Článek
Uplynul více než rok od doby, kdy Ruská federace svou invazí na území sousední Ukrajiny začala největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Od té doby na ruské straně zemřely podle odhadů desítky tisíc vojáků, přes 150 tisíc bylo zraněno.
Navzdory tomu s útokem svého vojska na území cizího státu souhlasí více než tři čtvrtiny (77 %) Rusů. Vychází to z průzkumu agentury Levada, která náladu ve společnosti dlouhodobě sleduje a stále eviduje vysokou podporu války.
„Je to dáno tím, že Rusové válku stále – i po roce – většinou osobně nepociťují. Maximálně ti, kteří žijí v regionech sousedících s Ukrajinou,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy politolog žijící v Moskvě Jiří Just.
„Drtivá většina Rusů žije svým normálním životem a válku vnímají prostřednictvím televize. A pokud jim televize tvrdí, že všechno probíhá podle plánu, ruské zbraně vítězí, Rusko se brání agresivnímu Západu, který – a teď cituji – podporuje ukrajinské nacisty, proč by tomu neměli věřit?“
To může být jeden z důvodů, proč za celý rok podpora války na Ukrajině neklesla pod 70 procent. Nejblíže k této hranici byla loni v prosinci, kdy agresi silně podporovalo 41 procent a podporovalo 30 procent respondentů agentury Levada.
Jak Just upozorňuje, roli zatím nehrají ani ztráty na životech. Podle něj nedosáhly kritické úrovně a nejsou tolik vidět. „Vezměte si, že za rok padlo na Ukrajině nejméně 372 obyvatel Zabajkalského kraje. To je údaj z veřejných zdrojů,“ vypočítává. „Za celý loňský rok v Zabajkalsku přitom podle oficiální statistiky zemřelo cca 14 tisíc lidí. Ti padlí se v úmrtnosti ztratí. A tak to máte s každým ruským regionem. Rusko je velká země…“
S veřejným míněním nehnula ani částečná mobilizace, kterou ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil v září loňského roku. „Mobilizace se nedotkla všech. Byla opravdu částečná,“ vysvětluje odborník s tím, že prvotní šok z verbování již opadl.
„Ruský stát navíc aktivně podporuje mobilizované a jejich rodiny. Mají různé preference, nejen finanční. U nás vyvolává smích, když rodiny mobilizovaných dostanou ručníky nebo pelmeně. Jenže to je vlastně to, po čem větší část ruské společnosti touží: maximální ochranářský přístup státu. Proč by se lidé měli bouřit, když jsou teď státem štědře odměňováni?“
Přesto je na výsledcích výzkumu vidět rozdílné vnímání agrese mezi mladšími a staršími respondenty. Nejmladší a nejstarší zkoumaná kategorie mají rozestup podpory třicet procentních bodů. I tak je ale pro válku nadpoloviční většina mladých dospělých mezi 18–24 lety věku.
Změnit by to mohla podle Justa až výrazně negativní situace na bojišti. „Velká porážka. Například pád anektovaného Krymu, pád Doněcku a Luhansku. Nic jiného ruskou majoritu nepřesvědčí,“ přemítá, co by se muselo stát, aby se veřejnost začala stavět proti invazi. „Ruský ekonom Sergej Alexašenko, který kvůli tlaku režimu musel opustit Rusko, poukazuje na to, že veřejný nesouhlas s válkou ve Vietnamu začal v USA panovat zhruba po dvou letech konfliktu. Rusko má k této hodnotě ještě daleko,“ dodává.
Rusové přitom podle průzkumu věří, že by se mělo přistoupit k vyjednávání. Minimálně 50% podporu má tato teze od října loňského roku. Podle výzkumníků Levada Center podporují myšlenku mírových jednání zejména mladí lidé, ženy a opozičníci. Starší lidé, muži a podporovatelé vlády obecně schvalují násilnou cestu, ale ani zde není podle výzkumníků zásadní shoda.
Výzkumy agentury dále ukazují, že dlouhodobé podpoře se těší také autoritářský prezident Putin a předseda vlády Michail Mišutin. Pokud první zmíněný udrží stoupající trend oblíbenosti, který začal v září loňského roku, mohl by atakovat nejvyšší hodnoty od začátku měření v roce 1999. Rekordní podpoře se Putin těšil v červnu 2015, kdy dosahovala necelých 90 procent.
Pro konkrétní hodnoty a datum, kdy byly naměřeny, stačí kliknout v grafu na zkoumané místo.
Just je navíc přesvědčen, že podpora agrese na Ukrajině i vládních činitelů je opravdová. Agenturu Levada považuje za důvěryhodnou. „Domnívám se, že průzkumy dobře ilustrují stav, ve kterém ruská společnost existuje. Osobně znám několik sociologů z Levady a nepochybuji o jejich práci,“ potvrzuje.
„Loni, zhruba měsíc po vypuknutí ruské války proti Ukrajině, agentura Levada Center provedla experiment, nakolik jsou Rusové, kteří nesouhlasí s vládním režimem, ochotni účastnit se průzkumů veřejného mínění a vyjádřit svůj názor. Navzdory válce a ‚ztotalitnění‘ ruského státu se ‚opozičníci‘ nebojí účastnit průzkumů. Respondenti odmítají účast spíš kvůli apatii, z pocitu, že nemohou nic ovlivnit,“ upřesňuje.
Domnívá se proto, že výsledky jsou spolehlivé. „Státní agentura VCIOM je do určité míry poplatná režimu, což v minulosti některé průzkumy ukázaly. V jejím případě bych byl opatrnější,“ říká.
