Třetina uprchlíků už Česko opustila. Zůstat jich chce jen zhruba desetina

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od začátku ruské invaze v Česku požádalo o dočasnou ochranu 555 639 uprchlíků, v současné době jich na našem území pobývá s tímto typem azylu 364 319. „Lze odhadovat, že se na Ukrajinu vrátila až třetina osob, které zde získaly dočasnou ochranu,“ řekl Seznam Zprávám mluvčí ministerstva Ondřej Krátoška.

Jednou z nich je sedmatřicetiletá Maryna. „Moc děkuji České republice za pomoc. Líbí se mi přístup českých úřadů i obyčejných lidí k tíživé situaci Ukrajinců,“ říká.

Před invazí pracovala jako učitelka v mateřské škole. Podobně jako další váleční běženci však i ona naráží v Česku na komplikace. „Jediné, co mi tady chybí, je kvalitní lékařská péče. Je těžké najít praktického lékaře pro dítě a pro dospělého. Také služby zubaře jsou moc drahé,“ říká.

Další uprchlice, rovněž sedmatřicetiletá Maryna, byla před nuceným opuštěním země svatební dekoratérkou. „Nejvíce mi chybí procvičování jazyka, komunikace s českou komunitou,“ říká. „Chci umět dobře jazyk, abych mohla pracovat ve svém oboru. Tím, že nemůžu najít práci, musím pobírat dávky humanitární pomoci. Ty se snížily a minulý měsíc jsem je vůbec nedostala. Peněz je dost jen na jídlo.“

Obě Maryny tak mimoděk potvrzují výsledky výzkumu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Z něj vyplynulo, že v současnosti jsou nejpalčivějšími potřebami ukrajinských uprchlíků v České republice zdravotnické služby, dlouhodobé ubytování, zaměstnání či jazykové kurzy.

Za poslední rok se tyto potřeby výrazně změnily. Zatímco ještě před rokem potřebovalo finanční pomoc 86 procent uprchlíků, letos je to zhruba čtvrtina. A necelá pětina nepotřebuje dle svých slov nic.

„Na pokles potřeby finanční podpory má určitě vliv to, že si lidé našli práci,“ vysvětluje Andrea Svobodová z analytického oddělení IOM. „Data ale poukazují zároveň na skutečnost, že tady jsou lidé, kteří sice mají práci, ale stále mají tak nízké příjmy, že finanční problémy zůstávají. Zároveň ale nemají pocit, že by jejich situaci mohla pomoci státní podpora, či vědí, že na ni nemají nárok – proto v průzkumu neuvádějí jako potřebu výhradně finanční pomoc.“

Pětačtyřicetiletá Tetiana, která se před invazí živila marketingem, reklamou a analytikou, souhlasí. „Dnes v České republice nemám kvalifikovanou práci ani slušný plat,“ popisuje. Po příchodu do Česka měla od státu zajištěné ubytování i materiální humanitární pomoc a pracovala jako hospodyně. „V současné době toto vše není dostupné a všechny výdaje nemůžu zvládnout.“

Dnes musí podle svých slov platit nájem a nakupovat základní věci, přičemž i s vyšším vzděláním pracuje jako uklízečka. „V cizí zemi s cizím jazykem, který aktivně studuji a již mám za sebou dobré výsledky, se zničeným psychickým stavem a zdravím to není jednoduché,“ říká. Zároveň ale dodává: „Samozřejmě chápu, že v běžném každodenním životě by si měl každý dospělý zajistit všechny své potřeby sám.“

Dvaatřicetiletá Anastasiia měla větší štěstí. Práci našla asi měsíc od svého příchodu do České republiky. „Dostala jsem několik nabídek z České republiky a Portugalska. Najít práci mi trvalo přibližně měsíc, což je podle mě relativně rychlé,“ popisuje. „Celkově bych řekla, že proces nebyl příliš náročný a jsem vděčná za příležitosti, které jsem dostala.“

Jakožto projektová manažerka na volné noze se specializací na vývoj webových stránek s více než sedmiletou praxí nepocítila ani větší propad ve mzdě. „Řekla bych, že plat byl podobný tomu, jaký jsem očekávala v tom oboru a na stejné úrovni odpovědnosti na své současné pozici.“

Mimochodem, většina uprchlic a téměř každý druhý uprchlík z Ukrajiny v České republice mají vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání. „Ve svých 45 letech jsem již ve své zemi dosáhla určité společenské úrovně, měla vlastní bydlení a řadu dalších hmotných statků,“ podotýká Tetiana.

