Článek
Zaplaveno přes 3,6 tisíce domů, 32 obcí, minimálně 10 obětí, desetitisíce lidí bez dodávek pitné vody. Takové jsou dosavadní škody, které způsobilo zničení Kachovské přehrady v Chersonské oblasti, ve které k nedělnímu ránu chybělo už 70 procent (3,95 krychlového kilometru) vody.
Ještě na konci minulého týdne klesala hladina přehrady rychlostí přibližně metr za 24 hodin. Voda navíc vyplavila miny, které roznáší po okolí, zničila zemědělské plodiny a způsobila rozsáhlé škody na životním prostředí.
Srovnání původního stavu toku se stavem, který zachytil ve středu ráno satelit. Do mapy jsme vyznačili jen větší obce. Celkově jich je v oblasti víc.
Stále však nejde o největší katastrofu, kterou velká vody coby důsledek zničení přehrady způsobila. Prvenství drží čínská přehradní nádrž Pan-čchiao, která v roce 1975 nebyla schopna pojmout dvoutisíciletou vodu. Po protržení hráze přišla záplavová vlna vysoká mezi třemi a sedmi metry, široká 10 kilometrů a pohybující se rychlostí téměř 50 km/h. Katastrofa si vyžádala okolo 240 tisíc životů.
Právě silné deště jsou podle hydrogeologa Zbyňka Hrkala častým důvodem podobných incidentů. „Nejčastější příčinou problémů bývají extrémní srážky,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy. „Hráze by měly být – ale někdy tomu tak není – dimenzovány tak, aby i při těchto mimořádných stavech v nejhorším případě přetekly, ale nepraskly.“
„Jedna z největších katastrof se však odehrála v Itálii na klenbové betonové přehradě Vajont v roce 1963,“ vysvětluje Hrkal na příkladu, že i vylití přehrady někdy může způsobit velkou tragédii. „Příčinou bylo podcenění geologického průzkumu. V důsledku sesuvu hornin do nádrže se vytvořila obrovská vlna připomínající tsunami, která přeletěla přehradu a zničila vše v údolí. Přehrada paradoxně přežila bez poškození a stojí dodnes. Výsledkem bylo přes 2000 mrtvých.“
Svoji zkušenost s kolapsem přehradní nádrže si prožila i Česká republika. Přesněji řečeno tehdejší Československo. „V Česku se z důvodu konstrukčních pochybení protrhla jediná hráz, a to Desná v Jizerských horách v roce 1916. Přestože se naštěstí jednalo o malou hráz, bylo tam 65 mrtvých,“ připomíná hydrogeolog.
Historie zaznamenává zhruba 30 incidentů, kdy z nejrůznějších důvodů začala z přehrad unikat voda, která zabila více než 100 lidí.
Mezi příběhy je možné najít i kuriozity, jako byl incident v roce 1890 ve Spojených státech. Přehrada Walnut Grove tehdy přestala zvládat důsledky silných dešťů, čehož si byl tehdejší správce přehrady vědom. Našel proto člověka, který se dobře vyznal v okolí, dal mu nejlepšího koně a poslal ho varovat obyvatele vesnic, kterých se záplavy budou týkat. Udělal však chybu, když mu zaplatil předem. Posel dojel jen do nejbližšího baru, kde peníze propil.
A dějiny znají i útoky na přehrady. „Například se jednalo o bombardování přehrad v Porůří za 2. světové války spojeneckými letadly v rámci operace Chastise,“ připomíná Hrkal. „Byla to velmi úspěšná akce, při které byla zničena řada továren a mostů. Zahynulo však více než 1000 lidí.“
Ještě větší počet obětí mělo za následek zničení přehrady v Záporoží, také na Dněpru, zhruba 250 kilometrů od Kachovky. Aktuální katastrofu si Moskva s Kyjevem vzájemně dávají za vinu. V srpnu 1941 vyhodily do povětří elektrárnu DněproGES jednotky NKVD na Stalinův příkaz, ten chtěl odpálením zpomalit postup Hitlerovy armády.
Ztráty nejsou přesně známé. Nacistické vojsko hlásilo 1500 obětí, mnohem větší škody ale Rusové napáchali na civilním obyvatelstvu. Odhady obětí se pohybují od 20 tisíc až po 130 tisíc životů.
Takové ztráty na životech Kachovka s největší pravděpodobností nezpůsobí. Přestože se zničená přehrada řadí mezi ty největší v Evropě, počtem obětí se stále drží v nízkých hodnotách. Čísla ale mohou klamat.
Podle dobrovolníků, kteří v oblasti pomáhají, okupační úřady uzavřely například zatopené město Hola Prystaň. Dobrovolníci pro portál Meduza uvedli, že by to mohlo souviset se snahou zakrýt vysoké číslo zemřelých. V současné době je totiž stále více než 500 lidí nezvěstných a podle on-line mapy dobrovolníků žádá o evakuaci přes 1400 dalších.
