Jak Češi slídí. Do mobilu svého partnera se podívá každý třetí

Okolo 37 procent Čechů někdy prohledalo své partnerce či partnerovi mobilní telefon, přestože 78 procent z nich k tomu nemělo svolení. Vyplývá to z nového průzkumu Avastu, společnosti zabývající se kybernetickou bezpečností. Bezpečnostní ředitelka společnosti Jaya Baloo takové chování odsuzuje. „Žádná forma špehování není přijatelná a každý nevyžádaný přístup do zařízení je narušením soukromí.“

Nejčastějším důvodem ke „šmírování“ bylo podezření, že je protějšek podvádí. Podvodu se více obávaly ženy (46 %) než muži (33 %). Svolení použít při potřebě mobil partnera měl naopak každý pátý respondent.

„Je velmi tenká hranice mezi šmírováním a stalkingem. Lidé, kteří svým polovičkám prošli telefon, byli ve 27 procentech případů jen zvědaví. Dalších devět procent však chtělo vědět, kde se jejich partner či partnerka zrovna nachází, a dvě procenta respondentů chtěla svému partnerovi nebo partnerce nainstalovat do telefonu bez jejich vědomí aplikaci. Jsou to nízká čísla, ale obětem může takové chování způsobit závažné psychologické i fyzické újmy,“ vysvětluje Baloo negativní vliv takového jednání na partnery.

Nejčastěji partneři procházeli na mobilech svých protějšků zprávy (58 % respondentů). Často se také dívali na sociální sítě, jako je Facebook či Instagram, historii hovorů a fotografie či videa. Ženy si častěji než muži prohlížely e-maily, historii prohlížení či to, zda jejich partner nemá seznamovací aplikace, jako je například Tinder. Muži se naopak častěji dívali na bankovní aplikace, kalendář a historii polohy.

Ve většině případů nebylo pro partnery těžké se do telefonu dostat. 39 procent respondentů uvedlo, že jejich polovičky nemají mobil zaheslovaný. Čtvrtina lidí si heslo zapamatovala z minula, ve 22 procentech jim partner či partnerka heslo či gesto prozradili. Devět procent lidí se však dostalo do mobilu rafinovaně: pět procent přimělo partnera(ku) lstí, aby jim telefon odemkl(a), čtyři procenta lidí použila otisk prstu partnera či partnerky ve spánku.

Podle Jakuba Harašty, odborného asistenta Právnické fakulty Masarykovy univerzity, může být dané chování trestným činem, podle paragrafu o neoprávněnému přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. „V tomto případě by se jednalo o neoprávněný přístup k počítačovému systému. Telefon můžeme počítat za počítačový systém a ve chvíli, kdy partnerovi snímám otisky prstů ve spánku, tak to určitě není oprávněný přístup,“ uvedl pro Seznam Zprávy.

Tomu, kdo takto neoprávněně překoná bezpečnostní opatření, hrozí podle trestního zákoníku až dva roky vězení. „Zároveň v tom případě došlo k překonání bezpečnostního opatření, protože otisk prstu určitě bezpečnostní opatření je,“ dodává Harašta s tím, že na trestní oznámení by stačilo i to, že se partner/ka bez dovolení dostal/a do zaheslovaného mobilu své polovičky.

Procházení mobilu však není jedinou možností, jak svého partnera sledovat. Příkladem může být například stalkerware, program, který vychází ze slov stalking (šmírování) a malware (škodlivý program). Mohou ho využívat například úzkostliví rodiče pro své děti, ale i žárliví partneři. Prostřednictvím aplikace mohou sledovat soukromé zprávy, aktivity v telefonu, navštívené webové stránky, ale i polohu oběti.

