Sociální vyloučení se týká tisíců lidí. Podívejte se, jak je to ve vaší obci

Co to znamená, když se v Česku řekne sociální vyloučení? To, že někteří lidé nemají stejné šance jako ostatní. Často žijí v oblastech, kde je těžké najít práci, chybí jim dobré vzdělání či kvalifikace a mají problémy s bydlením.

V následující mapě si můžete přehrát vývoj za posledních sedm let a podívat se, jak je na tom právě vaše obec.

Mapa ukazuje jednak celkový přehled, jaká je situace v Česku, jednak v detailu zachycuje vývoj v jednotlivých obcích. Na první pohled jsou dobře patrné lokality, kam se dlouhodobě upíná pozornost médií i veřejnosti ve spojitosti s vyšší nezaměstnaností, naopak nižší úrovní vzdělanosti, s horší nabídkou práce, nižšími mzdami a častějším vylidňováním.

Kliknutím na vybranou obec v mapě se zobrazí detailní přehled, v němž jsou zachyceny všechny parametry, z nichž se celkový index sestavuje – od osob v exekuci až po předčasné odchody ze vzdělávacího systému (níže jsou všechny shrnuty v přehledu). Ty můžete porovnat v čase za posledních šest let (2016–22).

Index sociálního vyloučení dlouhodobě sestavuje Agentura pro sociální začleňování, jež zároveň sleduje klíčové parametry pro jeho měření. Dříve vládní agentura nyní tvoří samostatný odbor a spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj.

„Základ je detekovat místa, kde se sbíhá více nepříznivých faktorů, ale také všímat si, zda jeden ze sledovaných ukazatelů zásadně nevybočuje,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Martin Šimáček, ředitel odboru sociálního začleňování.

Na mapě na první pohled zaujme Praha, ovšem bližší zkoumání a srovnání s dalšími krajskými městy ukazuje, že situace kolem sociálního vyloučení je v hlavním městě průměrná, tak jako v Hradci Králové, Pardubicích, Plzni nebo Českých Budějovicích.

Dlouhodobě nejhorší situace je v Ostravě, kterou následuje Ústí nad Labem. Třetí nejhorší je nyní Brno, kde se situace zlepšovala v průběhu let 2016–19 a od roku 2020 už stagnuje.

Ve druhé mapě ukazujeme přehled za celé Česko, kde se zaměřujeme na poslední tři roky. Důvodem je propad nebo dílčí zhoršení v řadě míst kvůli koronavirové pandemii.

Kvůli aktuálnímu ekonomickému prostředí se zvyšuje počet obyvatel Česka žijících ve ztížených podmínkách. Před nástupem pandemie covidu-19 a následné energetické krize žilo ve vyloučených oblastech zhruba 115 tisíc osob. Během pandemie trvale ztratilo zaměstnání 11 procent z nich.

Na hromadění problémů ostatně upozorňují i představitelé obcí. Při publikování mapy v loňském roce byli starostové a starostky vybraných obcí, které Seznam Zprávy oslovily, poněkud zaskočeni. Podle tehdejších údajů se počet obcí ohrožených sociálním vyloučením v posledních pěti letech snížil téměř o polovinu – z 336 v roce 2016 na 175 v loňském roce.

Většina oslovených představitelů obcí, kde měla nastat změna k lepšímu, však uvedla, že si nemyslí, že by se u nich situace zásadně změnila.

Martin Šimáček coby expert na problematiku sociálního vyloučení však upozorňuje, že mapa slouží jako indikační nástroj. „Makrovývoj v celkové ekonomické situaci ovlivňuje index, který sestavujeme, víc než mikrovývoj,“ vysvětluje Šimáček pro Seznam Zprávy. Třeba zvýšení cen energií nebo zmíněná pandemie koronaviru se v sociálním vyloučení jednotlivých oblastí projeví víc než několik bytů, které obec nechala postavit.

„Víme přitom, že právě bydlení je naprosto zásadní,“ říká Šimáček. „A na je obcích vidět, že si to uvědomují také, protože nárůst zájmu o řešení dostupnosti bydlení je nyní opravdu velký.“

„Některé obce jsou dále a řadu procesů mají již ukotveno a vžito, některé naopak velice progresivně pracují právě teď,“ uvádí Veronika Aresta, která se v projektu Rozvoj systémů pro sociální začleňování expertně věnuje oblasti podpory zabydlování rodin a jednotlivců. „Téma dokážeme nahlížet očima zajištění dostupnosti bydlení jako například v Novém Boru, optikou prevence ztráty bydlení jako Písku, optikou hospodaření s bytovým fondem jako třeba ve Vejprtech,“ popisuje svou roli.

Zlepšení dostupnosti bydlení v obecnější rovině se snaží také Ministerstvo pro místní rozvoj, které se snaží realizovat širokou reformu bydlení. V dubnu spustilo program Nájemní bydlení. „Samozřejmě nevyřeší problém s bydlením v Česku, a nelze to ani takto prezentovat. My představujeme . Nazvali jsme ji Bydlení pro život,“ vysvětlil médiím ministr Ivan Bartoš.

„Naším cílem je skutečně nakopnout výstavbu nájemního bydlení v obcích. Doprovázeno druhým programem, který budeme spouštět na přelomu roku, až nám ho znotifikuje Evropská komise, Dostupné nájemní bydlení, které už bude čistě pro obce.“

Česká republika se dlouhodobě drží velice nízko v žebříčku chudoby, který pravidelně sestavuje evropský statistický úřad Eurostat. Nyní je dokonce na posledním místě, což znamená, že je na tom nejlépe v Evropě. Konkrétně jde o necelých 12 procent obyvatel. Ani to samozřejmě není úplně málo; jde o více než milion lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby.

Jenže podle Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení je na tom Česko hůře a k chudobou zasaženým lidem je nutno připočítat ještě dva miliony lidí, kteří se propadu do chudoby významně blíží.

Jak vlastně vzniká taková sociálně vyloučená oblast? Martin Šimáček vysvětluje, že majitelé nemovitostí často umisťují sociálně znevýhodněné jedince do svých bytů.

„Tito lidé často nemají přístup k tradičnímu bydlení z důvodu velikosti domácnosti, nedostatečných financí na zálohy, svého etnického původu a podobně,“ říká. Problémy těchto lidí se pak často kumulují a bez komplexního zásahu je těžké se z obtížné situace dostat.

Systémová segregace na základě etnicity hraje v tomto problému klíčovou roli a stále platí, že segregovat romské děti od majority se v Česku často začíná už v základním školství.

Česko je navíc dlouhodobě kritizováno za to, že nepodniká dostatečné kroky ke zlepšení situace. Letos kupříkladu Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) opakovaně upozorňuje, že se Česko neřídí doporučeními a segregace romských žáků ve školách pokračuje.

Příkladem je třeba Česká Lípa, ve které žije zhruba osm stovek Romů, z čehož přes 650 ve vyloučené lokalitě. K segregaci dochází již na úrovni základního vzdělávání, kdy romské děti bývají umísťovány do škol s horší úrovní. Kromě toho často končí i na speciálních školách.