Článek
„Svatební boom po prudkém poklesu sňatků v roce 2020 v loňském roce nepřišel. Počet uzavřených manželství meziročně vzrostl jen mírně, a to o 1,4 tisíce na necelých 47 tisíc. Jednalo se tak o obdobný počet jako před 11 lety. V posledním předcovidovém roce 2019 byl však počet sňatků o osm tisíc vyšší než vloni,“ vysvětluje Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky České statistického úřadu (ČSÚ).
Až do příchodu pandemie přitom Česko zaznamenávalo šestileté období růstu v počtu sňatků. K propadu v roce 2020 došlo mimo jiné vlivem protiepidemických opatření, kdy situaci komplikovalo omezení počtu svatebčanů, povinné nošení roušek nebo zákaz cestování mezi okresy.
Během pandemických let ovšem výrazněji klesl i počet rozvodů. Zatímco v roce 2019 se v Česku rozvedlo 24 141 manželských párů, o rok později to bylo 21 734 a loni 21 107 párů.
Také k tomu však mohla z velké části přispět protiepidemická opatření. „Zaznamenali jsme jak pokles sňatků v důsledku pandemických opatření, tak pokles počtu rozvodů z důvodů omezení činnosti soudů v době nouzového stavu,“ řekla Seznam Zprávám socioložka Jana Klímová Chaloupková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Rozvodovost se tak minulý rok dostala na 39,7 procenta a odpovídala úrovni z poloviny 90. let minulého století. Průměrná doba, po které se manželé rozhodnou pro rozvod, pak loni odpovídala 13,6 roku.
Dosud nejvyšší byla rozvodovost v roce 2010, kdy dosáhla 50 procent. K propadu ve statistikách rozvodovosti v roce 1999 došlo zejména vlivem novelizace zákona o rodině, kvůli které se vyřízení některých žádostí pozdrželo.
„Úroveň rozvodovosti v ČR je dlouhodobě vysoká. I když v posledních letech v absolutních číslech počet rozvodů mírně poklesl, důvodem je především snižující se počet uzavřených manželství,“ uvádí Klímová Chaloupková.
Zda budou mít následky pandemie vliv na rozvodovost do budoucna, je ale nejasné. „Ze sociologických výzkumů víme, že pandemie covidu-19 mohla vést k vyšší zátěži na partnerské vztahy a ke zvýšení ekonomické nejistoty, která může vést i k vyšším konfliktům mezi partnery a zvýraznit partnerské problémy,“ vysvětluje socioložka.
„Nakolik jsou tyto dopady ‚dočasné‘ a nakolik budou mít trvalejší povahu a projeví se v podobě vyšší míry rozvodovosti, ale zatím nedokážeme posoudit,“ dodává.
Postoje k manželství se proměňují
Od 90. let se z dlouhodobého hlediska rozhoduje pro vstup do manželství výrazně méně lidí. Takzvaná prvosňatečnost klesla z 96 procent v roce 1990 až na 59 procent v roce 2013, následně pak až do období pandemie zaznamenávala nárůst. Předloni se ale dostala opět na srovnatelné hodnoty z roku 2013.
Podle socioložky Klímové Chaloupkové se postoje k manželství proměňují. „Neznamená to ale, že by manželství ztrácelo zcela svůj význam. Manželství je stále považováno za preferované partnerské uspořádání, je to předpokládaná součást životní dráhy – i když vzhledem k vysoké akceptaci rozvodu ne celoživotní nebo jediná,“ popisuje pro Seznam Zprávy.
„Změnou je to, že manželství již není vnímáno jako jediné legitimní partnerské uspořádání – roste akceptace dlouhodobých nesezdaných soužití a zejména rodičovství mimo manželství. Vstup do manželství již není chápán jako nutná podmínka založení rodiny,“ uvádí k současným trendům v soužití párů a dodává, že například mnohé nesezdané páry uvažují o svatbě až po narození dětí.
Mění se také věk, kdy lidé poprvé vstupují do manželství. Přetrvává ovšem fakt, že muži se žení v pozdějším věku, než se vdávají ženy. Zatímco v roce 1961, dokdy sahají zveřejněné statistiky ČSÚ, byl průměrný věk mužů při prvním sňatku 24,5 roku, před dvěma lety to bylo 32,6 roku.
Také ženy se ale vdávají starší. V roce 2020 poprvé přesáhl průměrný věk při prvním sňatku žen třicetiletou hranici.