Mezi stalkerwarové aplikace patří například Hoverwatch, Cerberus či SpyTrac. Šmírovací aplikace navíc nejsou nic neobvyklého. Podle společnosti na kybernetickou bezpečnost ESET patřil Cerberus mezi tři procenta všech detekovaných kybernetických hrozeb. „Nejvíce byl (Cerberus, pozn. red.) aktivní v roce 2020 a po celý rok 2021 jeho detekce kontinuálně klesaly. Není ale pravděpodobné, že by z českého prostředí úplně vymizel,“ řekl Seznam Zprávám Robert Šuman, vedoucí pražského výzkumného oddělení společnosti ESET.

„Aplikací, které mohou být zneužity ke sledování druhých osob, je velké množství. Díky iniciativě společnosti Google již řadu z nich nelze stáhnout v obchodě Google Play, uživatel na ně může ale narazit třeba v neoficiálních obchodech nebo na různých fórech. Takové aplikace mohou být využívány samozřejmě i v Česku.“

Podle Šumana je obranou proti stalkerwaru zaheslovaný mobil. „Jelikož útočník musí do zařízení oběti stalkerware nainstalovat, většinou pochází z jejího blízkého okolí. Obrana před tímto typem agrese je tedy ze své povahy komplikovaná. Nejúčinnějším preventivním opatřením je zamykat svoje zařízení spolehlivým zámkem obrazovky,“ říká vedoucí výzkumník ze společnosti ESET.

„Aktuálně je nejvíce bezpečné zamykání prostřednictvím biometrických údajů, jako je otisk prstu nebo rozpoznání obličeje. Rozhodně také nedoporučujeme stahovat aplikace z neoficiálních zdrojů. Stalkerware spolehlivě detekuje kvalitní bezpečnostní software, který uživatelům doporučujeme využívat i na chytrých mobilních telefonech,“ dodal.

Data Avastu však ukazují, že lidé mnohdy odhalili, když jim partneři „vlezli“ do mobilu. Třetina respondentů uvedla, že si všimla, že něco nesedí. 31 procent partnerů a partnerek se protějškům samo přiznalo, že jim telefon prošli. Každý pátý se nachytal tak, že věděl o věcech, o kterých se respondenti svěřili jiným lidem přes zprávu či hovor.

Podle párového psychoterapeuta Pavla Rataje je každý případ procházení telefonu partnerů rozdílný. „Co mi přijde nesmírně důležité, je nedělat žádné rychlé ukvapené soudy, že někdo kouká partnerovi do telefonu. Spíše se musíme u každého toho vztahu ptát, co nás k tomu vede.“ Jak dodává, všechny případy šmírování by se hned neměly házet do jednoho pytle s tím, že je partner žárlivý a narušuje soukromí.

Lidé, kteří telefon prohledali, pak ve 40 procentech případů zjistili, že před nimi jejich protějšek něco skrývá. Téměř polovina respondentů se po incidentu dohodla, že se bez dovolení nebudou snažit navzájem se do telefonů dostat. Každý desátý pár se dokonce kvůli šmírování rozešel.

„Z pohledu párového terapeuta je podstatný rozdíl v tom, pokud se to stalo jednou, nebo se to děje opakovaně. Důležité je také rozumět tomu, co k tomu vede. Je rozdíl v tom, jestli partnerovi rok kontroluji telefon, protože to je produkt mojí úzkosti, deprese, nebo hraniční poruchy osobnosti. To je asi něco jiného, než když mám nezahojené zranění, protože mě partnerka podvádí,“ řekl Pavel Rataj Seznam Zprávám. Při ztrátě důvěry a bezpečí hledají lidé ve vztahu kontrolu, která má nahradit klidný stav. „A to je samozřejmě něco jiného, než když je člověk chorobně žárlivý.“

Někteří lidé se však i přesto, že přišli na partnerovo šmírování, rozhodli nijak nezakročit. Ve většině případů bylo důvodem to, že se chtěli přesvědčit, zda šlo pouze o jednorázovou záležitost. Třetina lidí – 43 procent žen a 28 procent mužů – se bála, že by kvůli tomu došlo k hádce. 17 procent respondentů radši mlčelo, jelikož se báli, co partnerka či partner v mobilu objevili.