Článek
Celý svět obletěla minulý týden zpráva o silném zemětřesení, které zdecimovalo Turecko a Sýrii. Jen v Turecku postihlo přes 13 milionů lidí, v oblasti pomáhá přes 238 tisíc záchranářů a dobrovolníků. Přesto se ani zdaleka nejedná o největší zemětřesení v historii.
„K největším zemětřesením dochází na okraji litosférických desek (to je i pod oceány). A jsou daleko od pevniny, nenapáchají velké škody,“ popisuje pro Seznam Zprávy Jan Burjánek z Geofyzikálního ústavu Akademie věd.
Podle odborníka tak celosvětově pozorujeme ročně průměrně jedno zemětřesení o magnitudě větší než 8, deset otřesů o magnitudě větší než 7.
„K největším zemětřesením dochází v subdukčních zónách (místo podsouvání jedné desky pod druhou). K těmto zemětřesením však dochází pod mořem, tudíž obecně dál od lidských obydlí a infrastruktury,“ vysvětluje odborník. „Pozor je třeba dávat na tsunami, které se mohou šířit tisíce kilometrů daleko,“ dodává sekundární hrozbu.
Zemětřesení je často způsobené právě pohyby zemských desek. Sedm velkých a přes osm malých se pohybují po povrchu planety, přičemž na spojích dochází k jednomu ze tří typů deskových rozhraní. Nejde přitom říct, které je nebezpečnější než ostatní.
Typy deskových rozhraní
Transformní
Desky se pohybují podél sebe po transformním zlomu. Jako příklad se často uvádí San Francisco, které na takovém zlomu leží.
Divergentní
Desky se pohybují směrem od sebe, jako například u středooceánských hřbetů nebo Velkého riftového údolí v Africe.
Konvergentní
Desky se pohybují proti sobě. To má za následek buď subdukci, kdy se jedna deska zasune po druhou, nebo kontinentální kolizi. V druhém případě mohou vznikat pásemná pohoří jako Alpy nebo Himaláje.
Typy deskových rozhraní.
„Litosférické desky se pohybují s různou rychlostí, zjednodušeně lze říct, že rychleji se pohybující desky mohou představovat větší ‚nebezpečí‘,“ vysvětluje Burjánek. Velmi důležitá je samotná síla zemětřesení. I na první pohled malé rozdíly v číslech mohou ve skutečnosti napáchat obrovské škody.
Zemský povrch tvoří sedm velkých a přes osm malých desek.
Richterova stupnice, podle které se síla zemětřesení popisuje, může být totiž na první pohled mírně neintuitivní. Jde totiž o logaritmickou stupnici o základu deset.
To v praxi znamená, že například zemětřesení o síle 5 Richterovy stupnice má sílu otřesů desetkrát větší než zemětřesení o síle 4. A uvolní při tom 31,6krát tolik energie.
Pro představu - zemětřesení v Turecku dosáhlo na hodnotu 7,8 stupně. Pokud bychom zaokrouhlili toto číslo, dostáváme se na hodnotu 8 Richterovy stupnice, pro kterou se zjednodušeně říká, že je zhruba ekvivalentem 56 miliard kilogramů TNT.
Jaderná bomba, která vybuchla nad Nagasaki, měla ekvivalent 21 milionů TNT a Car bomba, nejsilnější jaderná zbraň, která byla v historii odpálena, mezi 50 a 58 milionů TNT.
Velmi silné zemětřesení v Turecku a Sýrii ale celkově nepatří ani mezi dvacet nejsilnějších zemětřesení od počátku 20. století. Zajímavostí je, že v tomto výběru se nenachází ani jedna podobná událost v Evropě, Africe a střední či jihozápadní Asii. Jinými slovy, žádné z nejsilnějších otřesů se neobjevily u Africké, Arabské a Euroasijské desky.
Poznámka: Najetím na zelené body na mapě se zobrazí informace o datu, místě a intenzitě daného zemětřesení.
Nejsilnější zemětřesení ale automaticky neznamená nejvíce obětí. Vůbec nejtragičtější bylo zemětřesení na Haiti v roce 2010 o síle 7. Jednu z výjimek tvoří zemětřesení na Sumatře v roce 2004, které patří jak mezi nejsilnější, tak mezi nejtragičtější.
Obecně se odborníci snaží odhadnout, jaké by mohlo velké zemětřesení způsobit potenciální škody, pomocí takzvaného zemětřesného rizika.
„To popisuje odhadovaný dopad potenciálních zemětřesení na zastavěné prostředí a život lidí. K určení takového rizika jsou zapotřebí informace o hustotě budov a osob, zranitelnosti zastavěného prostředí a důkladné posouzení seismického ohrožení (to znamená odhad očekávaných pohybů),“ upozorňuje Burjánek.
„Hustě osídlené oblasti v místech s vysokým seismickým ohrožením jsou vysoce rizikové co se potenciálních škod týká. V zemích, kde neexistují nebo se nedodržují stavební normy zohledňující seismické ohrožení, je vysoké riziko ztrát životů. V rozvinutých zemích (například Japonsko či USA) je naopak zpravidla velmi vysoké riziko hospodářských škod,“ dodává.
Na rozdíl od nejsilnějších otřesů se ale nejhorší zemětřesení co do počtu zemřelých nevyhýbají ani Evropě či Střední Asii. Například při zemětřesení v turkmenském městě Ašchabad zemřely odhadem dvě třetiny celého města.
Svět se o tragédii dozvěděl až po mnoha letech. Turkmenistán byl totiž v té době součástí Sovětského svazu, který šíření těchto informací aktivně bránil. Američané tehdy dokonce považovali silné otřesy za sovětskou zkoušku jaderných zbraní.
