Paradox „štědré“ dávky. Rodiče za ni hodně zaplatí

Zatímco partneři některých žen slaví první povýšení a kariérní úspěchy, ony nepracují vůbec. Jsou doma se svými dětmi a v době, kdy by mohly dělat nejvýraznější profesní posuny, do zaměstnání nemohou. Nestačí totiž ani kapacity zařízení, do kterých by děti mohly dát.

„Léta těsně po třicítce, kdy se lidem začíná dynamicky vyvíjet kariéra, jsou také léty, kdy se nejčastěji zakládá rodina a ženy odcházejí z práce na své první roky mateřské a rodičovské,“ popisuje pro Seznam Zprávy začátek málo řešeného problému ekonomka a výzkumnice se zaměřením na sociální politiku Linda Kunertová.

Je přesvědčená, že klíčová je podpora rodičovské dovolené u mužů, avšak povinně by ji nezaváděla. Rodina má mít možnost volby, kdo a jak bude rodičovskou čerpat.

„Co je ale potřeba, je nastavit podmínky jejího čerpání tak, aby pro rodiny nebylo ekonomicky nevýhodné poslat na ni na nějakou dobu druhého, více výdělečného rodiče. Tedy ve většině případů muže,“ vysvětluje Kunertová. „A taky se inspirovat od zemí jako Švédsko nebo Německo, které se snaží motivovat rodiny ke sdílení péče poupravenými pravidly k přídavkům.“

Ve většině případů jsou to právě ženy, kdo se stará o dítě. Předloni pobíralo rodičovský příspěvek přes 309 tisíc žen, zatímco mužů jen necelých šest tisíc. Muži tak tvořili necelá dvě procenta příjemců rodičovského příspěvku, což se v průběhu let příliš nemění.

Kliknutím na šipku ve spodní části grafu přepnete na poměrné zastoupení mužů a žen mezi příjemci rodičovského příspěvku.

A proč je tato propast tak velká? Podle nedávného průzkumu projektu Česko v datech až 54 procent mužů, kteří neplánují absolvování rodičovské, uvedlo jako důvod strach z nedostatku financí. Zhruba čtvrtina pak považuje péči o děti jako „poslání ženy“ a 16 procent má obavy, že by péči o dítě nezvládlo.

Kunertová ale připomíná, že jde o kombinaci několika faktorů a nedá se spoléhat jen na finanční motivace. „Jedná se přece jen také o hluboce zakořeněnou sociální normu,“ poznamenává odbornice s tím, že je třeba téma otců na rodičovské více otevírat.

Podobně to vidí i Kristina Kalitová z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, která se problematice genderové nerovnosti věnuje. „Zapojení mužů do péče může nastat, když se vyrovná status péče, když bude uznána jako plnohodnotná činnost ve společnosti,“ vysvětluje.

„Až budou mít pečující status ve společnosti, ani muži nebudou vystaveni stigmatu, které se objevuje někdy i v médiích ve velice zjednodušených formách. Že muž není schopen se postarat o děti, že muž není biologicky předurčen k tomu, aby se o děti staral, že je to pouze úloha ženy a tak dále,“ vyjmenovává Kalitová. Je si ale vědoma toho, že tuto „reprodukci schémat je těžké nabourat“.

Linda Kunertová navrhuje více připomínat a otevírat příběhy tatínků, kteří se pro rodičovskou rozhodli. „Čím více jich přes den v parcích uvidíme procházet se s kočárky, tím jednodušší bude pro ty váhající vzít si kus rodičovské taky,“ dodává.

Podle Kalitové je otázka péče o děti klíčová, protože na ní stojí a padá prosperita společnosti. „Péče o děti je i základním ekonomickým motorem, protože podporuje nejenom stabilitu zaměstnání, finanční zabezpečení, zdraví, ale i celou životní úroveň a tím vlastně i prosperitu celé společnosti,“ dodává.

Důležitým faktorem je ale i dostupnost péče pro děti mladší tří let. „Považujeme to za klíčové nejenom pro slaďování rodinného a pracovního života, ale i pro překonání genderových nerovností, které jsou v České republice poměrně výrazné,“ vysvětluje Kalitová.

V současné době mohou rodiče pobírající rodičovský příspěvek pracovat, pokud jejich dítě mladší dvou let navštěvuje zařízení denní péče maximálně 92 hodin v rámci jednoho měsíce. Péči pro děti již od šesti měsíců nabízejí dětské skupiny nebo mikrojesle. Do mateřské školy pak mohou děti nastoupit nejdříve ve dvou letech, právní nárok mají až děti od tří let.

„V České republice je neustále nedostatek, a to poměrně závažný, míst pro děti rodičů, kteří by chtěli být oba dva zapojeni do pracovního života. V dnešní době se hovoří o tom, že jich chybí 15 až 20 tisíc,“ říká Kalitová.

S tím souhlasí i Kunertová: „Plány mnoha maminek vrátit se po letech zpět do práce troskotají právě na tom, že by dítě neměl kdo přes den hlídat. Místní školky ho prostě z kapacitních důvodů přijmout nemůžou, přestože má na ni nárok.“

Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) aktuálně funguje 1 278 dětských skupin s celkovou kapacitou 16 861 míst. Počet mikrojeslí se pohybuje kolem stovky. Podíl dětí mladších tří let, které navštěvují formální zařízení denní péče, je ale v Česku minimální, jak ukazují data Eurostatu.

