Nová data o bydlení: Víc než třetina dospělých do 29 let bydlí u rodičů

Reportéři a datoví novináři Seznam Zpráv se v minulých dvou měsících věnovali dopadům zdražování potravin a energií a také situaci na trhu práce, a to v unikátním projektu Jak se žije v Česku. Tento měsíc je tématem bydlení.

Aktuálně žije zhruba 60 procent Čechů ve vlastním bydlení, z toho třetina ještě splácí hypotéku. Rostoucí ceny se pochopitelně týkají zejména lidí, kteří nebydlí ve vlastním, ale naopak těch, kdo žijí v pronajatých bytech či domech.

Jak se mění druh bydlení podle věkových kategorií? S rostoucím věkem přibývá lidí, kteří bydlí ve vlastním. V nejvyšší věkové kategorii 70+ je podíl obyvatel vlastního domu či bytu nejvyšší, nicméně je nutné zmínit, že zhruba 15 procent seniorů bydlí v nájemních bytech. Necelá desetina pak obývá družstevní byty.

Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury Ipsos, který v květnu provedla pro Seznam Zprávy.

Vysoké nájmy a dražší nemovitosti tak zdaleka nejvíc dopadají na mladší věkové skupiny do 40 let. Naproti tomu ceny energií se dotýkají všech věkových kategorií.

Ve vlastním již zaplaceném bydlení žije v nejmenších obcích více než polovina lidí. Ve středních a velkých městech tato hodnota klesá ke 30 procentům.

V nájemním bydlení pak žije v malých obcích do tisíce obyvatel jen sedm procent lidí, v obcích od jednoho do pěti tisíc obyvatel pak necelá pětina, ale ve velkých městech je to celá třetina, zejména pak mladých lidí.

Zajímavé je, že respondenti uváděli, že splácí hypotéku, zhruba stejně napříč velikostmi obcí. Podíly těch, kdo momentálně své bydlení splácejí, jsou podle průzkumu od 15 procent v největších městech nad 100 tisíc obyvatel až po 22 procent v malých městech do 20 tisíc obyvatel.

Znamená to, že momentálně je zatížena hypotékou pětina lidí napříč republikou bez obhledu na velikost sídla, kde bydlí.

„Většina obyvatel České republiky se domnívá, že vlastnictví nemovitosti je ideálním způsobem bydlení, protože poskytuje stabilitu a finanční výhody a může sloužit jako zajištění pro budoucnost,“ popisuje Tomáš Samec ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, jak se ocitáme v pasti, když způsob poskytování bydlení v Česku je příliš závislý na vlastnickém a soukromém nájemním bydlení a za situace, kdy ceny nemovitostí a nájmů rostou rychleji než mzdy.

„Problém vzniká, když se bydlení stává spíše investicí než domovem. Hypoteční úvěry jsou využívány nejen k nákupu vlastního domu či bytu, ale také k akvizici dalších nemovitostí pro pronájem či spekulativní účely. Situace je nejproblematičtější, když tuto strategii zvolí velcí investoři, například investiční fondy, které kupují tisíce bytů najednou,“ vysvětluje Tomáš Samec.

I když tato situace není v Česku obecně tak rozšířená, v Praze je poměrně časté využívání bydlení jako investice. Počet bytů nabízených k pronájmu přes platformu Airbnb v Praze byl ještě zhruba před třemi či čtyřmi lety vyšší než počet bytů ve vlastnictví Magistrátu hlavního města Prahy.

V posledních letech se také rozšířila praxe tzv. „obchodu s chudobou“, kdy jsou lidem s nízkými příjmy pronajímány byty s pochybnou kvalitou za příliš vysoké nájemné. Růst poptávky po nemovitostech, podporovaný levnými úvěry, touhou po vlastním bydlení, snahou o výhodné investice a omezeným počtem nemovitostí v určitých lokalitách, vede k růstu cen a snížené dostupnosti bydlení.

Průzkum Ipsos ukázal ještě důležitou skutečnost: Zhruba polovina lidí pod 50 let by byla ochotná se stěhovat za lepším bydlením. S rostoucím věkem potom tato ochota rychle klesá. V nejvyšší věkové skupině už je svolný ke stěhování za lepším bydlením jenom každý pátý.

Přestože ochota stěhovat se za lepším bydlením s věkem klesá, stále je této možnosti nakloněna pětina seniorů. U mladých do 40 let je to polovina.

Náklady na bydlení jako velmi vysoké označuje čtvrtina lidí, kteří aktuálně splácí hypotéky. Hned za nimi jsou ti, kdo bydlí v pronájmu. Jako spíše vysoké ho hodnotí více než 43 procent lidí, kteří bydlí v pronájmu, a více než 40 procent těch, kdo splácí hypotéku.

Viditelně méně dopadá cena bydlení na ty, kdo bydlí u rodičů a v družstevním bytě. Konkrétně náklady na bydlení hodnotí jako akorát zhruba 60 procent těch, kdo bydlí u rodičů, a polovina těch, kdo bydlí v družstevním bytě.

Z jedné strany vysoký nájem, který odkrajuje minimálně třetinu z čistého příjmu, což významně ztěžuje šetření, z druhé strany drahé byty ke koupi a hůře dostupné (dražší) hypotéky.

Tyto faktory způsobují nedostupnost vlastního bydlení obecně, proto se opět oživují projekty družstevních bytů. Investovat do nich se rozhodla Praha, Jihlava i další města. Zájemci o družstevní podíl nemusejí splňovat tak přísné podmínky, jako když žádají o hypoteční úvěr. Výhodou také je, že často nemusejí ani ničím ručit.

Minulé vedení Prahy pod vedením Zdeňka Hřiba vybudovalo projekt „Dostupné družstevní bydlení“ s cílem pomoci především středním příjmovým skupinám občanů. Zejména pak mladým rodinám, pro něž je bydlení v Praze kvůli vysokým cenám finančně nedostupné. Mezi podporované skupiny patří mimo jiné zástupci profesí klíčových pro chod a rozvoj města, například učitelé, zdravotníci, hasiči nebo strážníci.

„Ani středně příjmové skupiny už v Praze na bydlení nedosáhnou. Přitom ve světě stát i obce pomáhají nejen těm nejchudším, ale i lidem ze střední vrstvy pořídit si bydlení, protože bydlení je ve všech velkých městech velmi drahé a u nás to platí dvojnásob. Náš projekt umožňuje rozložit náklady na pořízení bydlení na velmi dlouhou dobu, a dát tak šanci získat byt i rodinám nebo lidem, kteří podmínky pro udělení hypotéky nesplňují,“ vysvětlovala Hana Kordová Marvanová, jež stála u zrodu tohoto projektu.