Článek
Odebrat dítě je v Česku možné až tehdy, pokud jiná opatření nevedla ke zlepšení podmínek. Potřeba je také vyslechnout názor dítěte, nařídil před dvanácti roky Nejvyšší soud.
V některé z forem náhradní péče je v České republice nyní zhruba 23 000 dětí do 18 let. Při celkovém počtu dětí v Česku kolem 1,99 milionu je to zhruba 1,2 procenta dětí umístěných mimo vlastní rodinu. Vyplývá to z analýzy Ministerstva školství ve spolupráci s Nadací J&T.
Polovina těchto dětí je umístěna v pěstounské péči, 2300 dětí v pěstounské péči na přechodnou dobu, 4500 dětí je v dětských domovech, 1900 dětí v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a 2800 dětí v ústavní výchově. Uvádějí to statistiky vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem školství.
Máme neschopnější rodiče než v sousedních zemích?
Počet dětí ve státní péči v přepočtu na 10 000 dětí v populaci je v Česku vyšší než v mnoha jiných rozvinutých zemích. V roce 2017 bylo v České republice 118 dětí umístěných ve státní péči (včetně dětí se zdravotním postižením a dětí s rizikovým chováním) na 10 000 dětí v populaci. Počty dětí ve státní péči v několika evropských zemích, za které byla dostupná data, jsou zachyceny v grafu.
Podle dostupných údajů je Česká republika v míře umisťování dětí do institucionální péče mimo rodinu v evropském kontextu spíše nadprůměrná.
Není to však tím, že by čeští rodiče byli méně schopní než v jiných zemích, často se potýkají s podobnými problémy, ovšem nedostává se jim včasná pomoc. Český systém je totiž zaměřen více na řešení následků (odebrání dětí) než prevenci problémů, nedostatečně financuje prevenci, ale bohužel neefektivně platí vysoké výdaje za řešení následků.
Někdy velký problém, jinde zcela neznámý jev
Rozdíly v míře odebírání dětí mezi kraji a obcemi s rozšířenou působností (ORP) jsou velmi vysoké. Čím sytější barva na mapě, tím je podíl odebíraných dětí vyšší.
Přesné údaje za jednotlivé obce s rozšířenou působností Ministerstvo práce a sociálních věcí nezveřejňuje, dílčí údaje ale poskytuje.
Víme tedy, že v Ústeckém kraji je do státní péče umístěno třikrát více dětí než ve Zlínském kraji.
V Karlovarském kraji je do dětských domovů přijato čtyřikrát více dětí než v Jihomoravském kraji (vztaženo na počet dětí v kraji).
Ve 30 obcích s rozšířenou působností s nejvyšší mírou odebrání je ve státní péči 3,1 % dětí, v 30 obcích s nejnižší mírou jen 0,6 % dětí.
A na závěr klíčový bod, kdy v obcích s rozšířenou působností s nejvyšší mírou odebrání dětí je ve státní péči 4,7 % dětí, zatímco v obcích s nejnižší mírou jen 0,38 % dětí. Rozdíl je tedy více než desetinásobný.
Neplatí, že v některých místech jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPODy) tvrdší a jinde zase mírnější. Mnohem blíž skutečnosti je, že v místech s většími problémy jsou úřady přetížené a kapacita sociálních služeb nedostatečná. A samozřejmě se nedostává pomoc s bydlením. „Zjednodušeně řečeno by stačilo soustředit energii na relativně malou část území,“ dodává jeden z autorů studie Jan Klusáček.
Kde se žije dobře a kde špatně
Pro srovnání je možné si prohlédnout mapu obcí, v níž zobrazujeme oblasti podle různých ukazatelů kvality života. Je zřejmé, že místa, kde je kvalita horší kvůli špatné ekonomické situaci obyvatel, se značně překrývají s těmi, kde jsou děti odebírány ze svých rodin.
Vysoký počet odebrání kvůli zanedbávání
Následující graf shrnuje hlavní důvody, proč jsou děti odebírány z původních rodin. Zdaleka nejčastější důvody jsou sociální, v nichž se odráží nepříznivá ekonomická situace rodiny a s tím spojené sociální problémy. Exekuce, zadlužení, nezaměstnanost či jiné problémy ztěžují rodičům naplňování potřeb dětí, což se projeví jako zanedbávání péče. „Ukazuje se, že souvislost mezi podílem obyvatel v exekucích a mírou umísťování dětí do státní péče v ORP je velmi silná,“ říkají autoři studie.
