Svoboda, soukromí, dobrodružství. Češi objevili kouzlo dovolené na moři

„Přátelé, se kterými jsem měl to štěstí být společně na plachetnici, mi zpravidla vyčítají, že jsem rozbil jejich představy o způsobu trávení dovolené,“ odpovídá devětadvacetiletý příležitostný kapitán Vojta na dotaz Seznam Zpráv, jestli preferuje trávit volno v hotelu, nebo na lodi. „Možnost spát každou noc v jiné neobydlené zátoce, trávit celé dny i večery s přáteli v absolutním soukromí a především být tak blízko vodě jsou výhody, které vám žádný hotel ani kemp nabídnout nedokáže.“

Jak dodává, každý, kdo byl alespoň jednou na lodi, má v odpovědi na otázku jasno. Sám si základní oprávnění pro příbřežní plavbu pořídil v roce 2015, na moře však jezdil už předtím s rodinou.

„Poprvé jsem se na loď dostal díky svému tátovi, který si ‚papíry‘ udělal dávno předtím a s přáteli jezdili hlavně do Chorvatska na veselá dobrodružství pod plachtami,“ vzpomíná. „Tehdy mi jako klukovi nedocházela fascinující situace být skoro nezávislý na pevnině a moci se pouze soustředit na unikátní svět, do kterého se kapitán se svou posádkou dostane, když správně vítr fouká do plachet a loď se v příjemném náklonu žene po vlnách k cíli.“

Podobně romanticky zdůvodňuje rozhodnutí udělat si takzvaný kurz C, opravňující k vedení plavidla maximální délky 16 metrů do vzdálenosti 20 námořních mil od pobřeží, i Kristýna. Ke zkouškám se chystá letos. „S bývalým partnerem a jeho rodinou jsem absolvovala několik plaveb na plachetnici a vždy to byl krásný a dobrodružný zážitek s fajn partou lidí,“ vysvětluje. „Moc ráda na to vzpomínám.“

V České republice námořníků dlouhodobě přibývá. Jen za prvních pět měsíců letošního roku Ministerstvo dopravy vydalo 804 platných průkazů způsobilosti k vedení námořní jachty. Jde o necelou polovinu objemu minulého roku, kdy bylo toto číslo druhé nejvyšší od roku 2015.

O průkaz kategorie C je zdaleka největší zájem, například Vojta si ale po dvou tisících mil, odplutých na plachetnici, zvýšil oprávnění na mořskou plavbu – tedy kategorii B. „Předpokládám, že v dohledné době dostanu nápad navýšit si kvalifikaci i na oceánskou plavbu, tedy oblast A, která umožňuje vést plavidlo i na oceánu bez omezení vzdálenosti od pevniny i počasí,“ přemýšlí nad dalšími plány. „Chtěl bych se proto zúčastnit přeplavby oceánu jako člen posádky, abych nejdříve zjistil, co to skutečně obnáší.“

Zatím ale jezdí, stejně jako mnoho dalších Čechů, především do Chorvatska. „Dlouholetá zkušenost s tamními službami a přátelství s lidmi, které člověk během plavby potká, z celé plavby dělají příjemnější zážitek,“ vysvětluje své důvody.

Mezi největšími přednostmi pak vyzdvihuje tamní ostrovy, poloostrovy a zátoky. „Jaderskému moři přezdívám jachtařské hřiště, protože nabízí úžasnou možnost naplnit i krátkou plavbu velkým množstvím pohledů, zážitků a dobrodružství. Letos opět plánuji několik termínů na plachetnici v Chorvatsku, a pokud vše vyjde, tak i týden ve Finsku.“

Chorvatsko si za svůj cíl vybrala i Kristýna. „Jadran je jedno z nejkrásnějších moří,“ vysvětluje. S manželem plánují vyjíždět na loď přinejmenším jednou za rok. „Jelikož máme dvě malé děti, plánujeme výlety v nejbližší budoucnosti hlavně s kamarády, ale až děti povyrostou, tak jistě i s nimi.“

Loď si s manželem hodlají půjčovat z nabídek, kterých je podle ní v Chorvatsku dostatek. „Když jsem si dělala papíry na VMP (vůdce malého plavidla, pozn. red.), můj instruktor mi říkal, že v životě námořníka jsou dva nejšťastnější okamžiky. Ten první je, když si koupí svoji loď, a ten druhý, když ji prodá,“ směje se.

Vojta je v jiné situaci. Jak již zmiňoval, jeho otec s přáteli jezdí na plachetnici dlouhodobě. „A jelikož jsou to všichni zkušení kapitáni, před pár lety se rozhodli, že si společně pořídí svou vlastní plachetnici, na které se budou celý rok střídat a společnými silami ji udržovat a zvelebovat.“

Pořídit si vlastní plachetnici ale podle něj není lehká ani levná záležitost, starat se o ni je časově náročné a to stojí i velké úsilí. Jde tedy o privilegium, které s sebou nese velkou zodpovědnost.

Zájem o pronájem lodí je ale letos vysoký. Již začátkem června byly čtyři pětiny jachet a plachetnic obsazené. Například podle vyhledávače Boataround vzrostla meziročně poptávka o 250 procent. Týdenní pronájem plachetnice na v červenci tady začíná na 65 tisících korun.

Ani investice do „papírů“ není malá. Kristýnu bude kompletní kurz stát 17 tisíc korun, přičemž výdaje tím nekončí. „K tomu je potřeba připočítat cestu autem, stravu, pojištění, platby za mariny a podobně,“ vypočítává. „Dle naší kalkulace bychom se ale mohli vejít do 25 tisíc na osobu.“

Praktickou výuku si bude muset udělat v Chorvatsku, základní kurz a závěrečné zkoušky pro budoucí kapitány si ale odbude v Česku. „Nechtěla jsem jen takzvané ‚chorvatské papíry‘, abych mohla řídit jachtu nejen v chorvatských vodách, ale i jinde ve světě. Mají totiž pověst, že se dají velmi snadno získat, a existuje mnoho míst, kde vám loď, jste-li jejich držitelem, nepůjčí.“

Ministerstvo dopravy nárůst poptávky po „kapitánských“ průkazech registruje. „Jedním ze stěžejních důvodů je zvýšený zájem veřejnosti o námořní jachting a o národní průkazy, které uznává chorvatská strana, a na základě jejich předložení půjčují chorvatské půjčovny námořní rekreační plavidla,“ uvedl dříve pro Seznam Zprávy mluvčí úřadu František Jemelka.

Dalším z důvodů je povinnost průběžné aktualizace. Až do roku 2018 se totiž průkazy vydávaly na pět let, po novele příslušné vyhlášky se platnost prodloužila na deset let.

A co bylo třeba pro Vojtu rozhodujícím impulzem v rozhodování o tom, že si chce zkoušky udělat? „Magické prostředí, které člověk zažije večer a v noci na palubě, když zapadne slunce a moře ztichne, vyjdou hvězdy a měsíc a z vodní hladiny se stane nekonečné zrcadlo, které odráží všechna zbylá noční světla,“ zasní se. V dnešním rychlém světě toto zpomalení považuje za důležité. „Tak ahoj a vždy alespoň pár čísel pod kýlem,“ loučí se jachtařským ekvivalentem motorkářského „Kolama dolů“.