Tři roky v krizi. Covid odstartoval víc než jen zdravotní problémy

„V České republice máme první tři případy nemoci covid-19. Všichni pacienti jsou zaizolováni na infekčním oddělení.“ Ve středu jsou to přesně tři roky od chvíle, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na tiskové konferenci oznámil začátek epidemie covidu v České republice.

Tímto symbolickým momentem začalo jedno z nejnáročnějších období moderní historie Česka. S následky nemoci covid-19 se dodnes potýká celý svět, i když ne v takové míře, jako ještě například před rokem.

Za tři roky v Česku testy celkem odhalily více než 4,6 milionu nakažených, více než 42 tisíc jich zemřelo. Aktuálně denně přibývá podle klouzavého průměru okolo tisíce podchycených případů covidu-19, každý den zemře průměrně čtyři až pět nakažených.

Ovšem v momentě, kdy následky pandemie začaly ustupovat, začala válka na Ukrajině. Nejen Česko se tedy už třetím rokem potýká s krizí, jakou svět dlouho nepamatuje.

Česká republika patřila mezi státy, které první nakažené covidem-19 evidovaly poměrně pozdě. Nedá se však říct, že by to epidemické situaci jakkoliv pomohlo.

Zatímco první vlny šíření Česko nezasáhly nijak zásadně, další už zemi poslaly do čela mezinárodních srovnání. Mimochodem, nejvyšší přírůstek nakažených připadá na 1. únor loňského roku, kdy za den přibylo přes 67 tisíc pozitivních případů.

Rostoucí počty nakažených v druhé polovině roku 2020 se vzápětí promítly i v počtu hospitalizovaných a později obětí. Nemocnice od února předloňského roku hlásily zahlcení, zdravotníci si sahali na poslední zbytky sil. Epidemie byla v republice již téměř rok a jen s covidem bylo v jednu chvíli hospitalizováno přes devět tisíc lidí, z toho dva tisíce v těžkém stavu.

V dubnu roku 2021 byla Česká republika na prvním místě na světě v počtu zemřelých na covid vzhledem k velikosti populace. Zde je ovšem důležité dodat kontext – patřili jsme mezi poměrně zodpovědně testující země, jiné státy měly podle nadúmrtí tragické skóre ještě vyšší.

S příchodem očkování a další mutace koronaviru na přelomu let 2021–2022 pandemie postupně začala oslabovat. Ukázalo se mimo jiné to, jak vakcína snižuje pravděpodobnost úmrtí na covid, přes stále vysoké počty nakažených se tentokrát nekonalo ani zahlcení nemocnic.

Dlouhodobě také poklesl počet nadúmrtí. Číslo, které v jednu chvíli bylo nejhorší od 2. světové války, se dostalo na předpandemické hodnoty, a i když se koronavirus stále šíří, jeho následky v současné době nejsou tak tragické. Aktuálně přibude podle klouzavého průměru okolo tisíce případů denně, oběti přibývají průměrným tempem mezi čtyřmi až pěti denně.

Koronavirus a s ním spojená změna života změnily i dlouhodobé zdravotní vyhlídky Čechů. Kvůli vysoké smrtnosti poprvé od přelomu 60. a 70. let 20 století výrazně klesla naděje dožití jak u mužů, tak u žen. Covid vrátil věk střední délky života o více než 10 let zpět. Zatímco ještě v roce 2019 byla naděje dožití u žen více než 82 let a u mužů přes 76 let, v roce 2021 už to bylo v obou případech téměř o dva roky méně.

Dlouhé uzávěry se podepsaly i na zdravotním stavu a kondici. Pandemie prohloubila například problém s obezitou. Podle dat z roku 2021 bylo v Česku zhruba 38 procent dospělých s nadváhou a také 28 procent dospělých s obezitou. To Česko řadí mezi nejhorší země v Evropě.

Pandemie ovšem zhoršila také situaci s dětskou nadváhou. Ta je problematická zejména proto, že většina obézních dětí bude obézní také v dospělosti. Ještě na začátku století nepřekročil počet dětí s nadváhou a těch obézních 15 procent, v roce 2021 už bylo více než 16 procent dětí s obezitou. Dalších více než 9 procent mělo problém s nadváhou. S vyšší váhou se už potýká každé čtvrté dítě.

Pokud ale jde konkrétně o koronavirus, jak už bylo výše zmíněno, situace se začala od loňského roku zlepšovat. Pokud bychom měli vystavit covidu definitivní účet právě dnes, podařilo se mu nakazit přes 4,6 milionu obyvatel Česka - téměř polovinu populace. A křídových křížků a smutečních květin na Staroměstském náměstí by bylo přes 42 tisíc.

Pandemie ale zanechala silnou stopu i v jiných oblastech. „Zhoršila se spokojenost s vládou, se stavem ekonomiky a klesla důvěra v politiky. Z dat vyplývá, že k tomu došlo v souvislosti s nespokojeností, jak vláda ANO v čele s premiérem Babišem zvládala pandemii a jak se zejména zachovala k rodinám s dětmi ve školním věku a k lidem, které vládní restrikce v pandemii připravily o práci a příjmy,“ ukazuje politický dopad covidu Klára Plecitá, vedoucí oddělení Hodnotové orientace ve společnosti Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Podle ní šlo o reakci společnosti na vládou zhoršené fungování demokracie za pandemie. „Nespokojenost s výkonem vlády, se stavem ekonomiky a nižší důvěra k politikům však přetrvávají dodnes a nová vláda na tom nebyla zatím schopna nic změnit,“ dodává.