Ohrožené děti a děti v různých typech nouze zachycuje hned následující graf. Počty jsou podle expertů velmi vysoké: jenom příjmovou chudobou trpí na 360 tisíc dětí, fakticky je tedy zasaženo více než každé páté dítě. Každé sedmé dítě pak čelí následkům exekuce ve své rodině. (Pozor, údaje v grafech nelze sčítat, neboť se u dětí mohou tyto jevy vyskytovat i souběžně.)
Souvislost finančních obtíží s další budoucností dětí je zřejmá: v oblastech s 12 % obyvatel v exekuci je podíl dětí v náhradní péči 3 %, zatímco tam, kde je 3,5 % obyvatel v exekuci, je dětí, které vyrůstají mimo původní rodiny, jen 0,6 %. Ekonomická situace rodin je tedy podle zprávy významným problémem přispívajícím k odebírání dětí v Česku.
Bráchu vrátili domů, já zůstal v děcáku
Michal Ďorď je třicátník, který vystudoval mezinárodní vztahy na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Pracuje jako expert v oblasti rozvoje sociálního bydlení, spolupracuje s vládními i nevládními organizacemi.
Do kojeneckého ústavu se dostal jako osmiměsíční a skončil v dětském domově až do svých dvaceti let. „V soudním rozhodnutí o mém umístění do ústavní péče jsem se po letech, když jsem se k němu dostal, dozvěděl, že jsem byl odebrán ze sociálních důvodů,“ říká Michal Ďorď, jehož životní příběh je veřejně známý. K tomu, aby mohl vyrůstat doma, stačilo jen to, aby rodina měla lepší byt. Ten, který tehdy obývali, neměl záchod ani sprchu – byly na chodbě.
Situace se významně zhoršila
V České republice za posledních 15 let významně (o 6 tisíc) vzrostl počet dětí ohrožených zanedbáváním, které byly odebrány z rodiny a umístěny do pěstounské nebo ústavní péče.
Částečně je to dáno formalizací dříve neformální pěstounské péče, kdy je část dětí dříve v neformální péči nyní evidována jako v pěstounské péči.
Hlavní důvody jsou ale sociálně ekonomické, jak ukazujeme výše. V regionech s vyšším výskytem sociálních problémů, jako jsou exekuce, chudoba, nezaměstnanost, se situace rodin zhoršuje, což vede k častějšímu odebírání dětí.
Popsaný vývoj nemá jedno jednoduché vysvětlení. Klíčovou roli v poklesu počtu dětí se zdravotním postižením ve státní péči pravděpodobně hraje to, že je jejich rodiče nechtějí umístit do ústavní péče ani za cenu vysokých osobních obětí.
Současně došlo v posledních 30 letech k rozvoji podpůrných služeb pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením, jako jsou raná péče, denní stacionáře, odlehčovací služby a další služby.
Proč je špatně trhat rodiny kvůli chudobě
Vyrůstání dětí mimo jejich původní rodiny, je totiž mnohdy nepříznivé – pokud vyjmeme případy zneužívaných či týraných dětí, u nichž je změna prostředí nutná.
V původní rodině mají děti příležitost vytvářet vazby a vztahy s biologickými rodiči, sourozenci a dalšími příbuznými. Tyto vazby jsou důležité pro emocionální a sociální rozvoj dítěte. Emoční podpora a péče je klíčová, aby se dítě cítilo bezpečně a milováno. V domácím prostředí se děti mimo jiné také učí budovat a udržovat mezilidské vztahy.
Podle statistik odcházejí české děti od svých rodičů v průměru ve 26 letech, zatímco většina dětí z dětských domovů opouští jejich brány už krátce po dosažení dospělosti. Děti vychovávané doma dostávají podle statistik větší šanci na lepší vzdělání, mívají lepší sociální oporu i celkové zázemí. Vyrůstání v původní rodině poskytuje dětem příležitost rozvíjet svou identitu a sebepojetí. Znalost jejich původu, kultury a rodinných tradic je důležitá pro jejich sebeuvědomění a sebeúctu.
Prevence se vyplatí ve všech směrech
Autoři a autorky studie poukazují na to, že posílení prevence a podpůrných služeb pro ohrožené rodiny, jako je sociální bydlení či služby typu SAS (sociálně aktivizační služby), by pomohlo snížit počet dětí odebíraných kvůli těmto důvodům.