Podle vyjádření Evy Davidové, tiskové mluvčí MPSV, ministerstvo dlouhodobě usiluje o navýšení kapacit zařízení péče pro děti do tří let, které nejčastěji navštěvují právě dětské skupiny. Na jejich výstavbu a rozšiřování kapacit jsou proto vypisovány dotační výzvy.

„V rámci těchto výzev se počítá s vytvořením dalších asi 10 tisíc míst v dětských skupinách. Kapacity denní péče o malé děti, kde bohužel poptávka stále převyšuje nabídku, se snažíme navyšovat, aby tato služba byla co nejdostupnější,“ řekla Seznam Zprávám Davidová.

„Podle aktuálních analýz je zároveň poptávka po dětských skupinách úzce spojena s dostupností flexibilních forem práce. Před třetími narozeninami dítěte se do práce vrací častěji rodiče pracující na zkrácený úvazek, než rodiče pracující na plný úvazek. Data rovněž ukazují, že nejvyšší poptávka po dětských skupinách je především ve velkých městech,“ dodává mluvčí.

Kunertová dále upozorňuje na nerovnost mezi zaměstnaností obou pohlaví. „Dalším problémem, který není prakticky nikde zmiňovaný, ale měl by se řešit, je fakt, že ženy na ‚rodičácích‘ jsou někdy po několik let úplně odříznuté od dění na svém pracovišti a ve svých hlavách už se s vidinou práce prostě rozloučí,“ připomíná. „Třeba po dvou po sobě narozených dětech. Tam jsou ženy úplně mimo pracovní život třeba i šest sedm let.“

Podle odbornice se pak nedá divit tomu, že ženy vedené jako zaměstnankyně po návratu z placené dovolené podají výpověď. „Měli bychom přemýšlet nad tím, jak si tyto ženy udržet, a nastavit třeba mechanismy, kdy se organizace snaží s ženami na ‚rodičácích‘ udržovat pravidelný kontakt, informovat je o tom, co se v práci děje,“ dodává ekonomka.

Nástrojem pro zrovnoprávnění mužů a žen na trhu práce také může být podpora flexibilních úvazků. Začátkem června vláda schválila návrh zákona, který má pro zaměstnavatele zatraktivnit zaměstnávání lidí na částečný úvazek, a to formou slevy na pojistném ve výši pět procent v rozsahu 8 až 30 hodin týdně. Vztahuje se pouze na určité skupiny zaměstnanců, mezi ně však patří i rodiče a pěstouni dětí do 10 let.

Kunertová vidí podporu flexibilních úvazků v obecné rovině jako důležitý krok, zároveň však upozorňuje, že pokud jde o příjmovou nerovnost, může jít i o dvojsečný nástroj.

„V zemích, kde jsou částečné úvazky zavedenější než u nás, dochází nezřídka k tomu, že na nich ženy zůstávají i po konci rodičovské. Část z nich chtěně, ale část z nich i nechtěně, protože to tak zaměstnavateli vyhovuje,“ dodává.

Ženy, které zůstávají na částečném úvazku dlouhodobě, mají podle ní menší šanci postoupit v kariéře. „Takovým případem je třeba Nizozemsko, které přes veškerou svou promyšlenou rovnostářskou politiku bojuje s vysokou platovou nerovností mezi ženami a muži také,“ uvádí ekonomka příklad.

Nejdelší otcovskou dovolenou mají ve Španělsku, kde otcové mohou využít až 16 týdnů dovolené, což odpovídá stejné délce jako v případě mateřské. Nejvíce států EU – včetně Česka – umožňuje dvoutýdenní otcovskou dovolenou.

Navýšení doby otcovské na alespoň dva týdny (10 pracovních dní) zavedla směrnice EU o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem a členské země by tuto část měly implementovat nejpozději do letošního 2. srpna.

Kliknutím na jednotlivé položky v grafu lze zobrazit informace o konkrétní výši otcovského příspěvku, která je v jednotlivých zemích vyplácena vzhledem k platu/mzdě.

Napříč zeměmi EU se také liší délka mateřské dovolené, minimální doba je však alespoň 14 týdnů v období před porodem nebo po porodu. V případě Portugalska není definovaná zvlášť mateřská a otcovská dovolená, pouze rodičovská, u které je však počátečních 10 týdnů vyhrazených pouze pro matku, jak uvádí grafika Evropského parlamentu.

Klíčová je spíše rodičovská dovolená i v případě Švédska, kde má každý z rodičů nárok až na 240 dní placené rodičovské dovolené (z toho může být celá dovolená kromě 90 dní převedena na druhého rodiče).

„Ve Švédsku má každý rodič z páru přidělen část hrazené dovolené, přičemž když si jeden z nich svůj díl nevybere, nárok na něj propadá,“ popisuje Kunertová. „V Německu pak v minulosti například nabízeli ‚bonusové‘ měsíce k rodičovské dovolené pro rodinu, pokud si část z nich vybral otec. Obě možnosti skutečně pomohly ke zvýšení četnosti tatínků či druhých partnerů na dovolené.“

„MPSV připravuje koncepci rodinné politiky na období 2023–2030. Vznikla pracovní skupina složená ze zástupců dalších resortů i dalších aktérů rodinné politiky. V současné době pracujeme na změně zákonů, které zapracovávají ustanovení směrnice Evropské unie o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů. O finální podobě návrhu zatím není rozhodnuto, proto nejsou stanoveny podmínky čerpání ani účinnost novely,“ dodává tisková mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Eva Davidová.