Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Co si v analýze přečtete
- Dokáže zemní plyn v kapalné formě nahradit dodávky plynu z Ruska?
- Jak by Česko mohlo uspět v souboji o plyn s prudce rostoucí Asií.
- Proč je podle expertů přechod na zkapalněný zemní plyn nevyhnutelný.
V reakci na nekončící ruskou agresi na Ukrajině plánuje Evropská unie zásadně omezit dodávky ruského zemního plynu. Ve hře je i embargo na tuto strategickou surovinu. Experti proto řeší otázku, čím ji nahradit. Stále častěji zaznívá varianta LNG, jinak řečeno zemní plyn v kapalné formě, který by se dovážel z jiných zemí a do plynné podoby se převáděl v terminálech.
Hypotetická varianta: Česko přešlo na LNG
Co by to ve skutečnosti znamenalo? Zkapalněný plyn má 600krát menší objem než nestlačený zemní plyn. Vzhledem k tomu, že spotřeba plynu v České republice byla v loňském roce 9,434 miliardy kubických metrů, bylo by na pokrytí poptávky potřeba zhruba 15,7 milionu kubických metrů LNG.
Spotřeba se samozřejmě může snížit – například kvůli vyšším cenám komodity –, pro následující výpočty však budeme vycházet z dat roku 2021. Česká republika také zhruba dvě procenta své poptávky pokrývá z vlastních zdrojů zemního plynu, pro zjednodušení výpočtů však berme veškerý plyn jako importovaný.
Tankery, které LNG převážejí do terminálů, mají kapacitu od tisíce do 267 tisíc kubíků. Jen na pokrytí tuzemské poptávky by tedy muselo připlout zhruba 59 lodí té největší kapacity. Světová flotila LNG tankerů přitom čítá zhruba 500 lodí. Pokud bychom pro zjednodušení počítali, že všechny mají maximální kapacitu, přibližně každý devátý tanker by vezl LNG jen pro Česko.
Největším vývozcem zkapalněného plynu do Evropy jsou Spojené státy. Podle dat Evropské komise odtud loni připlulo do EU 248 lodí s LNG. Pokud bychom tedy tuzemskou poptávku pokrývali jen plynem z Ameriky a šlo o největší možná plavidla, každá čtvrtá loď plovoucí do Unie by byla určena pro Českou republiku.
Za loňský rok přivezlo do Unie LNG 248 lodí, zhruba o dvě třetiny více než o dva roky dříve.
Terminálů je dostatek, jejich využití roste
Přivezením zkapalněného plynu na starý kontinent však proces nekončí. Na řadu přicházejí terminály, kde se LNG opět zplyní. Podle dat Evropské komise je v současné době v EU 21 terminálů na LNG, devět z nich se bude rozšiřovat, dalších dvanáct nových stavět.
Velikost těchto zařízení se liší. Podle ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE) Jiřího Gavora by tuzemská roční spotřeba v případě přechodu na LNG plně vytížila dva průměrné terminály, nebo celý jeden velký. Podobný plánuje stavět například Německo a o jeho možném společném využití mluvil minulý čtvrtek premiér Petr Fiala s německým kancléřem Olafem Scholzem.
„Nové importní LNG terminály v Evropě se bezesporu postaví, pro nás je zajímavé především Německo, se kterým jsme dobře propojeni sítí plynovodů,“ vyzdvihuje výhodu spolupráce se západním sousedem Gavor.
Pokud budeme prosit o pomoc na nejbližších pět až deset let, protože se pak díky obnovitelným zdrojům bez jejich plynu obejdeme, dodavatelé se nejspíš zdvořile pousmějí s tím, že Číňané jsou ochotni podepsat importní kontrakt na 15–25 let.
Ani současná kapacita však není využitá naplno. „Celková kapacita současně fungujících LNG terminálů v EU 27 je 158 miliard metrů krychlových,“ odkazuje Gavor na databázi Gas Infrastructure Europe. „To odpovídá zhruba hodnotě celkového ruského importu plynu do EU a 20násobku české spotřeby. Terminály ale nejsou zdaleka plně využity. Markantní je to zejména ve Španělsku, kde se využití pohybuje zhruba na polovině maximální kapacity. Severozápad Evropy se již blíží 70–100 procentům.“
Průměrná míra využití kapacit terminálů na LNG dlouhodobě roste.
Skladovat je kde. Otázkou zůstává, jestli bude co
Dalším krokem je uskladnění plynu, který se do země dopraví. To podle Gavora není problém. „Kapacity uskladňování v Česku jsou dobré a v případě poptávky by je šlo dále intenzifikovat,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy. „Důležité ale je posílit institut strategických rezerv státu a vyřešit otázku nového vlastníka – dosavadní RWE Gas Storage nabízí zásobníky k prodeji. Nejistoty kolem budoucího vlastnictví mohou další rozvoj podzemního uskladňování plynu v České republice negativně poznamenat.“
Hlavní starostí starého kontinentu by tedy nebyly kapacity, ale to, čím je zaplnit. „Problém vidím v kapacitách exportních terminálů, které již nyní jedou naplno – zejména ve Spojených státech. O jejich dodávky navíc budeme soutěžit s celým světem, především s dynamicky rostoucím trhem v Asii,“ připomíná expert poněkud opomíjenou část procesu.
