Putin rozpoutal svoji nejkrvavější válku, ukazují data

Války vedené Vladimirem Putinem si vyžádaly už desítky tisíc obětí. Poprvé „úřadoval“ při druhé čečenské válce. V té době ještě nebyl prezidentem, ale působil jako ruský premiér. A právě jako předseda vlády dostal na starost řešení problému v Čečně. Válka na přelomu tisíciletí dopadla tragicky. O život přišlo nejméně 48 tisíc lidí.

Čísla o obětech se ale značně liší. Zatímco podle Amnesty International zemřelo kvůli ruské invazi minimálně 25 tisíc civilistů a 23 tisíc vojáků, některé odhady mluví až o 200 tisících mrtvých.

Výrazně kratší pak byla válka v Jižní Osetii, známá též jako rusko-gruzínská válka. Trvala jen několik dní v srpnu roku 2008. Během ní přišlo o život 850 lidí. Zajímavostí je, že i tehdy byl Putin znovu „pouze“ premiérem země. Prezidentem v té době byl Dmitrij Medveděv.

Oba krvavé konflikty ale zastínila letošní invaze na Ukrajinu. Počet jejích obětí se liší podle zdrojů a ve velké míře jde pouze o odhady.

Ukrajinská vláda uvádí, že na jejím území zemřelo už přes 63 tisíc vojáků, ruská strana tato čísla popírá. Rusové naopak mluví o desítkách tisíc mrtvých Ukrajinců, což naopak dementuje ukrajinská strana. Podle Valerije Zalužného, vrchního velitele Ozbrojených sil Ukrajiny, už v bojích padlo nejméně 9 tisíc ukrajinských vojáků.

OSN dokázala identifikovat zatím 6 tisíc civilních obětí, toto číslo ale není s největší pravděpodobností úplné ani konečné.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že situace s válkami se stále zhoršuje. Opak je ale pravdou. Jejich počet ještě nikdy v historii nebyl tak nízký, jako je teď.

Vůbec nejlépe na tom jsou Evropa a Amerika. Na obou kontinentech dochází k tragickým ozbrojeným konfliktům jen sporadicky.Nejvíce bojů s více než tisícem obětí registruje Afrika a Asie.

Databázi konfliktů vede Uppsala Conflict Data Program (UCDP), který je řadí do dvou kategorií. Buď chce jedna ze stran získat část území, nebo rovnou napadá celou vládu.

Z pohledu na světovou mapu jasně vyplývá, že v současné době na celém světě existuje 21 válečných konfliktů. Některé z nich se dlouhodobě nemění. Žádný z konfliktů krom toho není typickou válkou mezi dvěma zeměmi, které by vyhlásily válečný stav. Všechny jsou buď občanské války, nebo lokální konflikty.

Jedinou výjimku tvoří ruská invaze na Ukrajinu. Napadená země je ve válečném stavu, kdežto Rusko stále považuje svou agresi za speciální vojenskou operaci a oficiálně válečný stav nevyhlásilo.

Při pohledu na statistiky je tento fakt jasně zřetelný. Zatímco ještě v 80. letech zemřelo mnoho lidí při válkách mezi dvěma státy, od přelomu tisíciletí se jejich počet blíží nule. Ještě dříve zmizely oběti způsobené koloniálními konflikty. Důvod je jednoduchý – rozpad koloniálního systému.

A ještě pozitivněji vypadá pohled na časovou osu. Z ní je patrné, že války mizí. Ve srovnání s obdobím po roce 1945 je rozdíl jednoznačný.

Ještě na přelomu 40. a 50. let umíralo kvůli válkám i na 500 tisíc lidí ročně. Na velmi vysoká čísla dosahovaly počty obětí také v 70. letech minulého století. Od devadesátých let počet mrtvých při válkách výrazně klesl. Je tedy otázkou, nakolik se statistikami pohne ruská agrese na Ukrajině.

Válčení ale nepoznamenalo jen 20. století. Dlouhé války se vinou prakticky celou lidskou historií.

Velmi časté byly boje mezi největšími mocnostmi světa té které doby. Od šestnáctého století je lidstvo poprvé v situaci, kdy mezi sebou dlouhodobě neválčí největší a nejmocnější státy světa.