V práci jsme nadprůměrně dlouho, rozdíl dělají hlavně ženy

„Přístup k flexibilní pracovní době a vyvážení pracovního a soukromého života je poměrně důležité téma. Naši zaměstnanci mají už nyní podle kolektivní smlouvy pracovní dobu stanovenou na 37,5 hodiny týdně či nižší,“ uvedla nedávno pro Seznam Zprávy Alice Horáková, mluvčí Skupiny ČEZ.

Že je délka pracovní doby v České republice téma, dává smysl. Pracující totiž u nás dlouhodobě tráví v zaměstnání více času, než je evropský průměr. Konkrétně o 2,5 hodiny každý týden. V práci tak průměrně u nás lidé ve věku od 15 do 64 let stráví týdně 39,8 hodiny. Pro srovnání - v Nizozemsku je to 31,7 hodiny, na druhé straně škály leží Srbsko s 43,2 hodinami.

I proto tak mladší ročníky dávají při domlouvání podmínek důraz mimo jiné na osobní čas. Mohou si to dovolit - v srpnu byla očištěná nezaměstnanost v České republice v evropském srovnání druhá nejnižší. Na prvním místě skončila Malta.

„Osobně mám zkušenost, že když jsme hledali lidi a vedení nepřistoupilo na flexibilní úvazky, tak mi řada lidí na pohovoru řekla, že nenastoupí,“ popisuje situaci Kamila Čubanová z platformy Byznys pro společnosti, kde zastává post manažerky diverzity.

Pomalu, ale jistě se tak průměru EU v čase v práci přibližujeme. Ještě v roce 2008 byl rozdíl 3,8 hodiny (38,1 EU,  41,9 Česká republika), vloni již „pouhé“ 2,5 hodiny. V řeči čísel daných do kontextu - před patnácti se v Česku pracovalo o 10 % déle, než bylo v Evropě průměrné, vloni o 7 %.

Že ženy stráví v práci v průměru kratší dobu je logické. Do statistik se započítávají i veškeré proměnné jako částečné úvazky v rámci rodičovství a podobné faktory. Konkrétně pro Českou republiku je rozdíl mezi pohlavími necelé tři hodiny. Odchylku Česka od evropského průměru ale „táhnou“ - možná trochu překvapivé - právě ženy.

Zatímco muži totiž týdně překonávají průměr o zhruba hodinu, ženy o necelé čtyři. Největší rozdíl mezi pohlavími je ve Švýcarsku, kde jde o necelých deset hodin týdně, naopak v Bulharsku muži pracují týdně v průměru o přibližně půlhodinu déle.

Důvod velkého rozdílu v pracovní době žen u nás a zbytku starého kontinentu vidí ekonomka se zaměřením na sociální politiku a analytička pracovního trhu Linda Kunertová například v možnosti vzít si zkrácené úvazky.

„Rozdíl v počtu odpracovaných hodin lze vysvětlit skutečně nízkým poměrem zkrácených úvazků v porovnání s ostatními státy,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy odbornice. „Obzvláště u žen s dětmi je v EU práce na zkrácený úvazek daleko častější než u nás. Třeba v Německu, Nizozemsku a Rakousku to činí až přes šedesát procent.“

I proto stát zavádí opatření, která mají zaměstnavatele motivovat, aby stejnou možnost nabízeli.

Kunertová pak u žen ukazuje i práci, která se do statistik nedostala. „Když k tomuto číslu ale připočteme i takzvanou neplacenou práci, tedy práci strávenou péčí o děti či příbuzné a domácími pracemi a úklidem, kterou ženy odvádějí častěji a více než muži, musíme k číslu přičíst ještě čtyři hodiny denně,“ připomíná expertka. „Přestože se to bohužel vůbec neodráží v platech, české ženy jsou skutečně velké pracantky.“

Práce v Česku má ale i svá pozitiva: Chodí se tu do ní - co se let týče - mírně kratší dobu, než je unijní průměr. Náš pracovní život trvá 36,4 roku, průměr EU je 36,5. Například na Islandu pracují o téměř deset let déle, Rumuni zase 31,5.

I zde jsou pak rozdíly mezi pohlavími. Například u nás průměrný muž pracuje o šest let déle než průměrná žena. I tady je ale potřeba připomenout, že statistiky ovlivňují faktory, jako jsou mateřská, rodičovská a další. Jsou ale státy, kde ženy v pracovním procesu stráví oproti mužům větší část života. Konkrétně jde o Litvu (o 1,6 roku) a Estonsko (0,8 roku).

„Nevidím důvod, proč pracovat, až na výjimky, přesčas, když jsme dohodnuti na osmihodinové pracovní době. Nevidím důvod ani v tom pracovat osm hodin, když zadanou práci zvládnu udělat dřív. Na tom by mělo záležet a ne na počtu hodin, ne? Nedává to přece smysl,“ nastínil již v únoru pro Seznam Zprávy přístup nové generace dvacetiletý Jan K. z Prahy. Ten nastoupil po střední škole zaměřené na IT do počítačového oddělení ve velké výrobní firmě.

A průzkum ze začátku roku personální společnosti Předvýběr, pro který data sesbírala agentura Talk Online Panel, nastavení mladých potvrzuje. Mimo jiné v něm vyšlo, že sice přesčas vykonává aspoň jednou týdně v průměru 40 procent zaměstnanců, pětina tak dokonce pracuje několikrát týdně. Nicméně lidé ve věku od 18 od 24 let takto fungovat zpravidla nechtějí.

Minimálně jednou týdně jich v práci zůstává přesčas jen necelá čtvrtina, nejméně ze všech věkových skupin. Naopak nejvíce mladých (15,5 %) říká, že práce přesčas není potřeba a přes pět procent nejmladších pracovníků ji odmítá vykonávat ze zásady zcela.

„Mladší generace má mimo jiné nižší toleranci k neefektivitě a nefér jednání – snaží se lépe využívat svůj čas a maximalizovat užitek. Chtějí rychleji růst. Jak v osobním životě, tak v tom pracovním,“ vysvětloval Filip Hurda, ředitel společnosti Kogi CON, která se zaměřuje na nastavování správné firemní kultury v podnicích, má pro takový postoj k práci pochopení.