Deziluze a pokles důvěry v demokracii jsou do značné míry důsledkem lživých či překroucených informací. Destruktivní síla dezinformací se začala projevovat právě za covidu. Nešířily se jen prostřednictvím dezinformačních webů, ale zejména přes sociální sítě a komunikační kanály, jako jsou třeba e-maily. Kromě nespokojenosti s vládou a vládními opatřeními pak více či méně záměrně šířené lži podkopaly důvěru i ve výzkumy a vědce samotné.

Podle dokumentu Evropské unie, který v březnu 2020 citovala agentura Reuters, dezinformace aktivně posilovalo Rusko. Důvodem měla být snaha o zhoršení pandemické situace, vyvolání paniky a nedůvěry. „Odehrává se významná dezinformační kampaň ruských státních a prokremelských médií, která se týká (nemoci) covid-19,“ stálo mimo jiné ve zprávě. Kreml tato tvrzení popřel.

Skupiny a osoby, které se kvůli pandemii zviditelnily, ve veřejném prostoru zůstaly. A při následujících událostech přebraly právě proruský narativ. Nepomohlo ani to, že za šíření dezinformací začaly padat první pokuty. Například aktivistka Jana Peterková byla pravomocně odsouzená k pokutě 250 tisíc, které má zaplatit pečovatelskému domu, o kterém šířila lži.

Po dvou dlouhých pandemických letech se zdálo, že krize skončila a svět se vrátí do starých kolejí. Na konci února minulého roku se však potvrdily obavy lidí sledujících vývoj vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou.

Nejprve měl 21. února ruský autoritářský prezident Vladimir Putin projev, ve kterém zpochybnil státnost Ukrajiny a uznal nezávislost samozvaných republik Luhanské a Doněcké. O tři dny později v dalším projevu oznámil, že dal svolení ke „speciální vojenské operaci na Ukrajině“. V překladu - poslal svoje vojska na území cizího státu, čímž rozpoutal největší ozbrojený konflikt v Evropě od konce 2. světové války.

Česká republika se od začátku konfliktu otevřela uprchlíkům z Ukrajiny. Přišlo jich téměř půl milionu, není ovšem jasné, kolik z nich v zemi zůstalo a kolik se vrátilo zpět do vlasti, nebo pokračovalo do jiných zemí. Česko se tak stalo zemí s největším počtem ukrajinských imigrantů vzhledem k velikosti populace.

A v absolutních číslech jich přijaly více pouze Německo a Polsko. I když ochota Čechů přijímat uprchlíky postupně mírně klesá, stále mezi sebou vybírají rekordní částky na podporu v tuzemsku i v místě konfliktu.

Paradoxem je, že obyvatelé Česka byli extrémně štědří a solidární i v předchozích, koronavirem poznamenaných letech. Potvrdilo se to například poté, co se Moravou prohnalo tornádo. Současná vlna pomoci je však specifická ještě v jednom ohledu - děje se za silné inflace.

Jak pandemie, tak válka se silně odrazily na ekonomické situaci celého světa. Přerušení dopravních řetězců, velké množství vládních peněz v ekonomice, nejistota na trzích a vysoké ceny energií vyvolaly velmi vysokou inflaci.

A Česko patří ve zdražování mezi evropské rekordmany. Meziroční inflace se už od začátku roku 2022 pohybuje nad desetiprocentní hranicí. Na tak vysokých hodnotách nebyla od devadesátých let.

Zdražováním to ovšem nekončí. Rekordní schodky státního rozpočtu, nejrychlejší tempo zadlužování v rámci celé Evropské unie – to jsou dopady krize na českou ekonomiku.

Zatímco ještě před vypuknutím pandemie koronaviru se rozpočet pohyboval v minusu jednotek, maximálně desítek miliard, výjimečně i v plusu, od roku 2020 ho už počítáme v záporných stovkách miliard korun. Česko i přesto stále patří mezi nejméně zadlužené země v celé Evropské unii. Lépe na tom jsou už jen v Dánsku, Švédsku, Bulharsku, Lucembursku a Estonsku.

To je ale jen jedna strana problému. Pokud jde o tempo zadlužování, v Česku je v evropském kontextu velmi vysoké. Zatímco téměř všechny unijní státy svůj dluh mezi lety 2020 a 2021 snižovaly, dluh České republiky podle Eurostatu narostl nejvíce.

Data za rok 2022 ještě Eurostat za všechny země nezveřejnil. Poměr zadlužení k HDP ale podle údajů českého ministerstva financí za minulý rok znovu vzrostl, a to už na 45 procent. Evropský průměr je sice stále daleko (zhruba 88 procent HDP), české tempo ovšem zůstává velmi vysoké.

Vyhlídky Čechů do budoucna přitom mohou ovlivnit možné další působení vlády. „Objektivní i subjektivní zhoršení finanční situace jednotlivců a rodin se do volebních preferencí do určité míry promítají, ale nejsou to zdaleka hlavní proměnné,“ vysvětluje Plecitá.

„Dlouhodobé výzkumy ekonomické volby z mnoha zemí ukazují, že nejdůležitějším faktorem bude očekávání veřejnosti, zda se zlepší, či dále zhorší stav celé české ekonomiky. Pokud budou očekávání pesimistická, preference opozice porostou, pokud optimistická, preference vládních stran se udrží.“