020 už to bylo 232 milionů korun.

V roce 2021 se po nečekaném zásahu tornádem vybrala na poškozené obce více než miliarda korun, v níž navíc nejsou započítány přímé dary, materiální pomoc nebo dobrovolnická vlna. Celkem Češi na charitu poslali v roce 2021 podle odhadů z prosince více než 13 miliard korun.

Letos byl zase překonán rekord jednorázové humanitární akce. Za tři týdny od ruské invaze na Ukrajinu Češi vybrali 2,7 miliardy korun. Nyní – o měsíc později – tato částka přesahuje 3,4 miliardy.

Na žebříčku velkorysosti jsme však na 88. místě ze 114 zemí. Česká republika navíc není mezi vyspělými státy na indexu poslední. Až za námi skončily například Slovinsko (94.), Švýcarsko (97.), Španělsko (100.) nebo Francie (106.).

Vysoko se naopak umístily rozvojové země. První tři místa v žebříčku obsadily Indonésie, Keňa a Nigérie. Austrálie je pátá za Myanmarem a sedmičku nejvelkorysejších uzavírá Nový Zéland, který skončil pod Ghanou.

Důvod, proč jsou některé země takto vysoko, nacházejí autoři výzkumu například v náboženství. V Indonésii v roce 2020 darovalo peníze více než osm z deseti dospělých, země je vysoko nad průměrem také v zastoupení dobrovolníků v populaci.

Částečně by to mohlo být způsobeno zakátem neboli muslimskou formou charity a jedním z pěti základních pilířů islámu. Podle něj musí každý z plnoprávných muslimů platit náboženskou daň z majetku a z příjmů, určenou k dobročinné pomoci V Indonésii je tato tradice podle autorů výzkumu hluboce zakořeněná a v průběhu pandemie ještě posílená výzvami náboženských autorit.

Pandemie pravděpodobně pomohla také Austrálii a Novému Zélandu, kdy obě země dokázaly ještě zvýraznit svůj dlouhodobý trend pomáhat. V první zmíněné zemi se také zvedla velká vlna solidarity po požárech na začátku roku 2020.

Šesti z deseti nejvýše postavených zemí v žebříčku jsou africké státy. Podle autorů indexu by to pravděpodobně mohlo být způsobeno filozofií ubuntu. V různých zemích kontinentu je tento jev označován i jinak, nicméně princip zůstává stejný. „Ubuntu lze popsat jako schopnost africké kultury vyjadřovat soucit, vzájemnost, důstojnost a lidskost v oblasti zájmu budování a udržování společnosti se spravedlností a vzájemnou péčí,“ vysvětlují autoři.

Naopak Spojené státy, které se dlouhodobě držely v první pětce zemí se propadly na devatenácté místo, pravděpodobně z důvodu dopadů pandemie. V žebříčku se tedy silně projevují vlivy událostí, které se v zemi daný rok staly. Je proto pravděpodobné, že Česká republika bude v příštích letech na vyšších pozicích.

Přesně polovinu bodů získala Česká republika v indexu mapujícím migrační politiku států (MIPEX). Tady skončila 27. z 56 hodnocených zemí. A jako polovičatý označují autoři výzkumu i zdejší přístup k uprchlíkům. Oproti roku 2014 si však země o tři body polepšila.

„Tyto země dosahují ve všech třech dimenzích minimálních výsledků, neboť jejich politika je jen poloviční v poskytování rovných práv, příležitostí a bezpečné budoucnosti přistěhovalcům,“ popisují analytici skupinu, ve které Česko skončilo spolu s Koreou, Estonskem, Maltou a Tureckem.

První v žebříčku skončilo Švédsko (86), o bod méně získalo Finsko a na třetí místo badatelé zařadili Portugalsko (81). Naopak závěrečnou trojici tvoří Indie s 24 body, následuje Jordánsko s 21 body a tabulku uzavírá Saúdská Arábie s 10 body.

I v tomto indexu si však Česká republika pravděpodobně do budoucna polepší. Velkou roli může hrát současná uprchlická vlna, která do země míří z napadené Ukrajiny. Ta je zatím největší, jakou kdy Česká republika zažila. Jen speciálních víz zatím vydalo Ministerstvo vnitra téměř 300 tisíc.

Nejčastěji u nás před válkou hledají azyl ženy ve věku 18–⁠64 let, druhou největší skupinou jsou muži ve stejné věkové kategorii. Naopak nejméně je seniorů, přestože v rodné zemi tvoří významné procento populace.