Fakta: Týdně zmizí kus pralesa o rozloze Prahy. Nepomohla ani pandemie

Tak trochu ve stínu téměř rok a půl trvající pandemie se Země potýká s dalším problémem, který má potenciál ovlivnit celou planetu. Stále roste tempo, kterým mizí lesy a pralesy, a například požáry se týkají i oblastí, kde předtím byly spíše výjimečné. Úbytek porostů je jasně patrný ze satelitních snímků. Téma se proto dostalo i na nedávný virtuální summit o změnách klimatu, který svolal prezident Spojených států Joe Biden.

Problém se netýká jen pověstného mýcení amazonských pralesů, které se z české kotliny mohou zdát dostatečně vzdálené. Také tuzemské lesy, zdecimované kůrovcem, od roku 2018 zjednodušeně řečeno do atmosféry oxid uhličitý přidávají, namísto toho, aby jej zpracovávaly.

Jen vloni vzrostla oproti roku 2019 rychlost ničení tropických pralesů o 12 procent. V roce 2020 jich bylo vykáceno, vypáleno či jinak ztraceno více než 10 milionů akrů. Pro představu jde zhruba o plochu velikosti Švýcarska. Vychází to z průzkumu organizace World Resources Institute (WRI), která se tématem dlouhodobě zabývá.

Podle vědců je ztráta tak velké plochy porostů ekvivalentem vypuštění více než 2,5 miliardy tun oxidu uhličitého do atmosféry. Jde o množství odpovídající zhruba dvojnásobku toho, co vypustí všechna auta ve Spojených státech za rok.

Odlesňování je přitom kvůli klimatickým změnám potřeba naopak zpomalovat. „Pralesy stále mizí nepřijatelnou rychlostí,“ popsal situaci pro server The New York Times globální ředitel programu pro zalesňování ve WRI Rod Taylor. „Meziroční nárůst o 12 procent je příliš vysoký v době, kdy by měl být trend opačný.“

Tempo odlesňování amazonského pralesa bylo v roce 2020 podle výpočtů publikovaných v časopise Nature nejvyšší za posledních deset let. Ve srovnání s těžařsky aktivnějšími 90. lety a přelomem tisíciletí je tempo sice nižší, v posledních letech je ale vidět opětovný nárůst. Tempo se momentálně pohybuje těsně pod 15 000 km2 za rok.

Taková hodnota se ale těžko dává do souvislostí. Pokud bychom chtěli použít notoricky známý přepočet na fotbalová hřiště, vyjde nám rychlost těžby na zhruba jedno za minutu.

O kousek dál zašel projekt amazondeforestation.io, který pomocí datové vizualizace srovnává tempo kácení s místy, kde žijeme. Na hlavní stránce projektu stačí zadat město a najít ho v nabízeném seznamu. Případně můžete použít mapu níž, kde lze kliknout na kterékoliv z krajských měst v České republice.

Projekt následně v reálném čase ukazuje, jak rychle amazonský prales mizí. Návštěvníci mohou zjistit, že vytěžit plochu o velikosti celé Prahy trvá něco málo přes týden, nebo že velikost brněnského Náměstí svobody se vytěží za zhruba 16 vteřin. Posouvat se v čase pak lze pomocí lišty dole na mapě.

Dopady lidí na podobu planety dokazují i časosběrná videa vytvořená společností Google. Na nich je vidět, jak například mizí deštné pralesy v Brazílii nebo ledovce na Aljašce. Díky satelitním snímkům může kdokoliv pozorovat změny, které se na planetě dějí.

Internetový gigant přitom není jedinou společností, která na problém dlouhodobě upozorňuje. Viditelné dopady lidstva na Zemi ukazuje na svých stránkách například také NASA.

Důvodů, proč rychlost odlesňování roste, je několik. Od poslední doby ledové, která byla před přibližně deseti tisíci lety, přišla planeta o třetinu lesů. Polovina z toho zmizela v posledním století. Na začátku minulého století však na Zemi žila pětina lidí ve srovnání se současnou populací. Potřeba nasytit rostoucí množství obyvatel si pak vybírá daň v podobě přeměny krajiny. Obětí jsou lesy, které se mění na zemědělskou půdu.

