Průzkum: Češi si jako kutilové věří. Do úprav domácnosti se jim ale moc nechce

Naprostá většina Čechů (89 %) je přesvědčena, že je manuálně zručná, ukazuje průzkum Buřinky, jehož se zúčastnilo 840 respondentů. Téměř každý pátý si myslí, že mu jde, na co sáhne, 28 procent lidí se domnívá, že jsou zruční, ovšem pouze v rámci konkrétní specifické činnosti, a 42,5 procenta jdou pouze činnosti, které je baví a kutilství jim jde dobře, když se jim do toho chce.

Pro zobrazení druhé části grafu klikněte na šipku dole.

Z druhé části grafu je zřejmé, že v kutilství mají vyšší sebevědomí muži. Z krajů jsou to Jihočeši (30 %) následování obyvateli Moravskoslezského (25 %) a Jihomoravského kraje (24 %). V Praze si lidé věří podstatně méně. Těch, kterým jde, na co sáhnou, je v hlavním městě jen 9 procent.

Vysoké sebevědomí však neznamená, že se všichni Češi do úprav či oprav domácností pouštějí – v cestě jim stojí hned několik překážek. Polovina Čechů má strach, že během kutění něco pokazí či neodvede práci stejně dobře jako profesionál. 47,7 procenta má pak problém s chybějícím nářadím nebo materiálem. A přestože má polovina lidí v okolí svého bydliště dostupnou půjčovnu nářadí, využívá ji jen 26 procent respondentů.

Podle Kateřiny Böhmové, mluvčí společnosti Mountfield, je zájem o kutilství vysoký a lidé si potřebné nářadí dokupují. „Ze statistiky prodejů v minulém roce, které skutečně narostly, je zřejmé, že se lidé v loňském pandemickém roce intenzivně věnovali činnostem na zahradě, zušlechťování svých zahrad a s tím souvisejícímu kutilstvím. Zájem vzrostl zejména o AKU dílenské nářadí. Nejvíce lidé nakupovali AKU vrtačky, AKU přímočaré pily a AKU úhlové brusky,“ uvedla Böhmová pro Seznam Zprávy.

Podle Milana Pospíšila z Buřinky se lidé kutilství nemají obávat, samouci by se však neměli pouštět do všeho. „Odvaha i ochota pustit se do prací na vylepšení domova sami je pro úspěch zásadní. Vykročení z komfortní zóny a překonání obavy z neúspěchu jsou pak odměněny hrdostí nad dokončeným projektem. Je tedy dobré, že se Češi manuální práce nebojí. Na druhou stranu jsou činnosti, které je dobré přenechat odborníkům, jako například práce s elektřinou,“ upozorňuje.

Nejvíce lidí si troufne do smontování nábytku či vymalování. Většina by se také pustila do přivrtání poličky či přilepení zrcadla v koupelně. Zde je však již znatelný rozdíl mezi pohlavími. Osm z deseti mužů by si trouflo přivrtat poličku, do stejné činnosti by se však pustilo jen 40 procent žen. Šest procent žen by si dokonce netrouflo na žádné kutilské práce, zatímco některé se naopak kladiva a šroubováku nebojí.

„V padesáti jsem se svou pubertální dcerou dokázala smontovat podle návodu skříňky kuchyňské linky lépe než placený zaměstnanec kuchyňského studia. Ten nedokázal najít správné vruty, nepřidělal záda ani bočnice, prohodil desky a vše sestavil křivě. Nakonec jsme to s manželem celé prohodili a přemontovali. Podle YouTube jsme zvládli i vyštukovat stropy tak dobře, že když přišel sádrokartonář, pochválil nás a řekl, že by nás hned sám najal,“ sdělila v průzkumu jedna z respondentek.

Důvodů ke kutilství může být hned několik. Nejčastější motivací jsou peníze, téměř tři čtvrtě respondentů vítají, že nemusejí platit za práci řemeslníka. Potvrzuje to i vedoucí prodejny s kutilskými potřebami na pražské Florenci Vlastislav Kalina. „Většinou se jedná o starší lidi. Například si u nás někdo koupí materiál, aby si mohl opravit boty. Obuvník by jim nalepil novou podrážku za 300 korun, u nás materiál nakoupí levněji a udělají si to doma sami.“

Druhým nejčastějším důvodem je však pro obyvatele Česka koníček. Kutilství je baví a mají z něho dobrý pocit, jak pro Seznam Zprávy uvedl i Kalina. „Hodně bych řekl, že se jedná o kutilský zájem či koníček. Několikrát mě ale zaskočilo, že někdo dělá například ‚ajťáka‘ a přijde k nám,“ říká Kalina.

„Za nimi totiž není vidět žádná práce. Vypnou monitor a jdou domů. A tito lidé začali třeba šít z kůže. Občas se jich ptám, jestli jim nevadí, že je cena při vlastnoruční výrobě dražší. Říkají, že ne, že si v práci vydělají hodně. To už jsem u nás v obchodě několikrát slyšel,“ sdílel své zkušenosti vedoucí prodejny.

Pro polovinu lidí je kutilství také výzvou, zatímco každý pátý je o to požádán. Téměř 14 procent respondentů se rovněž domnívá, že činnost zvládnou lépe než ostatní.

Pro většinu Čechů se však kutilství neobejde bez pomoci, všechny činnosti vykonává samo pouze 9 procent dotázaných. K výpomoci lidé nejčastěji zvou rodinu (64 %). Častěji o pomoc požádají ženy (75 %) než muži (55 %). Rodiny si nejvíce pomáhají v Libereckém (73 %) a Zlínském (72 %) kraji, naopak nejméně v Praze (58 %) a na Vysočině (61 %).

Kutilům také vypomáhají kamarádi a známí (39 % respondentů), téměř pětina si musí obstarat profesionální pomoc. 8,7 procenta však žádnou pomoc nepotřebuje, vše si vyřeší sami.

I nejčastěji využívaná rodina však může být při kutilství bezradná, jak upozornil jeden respondent průzkumu. „Při stavění skříně mi strýc, známý kutil, poradil, abych návod rovnou zahodil. Strýc rozdával rady a pokyny, zatloukli jsme hřebíky a skříň sestavili a až pak zjistili, že do už postavené skříně police nedostaneme. Poučení, které z toho plyne, je, že i zkušený kutil by se měl podívat nejprve na návod.“

Ne vždy však pouhé přečtení návodu u zakoupené věci stačí – k postupu i inspiraci si s ním vystačí pouze 42 % lidí. „Při přestavbách a opravách svých domovů více než dvě třetiny Čechů (cca 69 %) hledají inspiraci na internetu. Téměř každý druhý čerpá nápady u členů rodiny nebo známých. Třetina se nechá unést vlastní představivostí, 17 procent hledá v kutilských příručkách. Každý šestý se inspiruje televizí,“ říká mluvčí Buřinky Monika Kopřivová. Pět procent mužů také čerpá inspiraci v hospodě.

Zručnost se v České republice především dědí, přes 61 % lidí se ji naučilo od rodičů, prarodičů či partnerů. Většina mužů se v kutilství zlepšovalo metodou pokus–omyl. Téměř čtvrtina mužů se také učí od řemeslníka, u žen jsou to však jen čtyři procenta.