Ukrajina přehledně v datech: Proč je pro Rusko tak důležitá

Ve čtvrtek brzy ráno Rusko pod vedením prezidenta Vladimira Putina napadlo Ukrajinu. K ozbrojenému napadení suverénní země se schylovalo delší dobu; s touto možností se počítalo už v době, kdy se země vzbouřila proti někdejšímu prezidentovi Viktoru Janukovyčovi.

21. listopadu 2013 začaly v Kyjevě protesty, které se do historie zapsaly jako Euromajdan. Poté se události přelily: tehdejší prezident Viktor Janukovyč uprchl, zanedlouho Rusko napadlo Krym. Od té chvíle probíhala na východě Ukrajiny válka. Válka, na kterou Evropa zjevně dávno zapomněla – až dosud. Již několik týdnů figuruje Ukrajina opět téměř denně v novinových titulcích. A rostoucí obavy z ozbrojeného konfliktu na Ukrajině ze strany Ruska se naplnily.

Ukrajina byla jedním z 15 států Sovětského svazu, po jehož rozpadu se stala nezávislým státem. Na většině území Ukrajiny se mluví ukrajinsky a v některých částech rusky.

Vzhledem ke své poloze je Ukrajina také důležitou spojnicí mezi Ruskem a Evropskou unií, mimo jiné proto, že je tranzitní zemí pro dodávky plynu.

V postižených oblastech východní Ukrajiny válka stále ovlivňovala každodenní život. Na jedné straně stáli proruští separatisté, kteří se chtějí oddělit od Ukrajiny. Založili dvě nové lidové republiky: Luhansk a Doněck. Žije zde téměř pět milionů lidí. Ani jedna z nich není mezinárodně uznávána a ruský prezident ve středu 23. února 2022 způsobil poprask, když obě země oficiálně jménem Ruska uznal.

Východní Ukrajina je také jednou z nejvíce zaminovaných oblastí na světě. Pět tamních hraničních přechodů je rovněž podminováno. Organizace Lékaři bez hranic na těchto hraničních přechodech zřídila mobilní toalety, protože vstup do křoví je doslova životu nebezpečný. Přesto lidé na hranicích od začátku konfliktu na Ukrajině umírají.

Od konce listopadu 2013 do února 2014 protestovaly ve městech po celé Ukrajině tisíce lidí. Protesty byly namířeny proti tehdejšímu prezidentovi Viktoru Janukovyčovi. Jednal o dohodě o přidružení k EU, ale pak z ní překvapivě vycouval a nepodepsal ji. Tímto rozhodnutím se zjevně obrátil na Rusko. Prezidentův krok byl spouštěčem, nikoli však jediným důvodem, několikaměsíčních masových protestů ukrajinské společnosti. Některé z protestů byly také násilné, zemřelo při nich asi 100 lidí.

Za tím stála všeobecná nespokojenost ukrajinského obyvatelstva, zejména se zkorumpovaným prezidentem a jeho stále autoritativnějším stylem vlády. Společnost doufala, že orientace na Západ povede k větší demokracii, vyšší životní úrovni i demokratickému rozvoji. Vyšli do ulic.

Není jasné, jaké důvody Janukovyče vedly k tomu, aby smlouvu nakonec nepodepsal. Jasné je, že stejně jako jeho předchůdci vedl jednání vždy oběma směry. Někdy se obrátil na EU, jindy na Rusko. V důležitých chvílích pak vždy existovaly půjčky a dotované dodávky plynu z Ruska, což byl i případ krátce před podpisem smlouvy.

Podle ruské interpretace protesty na Euromajdanu zorganizoval Západ, přesněji řečeno USA. Ruská vláda tvrdí, že většina Ukrajinců si sbližování s Evropskou unií nepřeje. Na druhé straně se objevily i spekulace, že na Euromajdanu se naopak podílelo Rusko. Důkazy však neexistují. Přes některé projevy pravicového extremismu mezi protestujícími není Euromajdan na mezinárodní úrovni chápán jako extremistické hnutí, ale jako liberální masové hnutí občanské neposlušnosti.

Moderní dějiny Ukrajiny si můžete připomenout v následujícím přehledu (autor: Michal Škop).

Prezident Viktor Janukovyč po nepokojích uprchl do Ruska a prozatímní vláda podepsala dohodu s Evropskou unií, kterou Janukovyč odmítl.

Rusko považovalo změnu moci v Kyjevě za nelegitimní. V důsledku toho vznikly nové problémy kolem Krymského poloostrova. Ten patří Ukrajině, ale má kulturní a zeměpisné vazby na Rusko. Většina obyvatel tam mluví rusky a ruská černomořská flotila má na Krymu svůj domovský přístav.

Putin anektoval Krym, protože podle něj byl vždy ruský. To ale není pravda.