„Nejdůležitějším úkolem pro Českou republiku, pokud jde o péči o ohrožené děti, je v tuto chvíli posílení podpůrných služeb pro rodiny - zejména v územích, kde se odebírá z rodin velká část z dětí -, které umožní, aby nebylo nezbytné umísťovat tolik dětí do státní péče,“ říkají autoři studie.
Informace jsou, skutky váznou
Ministerstvo práce a sociálních věcí má k dispozici data i analýzy celé problematiky. Kupříkladu v roce 2017 publikovalo rozsáhlou více než dvousetstránkovou studii, kterou si nechalo zpracovat a ve které je podrobně popsán celý systém péče o ohrožené děti a jejich umisťování do péče mimo rodinu.
Už v roce 2009 ministerstvo vědělo, že je třeba systém transformovat a sjednotit, v předminulém volebním období plánovalo posílení prevence a přesun části peněz určené na ústavy do včasné pomoci a následné podpory rodin. Podle tehdejší ministryně Michaely Marksové (ČSSD) podmínkou provedení bylo sjednocení péče o ohrožené děti pod jeden resort, o kterou se dělí Ministerstva práce, školství a zdravotnictví. Tento záměr se ale nepodařilo prosadit.
„Mým cílem je, aby děti vyrůstaly v milujících rodinách a chci to podpořit, jak jen mohu, napsal v lednu 2022 ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. „V následujících měsících se chci intenzivně věnovat změnám legislativy, která se týká pěstounské péče a uvítám podněty z praxe,“ uvedl a letos představil novelu, která má zkrátit dobu čekání na pěstouny.
Výchozí analýza
Ministerstvo školství zpracovalo statistickou analýzu dat z výkazů o výkonu sociálně-právní ochrany dětí (SPOD) za jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou působností, analýzu dat ze školských výkazů Z14 (o činnosti dětských domovů), Z34 (o činnosti Středisek výchovné péče), analýzu dat z šetření mezi krajskými úřady ohledně rozčlenění lůžkové kapacity dětských domovů a dat z mimořádného šetření mezi zařízeními výkonu ústavní a ochranné výchovy.
Nadace J&T v rámci iniciativy 8000 důvodů zajistila sběr a zpracování dat vztahujících se k sociálním službám a veškerých dalších dat, z nichž vychází tato Zpráva, vyjma dat z výkazů o výkonu SPOD a dat z výkazů a mimořádných šetření resortu školství. Zpracovala syntézu a interpretace dat, na kterých je tato Zpráva založena. Připravila závěry, doporučení a návrhy řešení.
To je podle expertů krok dobrým směrem, ale zároveň upozorňují, že největší prioritou resortu by měla být prevence a podpora biologických rodin. „To je základní problém, který novela neřeší. Jde o to odstranit příčiny, které vedou k odebírání dětí z rodin, častokrát ze socioekonomických důvodů. Pomohl by například zákon o dostupném bydlení,“ říká Barbora Křižanová z iniciativy 8000 důvodů, jež pomáhá dětem bez domova.
Podpora v bydlení
Značně pomoci by měl zákon o podpoře v bydlení, na němž intenzivně pracuje Ministerstvo pro místní rozvoj.
Podle analýzy organizace Lumos se totiž nejvíce domácností v bytové nouzi (v absolutních číslech) nachází v největších městech České republiky (v Praze, Brně a Ostravě) a dále se potvrdilo, že bytovou nouzí jsou více zasažené severní Čechy a severní Morava, tedy regiony s vyšším výskytem sociálních problémů.
„V ohrožení ztrátou bydlení je v Česku přibližně 130 až 190 tisíc domácností, ve kterých žije 320 až 400 tisíc lidí. Třetina z ohrožených domácností jsou rodiny s dětmi do 18 let, ve kterých vyrůstá přibližně 100 000 dětí,“ upozorňuje Lumos.
Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje zřídit jednotný systém a zavést zhruba 200 kontaktních míst se specializací na řešení problémů s bydlením. „Sem může přijít kdokoliv, kdo je v bytové nouzi nebo mu nouze hrozí,“ říkají autoři zákona s tím, že systém kontaktních míst pro bydlení je osvědčený: úspěšně funguje v zahraničí (Velká Británie) nebo také v deseti českých městech (Praha a šest městských částí, Plzeň, Liberec, Most, Brno, Jihlava, Písek, Ostrava, České Budějovice).
Zákon bude ministerstvo předkládat vládě nyní na podzim a Parlamentem by měl projít příští rok. Účinnost zákona se plánuje na druhou polovinu roku 2025.