I proto se hodlá vrátit do vlasti. „Plánuji se vrátit domů na Ukrajinu, jakmile se tam budu cítit bezpečně. Bydlím na předměstí Kyjeva a určitě se tam vrátím,“ je rozhodnutá Tetiana. Stejně je na tom i dekoratérka Maryna. „Plánuju se vrátit na Ukrajinu, až invaze skončí, protože mám v Ukrajině rodiče a manžela,“ plánuje. „Chtěla bych se vrátit do svého regionu, protože tam mám byt.“

A zpět se v budoucnu chystá i učitelka Maryna. „Chci se vrátit na Ukrajinu, až tam bude bezpečno, nejlépe do stejného regionu, kde jsem žila,“ říká. „Jsem Ukrajinka a ukrajinský jazyk, kultura a zvyky jsou mi bližší než cizina. Ale o České republice a jejích obyvatelích mohu říci jen dobré věci.“

V Česku by zůstala jen v jediném případě. „V České republice zůstanu jen tehdy, když bude Ukrajina okupována. Není nic horšího než život v okupaci. Doufám, že se to nestane a já se vrátím do své rodné země.“

Celkem se podle výzkumu IOM plánují vrátit dvě třetiny uprchlíků. Dvě desetiny si zatím nejsou jisté a lehce přes desetinu návrat neplánuje. Patří mezi ně i Anastasiia.

„Rozhodla jsem se budovat svůj život v České republice,“ vysvětluje. „Přestěhovat se zpět na Ukrajinu by znamenalo začít znovu od nuly, což by znamenalo obnovit profesní síť, najít nové pracovní příležitosti, znovu se přizpůsobit jinému prostředí. A vlastně většina mých přátel už je někde v Evropě nebo ve Spojených státech. V Praze jsem si vybudovala stabilní život a jsem odhodlána pokračovat v kariéře, osobním růstu a i v něčem navíc.“

Něco ale Anastasii přece jen chybí. Jak říká, na Ukrajině měla lepší zdravotní péči a spokojenější byla i s obsluhou v barech a restauracích. „Přesto se těším, že budu moci prozkoumat další aspekty a příležitosti, které Česká republika nabízí,“ dodává jedním dechem.

Většina uprchlíků – bez ohledu na pohlaví – se chce vrátit, až se zlepší situace v místě původu. Právě do stejného regionu se plánuje vracet 92 procent uprchlíků počítajících s návratem. U žen je pak silnou motivací shledání s rodinou nebo nedostatek pracovních příležitostí. Tyto faktory vedou i u mužů, kteří ještě mají problém s ubytováním.

Že je rodina silným důvodem k návratu, ukazují i další čísla z výzkumu – více než polovina mužů i žen z Ukrajiny žijících v České republice je v manželském svazku.

Výpovědi obou Maryn a Tetiany pro Seznam Zprávy pomohla zprostředkovat Charita Česká republika, která uprchlíkům v České republice pomáhá. Pro ni se toho od začátku invaze moc nezměnilo. „Centrum Young Caritas působí pod Charitou Česká republika od samého počátku války na Ukrajině v Praze. Zájem o naše služby je stabilní, neklesá, největší poptávka je po kurzech českého jazyka pro dospělé, jejichž kapacita je vždy okamžitě naplněna,“ popisuje pro Seznam Zprávy vedoucí oddělení globálního vzdělávání a osvěty Petra Cmárová.

„Evidujeme také vysoký zájem o pomoc při procesu nostrifikace diplomů, při hledaní praktického lékaře a orientaci v systému péče, pomoc při hledání volných kapacit ve školství nebo při hledání práce,“ doplňuje.

Charita nezapomíná ani na děti. „Pro děti a mládež jsme přes léto zajišťovali dva turnusy příměstského tábora a výlety, jejichž kapacita byla rychle naplněna. Od září opět chystáme pravidelný provoz Klubovny, ve kterém zajišťujeme doučování českého jazyka,“ říká Cmárová. „Pomáháme s domácími úkoly a pořádáme nejrůznější tematické workshopy.“