Anexe Krymu proběhla tak rychle, že Západ i Ukrajinu zaskočila.

Referendum však neproběhlo pod mezinárodním dohledem, takže nikdo neví, zda skutečně odráží vůli obyvatel. Ještě v březnu 2014 byla ratifikována smlouva mezi Ruskem a Krymem. Od té doby Rusko označuje Krym za součást svého území.

Poté začaly protesty na východě Ukrajiny. Proruští demonstranti obsadili správní budovy. Převzali kontrolu a požadovali nezávislost na Ukrajině. Podle obvinění ze strany Západu a Ukrajiny protesty údajně podporovala ruská vláda. Moskva tvrdí, že musela chránit ruské obyvatelstvo na Ukrajině.

Ozbrojený konflikt probíhá v Doněcké a Luhanské oblasti od roku 2014. Důvodem je snaha ukrajinské armády o znovudobytí těchto území. USA v tom Ukrajině pomáhají, Rusko podporuje separatisty v Doněcku a Luhansku finančně, zbraněmi i vlastními vojáky, kteří na východě Ukrajiny bojují. Od začátku války zemřelo více než 13 000 lidí. Zhruba milion Ukrajinců před válkou uprchlo, z toho více než půl milionu do jiných zemí.

Přes opakované mezinárodní snahy o příměří se konflikt na východě Ukrajiny uhasit nepovedlo. K porušování příměří dochází opakovaně a přiživilo ho například i to, když začalo Rusko vydávat své pasy tamním obyvatelům.

Dlouhodobý monitoring příměří na východě Ukrajiny provádí OBSE, jejíž pozorovatelé jen za minulou sobotu zaznamenali téměř dva tisíce porušení příměří (srovnej s měsíčními údaji v grafu).

V grafu je zachyceno, jak Rusko již nějakou dobu ukazuje svou sílu. Od jara 2021 docházelo k masivnímu posilování ruských jednotek podél ukrajinských hranic; Západ vyzýval Rusko k respektování hranic a varoval před eskalací. Ruské vedení plány na vojenskou ofenzivu popíralo. USA v reakci na soustředění ruských vojsk kolem Ukrajiny mezitím zvýšily počet vojáků v Německu a ve východní Evropě.

Zjednodušeně: kvůli boji Vladimira Putina se Spojenými státy o směřování Evropy. Rusko má s Ukrajinou úzké vazby a nestojí o její demokratické směřování. Více demokracie na prahu Ruska by Putinovi ztížilo uplatňování vlivu v sousedních zemích.

Ruské obyvatelstvo ale podle průzkumů válku ani přes státní propagandu většinově nepodporuje. Většina lidí v Rusku má totiž jiné problémy: rostoucí ceny, klesající příjmy.

Argumentace Ruska o možném rozšiřování NATO na východ byla mnohokrát popřena s tím, že vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance vůbec nebyl na pořadu dne. Možné rozšiřování NATO se obecně chápe jako Putinova záminka pro útok na Ukrajinu a odvedení pozornosti od vlastních vnitřních problémů, mj. i nezvládnuté koronavirové pandemie.

Ukrajina je však závislá na ruském plynu, byť to chce změnit. Jednu z možností vidí v jaderné energii, kterou si udržuje i po rozpadu Sovětského svazu. Dnes s ní země počítá víc než kdykoli předtím, i přes nejhorší jadernou havárii v historii. V roce 2020 bylo v zemi v provozu 15 jaderných reaktorů, energie z nich pak se zhruba z 50 procent podílí na výrobě elektřiny.

Ukrajina samotná je nyní unavená z války na východě a navíc vnitřně rozdělena. V průzkumu z prosince 2021 Ukrajinci odpovídali na otázku, ke které mezinárodní hospodářské unii by se připojili, kdyby Ukrajina mohla vstoupit pouze do jedné: 58 % Ukrajinců zvolilo EU, pouze 21 % respondentů by podpořilo vstup do celní unie s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Pokud by se konalo referendum o vstupu do NATO, 54 % by hlasovalo pro vstup do této vojenské aliance.

Sloučení Ukrajiny a Ruska pak má jen velmi nízkou podporu. V západní části země by byla pro jen zanedbatelná část obyvatel (1-2 %), oblastech ve středu země by to podpořilo 8 % lidí, v jižních oblastech je podpora 16 % a na východě země 18 %. Jinými slovy: naprostá většina Ukrajinců se nechce stát součástí Ruska.

Podle nedávného průzkumu renomované britské agentury Savanta ComRes, má polovina Rusů pochopení pro vojenské zabránění připojení Ukrajiny k NATO. Čtvrtina Rusů pak tvrdí, že by to bylo špatné, a další čtvrtina si není jistá.

Průzkum však také zjistil, že převažující většina Rusů odsuzuje použití vojenské síly „ke znovusjednocení Ruska a Ukrajiny“.