„Při našich prosbách, že nutně potřebujeme jejich pomoc na nejbližších 5 až 10 let – a pak se díky obnovitelným zdrojům bez jejich plynu obejdeme, což EU silně proklamuje –, se nejspíš zdvořile pousmějí s tím, že Číňané jsou ochotni podepsat importní kontrakt na 15 až 25 let. A případné přebytky nám mohou asijští kupci se ziskem přeprodat, tak jako se to děje v současnosti.“
Problém vidím v kapacitách exportních terminálů, které již nyní jedou naplno – zejména ve Spojených státech.
Evropská unie je přitom světově významným odběratelem LNG, druhým největším po Číně. Podle statistické ročenky společnosti British Petrol tvořil více než čtvrtinu importu tekutého plynu dovoz z Kataru, na druhém místě byly Spojené státy.
USA jsou ale největším exportérem plynu na světě a roste také podíl, který jejich komodita pokrývá v Unii. Zatímco v roce 2019 pocházelo 16 procent LNG importovaného do zemí EU ze Spojených států, v lednu letošního roku už to byla bezmála polovina.
A naopak – letos v lednu odebrala Evropská unie necelé dvě pětiny amerického exportu LNG. Prezident Joe Biden navíc na konci března oznámil, že USA plánují právě za pomoci zkapalnělého zemního plynu pomoci Evropě zbavit se závislosti na ruských dodávkách.
Server The New York Times však odkazuje na energetické experty, podle kterých jde spíše o symbolický krok, přinejmenším z krátkodobého hlediska. Jak bylo řečeno výše, američtí exportéři již maximalizovali kapacity terminálů zkapalňujících plyn, a dokonce převedli do Evropy některé dodávky původně určené pro Asii.
Bidenovo prohlášení krom toho vyvolalo vlnu nevole mezi ekology, kteří připomínají prezidentův slib snižovat emise země.
LNG se nevyhneme, může přinést i výhody
Jiří Gavor je přesto přesvědčen, že přechod na LNG je nevyhnutelný. „Je to nutná cesta. Když je výpadek rozhodujícího dodavatele, nic jiného nám nezbývá,“ naráží na českou závislost na Rusku. „Samozřejmě budeme jednat i s Nory a snažit se obnovit norský kontrakt. Tam to ale může narazit na to, že oni už mají své smluvní závazky.“
Jako průzkum bojem pak odborník označil nedávnou dodávku amerického LNG od slovenské firmy SPP z chorvatského Krku. Malá testovací ukázka měla ukázat životaschopnost jižní trasy pro Českou republiku.
Větší význam by však měla mít spolupráce s Německem. „Německo zcela jistě do LNG investuje bez ohledu na to, jestli tam bude nějaká majetková účast českých firem,“ předpovídá Gavor. „A ona může být. Může to být komerčně zajímavý projekt.“
Jediné zajímavé aktivum, které ještě máme a je významné, je podzemní skladování. To má Česká republika dobře vyvinuté a v dobré kapacitě.
Přechod na LNG by měl navíc na Českou republiku ještě jeden dopad. „My jsme na konci řetězce,“ vysvětluje Gavor. „Měli jsme silnou pozici jako mezinárodní tranzitér, ale ruského plynu. A tyto příjmy budou ztraceny. Je to nepříjemná ekonomická situace zejména pro národního přepravce NET4GAS.“
Příjmy z tranzitu by mohly Česku chybět. „Jediné zajímavé aktivum, které ještě máme a je významné, je podzemní skladování,“ připomíná ředitel ANDE. „To má Česká republika dobře vyvinuté a v dobré kapacitě. V tomto směru se řadíme k plynárenské špičce. Tam by tedy mohla být určitá spolupráce. Přímořské státy postaví LNG terminály a my je budeme využívat, my zase můžeme nabídnout slušnou skladovací kapacitu. A je to strategické aktivum zvyšující bezpečnost země.“
Privatizované plynárenství může motivovat stát
Gavor také upozorňuje, že celý středoevropský region žil z dodávek ruského plynu třicet let. Česká republika navíc meziročně většinou víc plynu spotřebovávala, než získávala.
„Kdybychom věděli, co nám hrozí, tak bychom bezpochyby jednali jinak. Nám se ale vymstila jedna věc – obchodní firmy musí jednat komerčně,“ vysvětluje. „Musí pro své zákazníky sjednat co nejlevnější komoditu, ať už je to elektřina, nebo zemní plyn. A to znamená, že třeba v roce 2016, 2019, 2020, kdy byly ceny nízko, žádnou komerční firmu nenapadlo investovat více do LNG. To by pro ně znamenalo ekonomickou katastrofu.“
Stát v tomto případě může udělat investiční pobídku, aby firmy k investicím do LNG motivoval. Plynárenství je totiž v České republice zcela privatizované, na rozdíl například od Polska nemá patřičné nástroje pro vytváření bezpečnostních strategických priorit. Česká vláda proto nyní zařadila zemní plyn jako novou položku do českých rezerv.
„Na tom, že je třeba vytvářet strategické zásoby plynu, se Evropská komise usnesla na konci minulého roku,“ připomíná Gavor. „V době, kdy nikoho ještě nenapadlo, že Rusové přepadnou Ukrajinu. Už tehdy byla zásobníková krize, zásobníky byly mizerně naplněné.“
Analýzy Seznam Zpráv:
