Ročně zmizí na Zemi lesy o rozloze Slovenska. V Česku jich naopak přibývá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každé dvě sekundy je na světě vykácen les o velikosti fotbalového hřiště. Každoročně tak zmizí ze světa okolo 10 milionů hektarů lesa, vyplývá z dat Potravinářské a zemědělské organizace Organizace spojených národů (OSN). V posledních pěti letech se odlesňování sice zpomalilo, přesto však převládá nad zalesňováním, jak pro Seznam Zprávy vysvětlil Jan Freidinger, odborník na deforestaci z ekologické organizace Greenpeace.

„I přes snížení rychlosti a rozsahu odpovídá čistá roční ztráta lesů ve světě rozloze Slovenska,“ upozornil Freidinger. Bez lesů přitom lidé nemají šanci zvládnout klimatické změny. „Nedovolím si soudit, zda je na deforestaci horší ztráta biodiverzity, ztráta schopnosti vázat uhlík, ztráta ekosystémových služeb, které lesy poskytují, uvolňování oxidu uhličitého nebo ztráta domova pro původní obyvatele,“ dodal.

Lesy navíc nyní přibývají pomaleji než v předchozích letech. Situace by se však mohla do deseti let zlepšit. Na konferenci OSN o změně klimatu v roce 2021 v Glasgow se lídři ze 140 zemí zavázali, že do roku 2030 omezí úbytek lesů a naopak budou podporovat jejich obnovu a udržitelné lesnictví.

Některé státy již v posledních 30 letech vysázely více lesů, než jich vykácely, ukazují data společnosti Our World in Data. Příkladem může být například Portoriko, ve kterém bylo v roce 1990 zalesněno 36 procent země, ale v roce 2020 to bylo již téměř 56 procent. Obdobně je na tom i Vietnam, Kuba a Dominikánská republika.

Dobře si vedou i některé evropské státy, například Španělsko či Itálie. V České republice se za posledních 30 let plocha lesů zvýšila o dvě procenta.

Přestože se zalesněná plocha většiny evropských zemí zvětšuje, všechny státy v Evropě se podílejí na deforestaci v zahraničí. Například tím, že přivážejí plodiny, kvůli kterým byl v cizině vykácen les. Evropská spotřeba těchto rizikových komodit se podle Greenpeace podílí na globálním odlesňování ze 17 procent.

Od 90. let se nachází 90 procent všech odlesněných ploch v tropech. Stromy mizí ve velkých počtech například v Paraguayi, Brazílii či Demokratické republice Kongo.

Před deseti tisíci lety, tedy po poslední velké době ledové, pokrývaly 71 procent pevnin na Zemi lesy, křoviny a louky. Zbylých 29 procent tvořily pouště, ledovce, skalnatý terén a jiné neúrodné krajiny. Lidé začali s deforestací hlavně kvůli zemědělství. Dřevo navíc sloužilo jako levný konstrukční materiál na domy a lodě, dal se z něho vyrábět papír a bylo levným zdrojem energie.

Od počátku odlesňování doposud lidé zničili jednu třetinu původních lesů, což odpovídá dvojnásobku plochy Spojených států. Polovina úbytku lesů nastala až po roce 1900.

Podle Jana Freidingera z organizace Greenpeace je 80 procent deforestace důsledkem živočišné výroby: lesy se kácejí kvůli pastvinám či polím na krmiva, což si lidé mnohdy neuvědomují. „Na rozdíl od zažitých představ nejširší veřejnosti není hlavní příčinou úbytku lesů ve světě těžba dřeva, ale jejich kácení a vypalování pro získání pozemků pro zemědělskou výrobu.“

V Africe pak lesy ustupují z důvodu výstavby sídel kvůli rychlému přírůstku obyvatel. „Výjimkou je Sibiř, kde mizí obrovské plochy tajgy právě pro dřevo, ve velkém vyváženém zejména do Číny a Japonska,“ připomíná Freidinger.

Velkou potřebu plochy pro zemědělství dokládá i následující graf, který ukazuje, že polovina obyvatelné půdy na Zemi se využívá právě na zemědělskou půdu.

Data také ukazují, že 77 procent zemědělské půdy zabírají hospodářská zvířata a krmiva pro ně. Pokud však srovnáme potřebnou půdu pro hospodářská zvířata s energetickou hodnotou a bílkovinami, které člověk konzumací masa získá, je zřejmé, že je velmi neefektivní.

S velkým odstupem je nejméně produktivní hovězí maso. Hospodář potřebuje téměř 120 metrů čtverečních půdy k produkci tisíce kalorií hovězího masa. Neefektivní je rovněž káva, sýr, mléko či čokoláda. Naopak nejvíce kalorií na nejméně půdy lidé získají při pěstování palmového oleje (0,3 m2), cukru (0,5 m2) či rýže (0,8 m2).

„Je zřejmé, že omezení produkce masa je jeden z hlavních klíčů jak pro zastavení pokračující deforestace, tak pro snižování emisí skleníkových plynů,“ řekl Seznam Zprávám Freidinger.

Podle Potravinářské a zemědělské organizace OSN je kromě zvýšení produktivity zemědělství a snížení konzumace masa také důležité využít jadernou energii či obnovitelné zdroje i v chudších zemích, kde se dřevo stále používá jako hlavní zdroj energie na vaření a topení.

Neméně důležitou složkou na zastavení světového odlesňování je také efektivní ochrana lesů, k jaké se 140 států na konferenci OSN o změně klimatu zavázalo. Dobrovolné závazky však podle odborníka z Greenpeace příliš dobře nefungují. „V minulosti jsme byli svědky řady dobrovolných závazků i na půdě OSN, ale výsledek je stále stejný, deforestace pokračuje. Proto je potřeba v ochraně lesů a dalších ekosystémů přijmout ne dobrovolná, ale právně závazná pravidla.“

Cestou závazných pravidel se nyní rozhodla vydat Evropská unie. „Členské státy a Evropský parlament by do konce roku měl přijmout ‚zákon proti odlesňování‘, který zaručí, že rizikové komodity pro odlesňování jako sója, palmový olej, káva, celuóza, hovězí maso a další, které se uvádějí na unijní trh, nejsou spojené s deforestací,“ říká Freidinger.

Podle dat Our World in Data v Česku zalesněné plochy pomalu přibývá i přes několikaletou kůrovcovou kalamitu. Je to dáno tím, že za deforestaci se považuje pouze cílená přeměna lesní plochy na plochu s jiným využitím. Majitelé lesa mají navíc ministerstvem zemědělství uloženou povinnost do 5 let kalamitní holiny opět zalesnit.

Podle zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ministerstva zemědělství se navíc zalesňují méně využívané hospodářské plochy. Ve vyšších podhorských polohách pravděpodobně dochází k nekontrolovatelnému nárůstu lesní plochy na zemědělských pozemcích, o které se nikdo nestará.

„V katastrech a databázích je to stále vedené jako pastvina, ale ve skutečnosti už to má charakter lesní vegetace,“ řekl Seznam Zprávám Vít Šrámek, ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Tyto zarostlé pozemky navíc nejsou zaznamenány v datech. Jak dodal, jejich slovenští kolegové nyní chtějí vyhodnocovat satelitní snímky, jelikož se jedná o jediný způsob, jak se k takovým datům dostat.

Nárůst plochy lesů však neznamená, že kůrovcová kalamita není pro české lesy závažný problém. Je pravděpodobné, že následky kůrovce budou Češi řešit ještě desítky let. A to i přesto, že rok 2021 je prvním rokem, kdy těžba kůrovcového dřeva klesla, vyplývá ze zprávy Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM).

Podle Víta Šrámka má kůrovcová kalamita hned několik příčin. „Výskyt smrků i v nižších nadmořských výškách je jeden faktor, který hraje roli. Nicméně takhle už to máme víc než sto let a nikdy jsme takovouhle kalamitu neměli. Čili to je jen taková predispoziční záležitost,“ uvedl Šrámek pro Seznam Zprávy.

Důležitou okolností bylo i nepříznivé počasí. V letech 2015 až 2018 bylo nadprůměrné teplo, které zkrátilo reprodukční cyklus kůrovce, roky 2015 a 2018 byly navíc extrémně suché, což smrky oslabilo. „Smrk je sice velmi nenáročný, ale má mělký kořenový systém, takže trpí suchem. Je pak méně odolný vůči jakýmkoliv stresovým faktorům, zejména vůči kůrovci,“ říká Šrámek. Přirozenou obranou smrků je zalévání kůrovců pryskyřicí, které v suchém období nemají dostatek.

V boji s kůrovcem nepomáhají ani majitelé velkých pozemků. „Klasická a jediná účinná ochrana proti kůrovci je, že lesník musí napadený strom najít, vykácet a odkornit či chemicky asanovat,“ vysvětluje ředitel VÚLHM s tím, že na to má lesník přibližně šest týdnů, jinak se brouk namnoží a vyrojí.

„Ve starším hospodářství to nebylo tolik složité. Měli jste jednoho hajného na pár set hektarů. Každý věděl o svém chlapovi s koněm či traktorem a pilou,“ vrací se Šrámek k minulosti, kdy lesníci stíhali včas obejít své pozemky a vykácet napadené stromy. Dnes mají lesníci problém všechny napadené stromy odhalit.

Proti kůrovci se dá v tuto chvíli těžko bránit jinak, než řešit jeho důsledky, domnívá se odborník. „S počasím nic neuděláme, což byl ten spouštěcí faktor, který za to mohl nejvíc. Kdybychom před sto nebo alespoň 50 lety věděli, že to takhle dopadne, mohli jsme mít alespoň jinou skladbu lesních porostů.“

Ke změně vysazených druhů stromů už v tuto chvíli dochází, nevyřeší však nynější problém s kůrovcem. „Ty porosty, co teď zakládáme, se projeví za 40, 50, možná až 100 let.“