Unikátní mapa: Jak se vám zvýší daně z nemovitosti podle bydliště

Vláda po dlouhém hledání zdrojů příjmů dospěla k názoru, že by mohla zvýšit daň z nemovitosti. Možnost se nabízela dlouhodobě: Česko patří ve výběru daně z nemovitosti mezi zeměmi vyspělého světa k podprůměru. Dosavadní zákon umožňoval obcím na těchto daních vybrat i pětinásobek – kromě orné půdy, na niž je uvalena výjimka. Samosprávy toho ale většinou nevyužívaly.

V unikátních srovnávacích mapách se můžete podívat, jaký dopad by na vlastníky mělo zvýšení daně z nemovitosti podle vládního návrhu. První mapa ukazuje, jaká je situace nyní.

Barvy odpovídají výši roční daně v korunách. Čím vyšší částka, tím tmavší a sytější barva. Kliknutím na obec, kde se nachází vaše nemovitost, se zobrazí podrobnosti. Vyhledávat lze přes ikonu lupy v levém horním rohu.

Obecně vzato, navrhovaná změna se v peněženkách majitelů nemovitostí projeví jen málo, konkrétně jde desetikorunové částky za měsíc. Třeba za dům o ploše 100 m2 v Hradci Králové majitel zaplatí o 60 Kč měsíčně víc než doposud.

Jak ukazuje tabulka, dnes se za šedesátimetrový byt v Praze platí mezi 732 a 1464 korunami ročně, to je pro majitele měsíční zátěž od 61 do 122 korun měsíčně. Po zvýšení by se cena vyšplhala maximálně na 2000 korun ročně, tedy 167 měsíčně.

Důležité je dodat, že změna zákona s sebou nese novinku také v tom, že to, o co se daň z nemovitosti zvýší, nyní nepůjde samosprávám, ale státu. Obce samozřejmě budou moci i nadále využívat koeficientu pro další zvýšení daně, neboť jejich zákonné možnosti zůstávají beze změny.

Nynější navrhované zvýšení daně je plošné bez výjimky. „Do navrhovaného vládního zvýšení daně spadá i orná půda,“ vysvětluje Filip Běhal z tiskového odboru Ministerstva financí. „Zároveň ale zůstává v platnosti výjimka pro samosprávy, které na ni daň ani nadále nebudou moci zvyšovat.“

V porovnání s ostatními zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) má Česko jednu z nejnižších daní z nemovitosti. Majitelé sice na dani z nemovitých věcí odvádějí stále více – za rok 2019 činil celkový výběr daně přibližně 11 miliard korun, údaje za rok 2020 uvádějí částku 11,5 miliardy korun, v roce 2021 téměř 12 miliard, v roce 2022 pak skoro 12,5 miliardy korun –, podle platného zákona by však mohlo být vybráno až pětkrát tolik. Většina obcí ale tuto možnost nevyužívá.

Opakovaně na to upozorňují i experti z OECD. „Daně z nemovitého majetku nebo daně z nemovitostí jsou v zemích střední a východní Evropy a Pobaltí nedostatečně využívány, ale reforma v této oblasti čelí velkým výzvám. Nedávné krize ve zdravotnictví a energetice zatížily veřejné finance v mnoha zemích a dlouhodobé výzvy, jako je rychlé stárnutí populace, vyžadují, aby hledaly možnosti reformy daňové politiky. Posílení zdanění nemovitostí může přispět k udržení fiskální udržitelnosti, jak doporučuje několik nedávných ekonomických průzkumů OECD,“ píší ve své zprávě z letošního února Hansjoerg Blöchliger a Mame Fatou Diagne z ekonomického oddělení OECD.

Doposud se jakékoli navýšení daně z nemovitosti chápalo na úrovni samospráv jako třaskavé téma, které většinou místní politici příliš nepokoušeli, aby si nesnížili šanci na zvolení v příštích komunálních volbách.

Novou vyhláškou daně zvýšilo od roku 2020 hlavní město. Ztenčení pražského rozpočtu po daňových změnách pak vedlo k plánům na další zvýšení daně z nemovitosti.

„Naše daň z nemovitosti je v celosvětovém srovnání opravdu na nejnižších úrovních. Vyšší daň by odblokovala rozvoj, protože kdyby fungovala, mohly by z ní obce své rozvojové investice financovat. Dnes, když zainvestujete do města, zvýšíte hodnotu místních nemovitostí, ale celou tu hodnotu dostane pouze držitel nemovitosti. V budoucnu by se o tento profit mohlo rozdělit město s držitelem. Myslím, že by to bylo spravedlivé, města by pak mnohem víc investovala,“ řekl Seznam Zprávám Pavel Vyhnánek, tehdejší náměstek primátora pro oblast rozpočtu a financí (hnutí Praha sobě).

Za Babišovy vlády Ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové (ANO) o nízkých daních vědělo, ale žádné změny neplánovalo ani nepodniklo. Upravovat koeficienty, podle nichž by mohly daň z nemovitosti zvyšovat samotné obce, původně nechtělo ani ministerstvo pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS).

„Nápad na zvýšení daně z nemovitosti je opravdu nebezpečný. Nechápu, proč by měl stát trestat někoho za to, že si pořídil bydlení. Kromě toho se vyšší zdanění promítne do ceny nájmů a jediný, kdo na to doplatí, jsou právě nájemníci. To není správná cesta,“ psal před sněmovními volbami nynější ministr financí Stanjura na svém facebookovém účtu.

Mezi dalšími výhradami ze strany veřejnosti ohledně zvýšení daně se dlouhodobě objevují otázky, proč mají majitelé nemovitostí platit daň z majetku, který si již předtím zdanili formou příjmů.

Přitom důvod pro zavedení vyšší daně z nemovitosti je například to, že žádná nemovitost nestojí izolovaně uprostřed ničeho a majitelé využívají služeb, které jim poskytují města a obce, na jejichž území se nemovitost nachází. Samosprávy musí například zajistit chodníky a silnice, které vedou k nemovitostem, a navíc čelí nárůstu nákladů na energie, což se negativně projevuje v jejich rozpočtech.

Tento důvod ale nyní padá, neboť veškeré příjmy z navýšení daně půjdou státu, nikoli samosprávám.