Podle dat serveru Our World in Data byla v roce 2018 téměř polovina obyvatelné plochy planety využívána pro zemědělské účely, podíl k tomu vhodné půdy, přepočítaný na obyvatele kontinentů, však poslední půlstoletí klesá.

Autoři výzkumu připomínají, že je to způsobené například efektivnějším hospodařením. Jsou přesvědčeni, že existují cesty, kdy lidí bude dále přibývat, ale planeta nebude tolik trpět. Jako příklady uvádějí třeba omezení živočišných potravin nebo přechod na takzvané umělé maso. Právě k pastvě a chovu je v současné době využívána téměř třetina obyvatelné plochy planety.

Svou roli v odlesňování má však také změna podnebí. Teplejší a sušší klima způsobilo větší, intenzivnější a celkově extrémnější požáry. Ty navíc propukají i v místech, kde předtím obvyklé nebyly. Typickým příkladem jsou deštné pralesy. Jejich požáry jsou způsobené i špatným hospodařením s půdou.

Téma interaktivně vysvětluje například projekt Global Forest Watch. Masivnější požáry pak logicky zničí větší plochu a zároveň do ovzduší vypustí větší množství skleníkových plynů.

Vliv oteplování potvrzuje i Frances Seymourová z WRI. „Nejzlověstnějším signálem z dat z roku 2020 je počet případů, kdy se samotné lesy staly obětí změny klimatu,“ popisuje v rozhovoru pro New York Times vědkyně. „Příroda nám o tomto riziku šeptala už dlouho, ale teď křičí.“

Podle vědců se na stoupajícím tempu odlesňování podepsal i na první pohled nesouvisející faktor – koronavirus. Ztráta práce totiž v některých oblastech, jako je třeba Brazílie, donutila lidi z měst, aby se za obživou přesunuli na venkov. Tam se živí jako farmáři, na což potřebují půdu, ale také ilegální těžbou dřeva. I proto v době, kdy světová ekonomika klesala, těžba dřeva narůstala.

I proto na summitu minulý týden slíbily například Argentina a Brazílie tvrdší boj s nelegální těžbou. Druhá zmíněná země plánuje zdvojnásobit rozpočet, který má pro tento účel vymezený.

Odlišný přístup každé země ke svým lesům a pralesům ukazuje snímek NASA z roku 2016. Je na něm vidět hranice mezi Guatemalou a Belize. Zatímco první jmenovaná země v letech 1991 až 2014 přišla o 32 procent zalesněné plochy, Belize „jen“ o 11 procent.

Mizení lesů však není problém jen v zahraničí. V České republice je v posledních letech decimuje lýkožrout smrkový neboli kůrovec. Výskyt tohoto brouka je na většině území kalamitní, ani jeden z okresů neevidoval při posledním měření takzvaný základní stav. Kvůli kůrovci roste podíl i nahodilé těžby, která zpracovává napadené dřevo.

Škůdce se přemnožil již v roce 2003 a sucho mu pomohlo k masivní expanzi. Sám přitom podnebí ovlivňuje: bezlesá krajina se snáze ohřívá, vypaří se z ní více vody a půda je náchylnější k erozím. Počasí je turbulentnější a je tak vyšší frekvence bořivých větrů, silných bouřek nebo bleskových povodní.

Kromě tohoto viditelného dopadu kůrovci působi na klima i jinak. „Vytěžení kůrovcových stromů již v současné době významně ovlivňuje bilanci uhlíku v atmosféře. Jde v zásadě o rozdíl mezi vytěženým dřevem (emise CO2) a průměrným přírůstem (poutání CO2),“ popisuje březnová zpráva Výzkumného ústavu lesního hospodaření a myslivosti.

„Z tohoto pohledu lesy v České republice do roku 2017 přispívaly k poutání oxidu uhličitého z atmosféry, od roku 2018 jsou však již čistým producentem CO2. Aplikované modely navíc ukazují, že tato negativní bilance bude přetrvávat nejméně do roku 2050,“ upozorňují vědci.