Nejoblíbenější svatební měsíce jsou v létě, roste i obliba května
Letní měsíce (červen, červenec a srpen) a také září jsou dlouhodobě nejoblíbenější pro uspořádání svatby a střídají se pravidelně na prvních příčkách. Loni snoubenci nejvíce sňatků uzavřeli v srpnu, bylo jich celkem 8 664.
Naopak nejméně populární jsou zimní měsíce (leden, únor, prosinec). Až do roku 2001 byl na poslední příčce v počtu konaných svateb květen, v posledních letech ale jeho obliba mezi snoubenci roste.
S tímto měsícem se mimo jiné pojí lidové rčení či spíše pověra: „Svatba v máji – nevěsta na máry.“ Vznikla pravděpodobně v dobách, kdy ženy, které se vdaly v květnu, brzy po svatbě otěhotněly, v následujících letních měsících tvrdě pracovaly na poli, a hrozilo jim tak větší riziko potratu. Druhým důvodem může být i to, že dítě počaté v květnu se posléze narodilo v zimních měsících, případně na přelomu zimy a jara. Lidé v tomto období neměli dostatek potravin a vysílené rodičky častěji umíraly při porodu.
Z pohledu kalendářních dnů je nejčastějším dnem svatby sobota. Přestože v minulém roce došlo k mírnému poklesu počtu sňatků v sobotu, stále se v tento den bralo téměř 67 procent párů. Druhý v pořadí byl pátek, kdy se loni konalo 22 procent svateb. Ve srovnání s předcházejícími roky pak mírně vzrostl podíl sňatků v pondělí, v úterý a ve středu.
ČSÚ v této souvislosti sleduje také oblíbenost takzvaných atraktivních dat, například nejvíce svateb se loni konalo 21. srpna, 26. června a 28. srpna. Všechny ale minulý rok připadly na sobotu, tedy nejčastější svatební den v Česku.
Rozvody jsou naopak poměrně rovnoměrně rozdělené do všech měsíců v roce. Například loni jich bylo nejvíce v květnu (celkem 2 039) a nejméně v prosinci (celkem 1 576). Žádný měsíc se ale výrazněji neodchyloval od průměru z let 2015 až 2019.
K registrovanému partnerství přistupuje více mužských párů
Letos v červenci to bude 16 let, kdy se v Česku zavedlo registrované partnerství pro stejnopohlavní páry. Data o počtu registrovaných partnerství ale nejsou součástí statistik o české populaci od ČSÚ, naposledy je zveřejnil v souvislosti se Sčítáním obyvatel v roce 2011.
Rozdíly mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím
Registrované partnerství se od manželství liší v několika rovinách, uvádí na webu iniciativa Jsme fér, která usiluje o takzvané manželství pro všechny.
Jednak v symbolické, pocitové rovině (průběh registrace probíhá beze svědků pouze před matrikářem, lze se registrovat pouze na 14 úřadech v Česku – v každém kraji je jeden). Druhý rozdíl je ve vztahu k dětem: registrovaní partneři si nemohou společně osvojit dítě nebo přiosvojit dítě partnera například z předchozího vztahu. Z toho vyplývá, že pouze jeden z páru je uznán jako „zákonný rodič“, druhý je „z hlediska práva vůči dítěti téměř cizím člověkem“.
Registrovaní partneři nemají po úmrtí partnera nárok na vdovský nebo vdovecký důchod. Také v rámci tohoto svazku „není žádná úprava vypořádání majetku v případě rozpadu vztahu“.
Zdroj: Jsme fér
Podrobněji se statistickým údajům o registrovaných partnerství věnovala například socioložka Marta Vohlídalová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Podle dat, která od Ministerstva vnitra získala, vstoupilo od poloviny roku 2006 do konce roku 2019 do registrovaného partnerství celkem 3 625 párů, z toho 915 párů v průběhu tohoto období své partnerství zrušilo. V posledních letech se zvýšil zejména počet ženských párů, které registrované partnerství uzavřely, přestože od roku 2006 se více „registrují“ muži.
„V souvislosti s množstvím vznikajících registrovaných partnerství je třeba podotknout, že počet spolu žijících párů stejného pohlaví je násobně vyšší než počet těch zaregistrovaných,“ uvádí Vohlídalová.
„Toto by mohlo dokladovat skutečnost, že registrované partnerství není uznáním stejnopohlavních vztahů na úrovni manželství, jelikož se těší významně menšímu zájmu. Ostatně to uvádí i zjištění z výzkumu veřejné ochránkyně práv z loňského roku,“ píše v textu sociolog Zdeněk Sloboda ze Sociologického ústavu AV ČR, který se LGBTQ+ právy dlouhodobě zabývá.
