Fakta: Včel přibývá, opylovači mizí. Jak pomoci přírodě?

Život na planetě Zemi, jak jej známe, se neobejde bez včel a jiných opylovačů. „Velká část ekosystému je závislá na opylování. Nejen rostliny, ale také třeba ptáci a savci, kteří konzumují ovoce nebo semena a podobně,“ vysvětlil Seznam Zprávám environmentální expert a ochránce přírody Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Jak upozornil, hrozí úbytek opylování, který by se podepsal i na výnosech: „Úroda dvou pětin hlavních globálních zemědělských plodin ze 40 až 100 procent závisí na živočišném opylování. A bohatší hmyz vylepšuje úrodu.“

Podle odhadů vědců včelám a opylovačům vděčíme za zhruba třetinu našich jídelníčků.

Proces opylování je sice podle Koteckého často spojovaný se včelami v úlech, ty však v evropských krajinách zajišťují pouze zhruba třetinu opylování. „Přibližně dvě třetiny obstarává divoký hmyz: čmeláci, samotářské včely nebo pestřenky, občas motýli či brouci a další,“ vysvětluje vědec.

A právě divokých opylovačů ubývá. „Nemáme data rok po roku, ale víme, že z 596 různých druhů včelovitého hmyzu – samotářských včel, čmeláků a podobně – v Česku jich už 86 úplně vyhynulo. Dalších 255 druhů, tedy polovina toho, co ještě zbývá, je na seznamu zvířat ohrožených vyhubením,“ vypočítává Kotecký.

Z přírody pak mizí i další opylovači, jako jsou například motýli. „Entomologové odhadují, že během dvacátého století v Česku vymřelo 1500–3000 druhů hmyzu,“ upozorňuje Kotecký.

I proto se od roku 2018 slaví 20. května mezinárodní den včel. Chce upozornit na rychlý úbytek tohoto hmyzu z krajiny, pro kterou je však nezbytný. „Včely, a to všechny druhy, jsou velmi důležitou součástí ekosystému,“ připomíná vedoucí laboratoře Výzkumného ústavu včelařského Dalibor Titěra.

Jak také dodává, u včel si většina lidí vybaví jejich roli opylovačů, zapomínají však i na jiné úlohy v ekosystému. „Včely jsou v ekosystému i součástí potravních řetězců. Jsou potravou hmyzožravců, členovců, obojživelníků, ryb, ptáků i savců.“

Pro samotářské včely je podle Titěry největším nebezpečím úbytek životního prostoru. „Každý může přispět k rozhojnění včelí pastvy – ať již sázením rostlin, tak i promyšlenější péčí o zeleň,“ dává tipy, jak hmyzu pomoct.

„Nemusí být všechny trávníky posekané nakrátko. A velice bych chtěl zdůraznit důležitost celoživotního vzdělávání včelařů. Pro blaho včel – učte se o jejich životě. Velkým rizikem je, že do chovu včel se pouštějí i lidé, kteří o včelách nic nevědí, a ony jim pod rukama hynou.“

Nezbytnost vhodné krajiny potvrzuje i Kotecký. „Hmyz potřebuje především krajinu, ve které najde potravu také v době, kdy nekvetou zemědělské plodiny. Pokud má zajistit opylování ovocných stromů, musí se něčím živit také v době, kdy sady právě nekvetou,“ připomíná často opomíjený faktor.

Za vhodnou cestu považuje krajinu s bohatě kvetoucími loukami, okraji polí a cest nebo remízky. „Hmyz potřebuje rozmanité biotopy, v nichž rostou jeho larvy. Například mohutné stárnoucí stromy, dutiny nebo kousky holé osluněné půdy,“ dodává s tím, že samozřejmostí by mělo být cílenější a úspornější užívání pesticidů.

„Je přímá souvislost mezi populací každého druhu a jeho potravními zdroji. Když například důsledně hubíte kopřivy, utrápíte hladem motýly babočky,“ vysvětluje výzkumník Titěra. „Obecně se ví, že hmyz je vesměs užitečný, ale teprve v posledních letech začínáme chápat, že musí něco jíst a potřebuje někde bydlet.“

Pesticidy často kromě škůdců hubí také užitečný hmyz. Variantou by podle odborníka bylo také větší využívání ekologického zemědělství.

Češi jsou v Evropě národem včelařů. Podle statistik, které zpracoval portál Evropa v datech, jsou na prvním místě co do počtu včelstev vzhledem k populaci. Druzí jsou Slovinci, na třetím místě skončili Estonci.

Počet včelstev v České republice navíc dlouhodobě roste. V roce 2021 byl nejvyšší od začátku minulého století: vloni Český statistický úřad evidoval 661 tisíc kmenových včelstev. Podle předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmily Machové se tak pohybujeme na ideální hranici. „Dlouhodobě se snažíme udržet stav včelstev kolem 650 tisíc, což je dostačující stav nutný pro opylování naší republiky,“ uvedla pro Seznam Zprávy Machová.

Například v roce 1990 bylo sice o zhruba 100 tisíc včelstev více, ale příroda se od té doby změnila: „Není již pro včely tak pylově pestrá, také schopnost krajiny uživit je klesla. Dnes by se 800 tisíc včelstev v naší chudší přírodě asi již neuživilo,“ říká Machová. Současný trend proto považuje za pozitivní.

Dostatek včel je i v zájmu státu, proto včelařům pomáhá ve formě podpor. Chovatelé evidovaní u Českomoravské společnosti chovatelů mohou dosáhnout na celkový příspěvek až 100 tisíc korun ročně. Například v Olomouckém kraji si už začátkem letošního roku 77 včelařů rozdělilo více než 700 tisíc na nákup vybavení.

Kromě medu dokážou chovatelé zužitkovat i další včelí produkt – vosk. S rostoucími počty včelstev stoupá v dlouhodobém horizontu také množství vosku, které čeští včelaři ročně vyprodukují.

Vývoj produkce medu už tak jednoznačný není. „Vlivem špatného počasí, studeného a deštivého jara, jsme měli roční výnos medu předloni 5 tisíc tun a loni 6 tisíc tun,“ vzpomíná Machová. Běžná roční produkce se pohybuje mezi sedmi a deseti tisíci tun. Spotřeba medu na obyvatele je pak v České republice mezi devíti sty gramy a jedním kilogramem.

Rok 2022 vidí optimisticky. „Letošní sezona vypadá nadějně, včely přezimovaly v dobré kondici – alespoň nemáme zprávy o velkých úhynech. Po nepříliš dobrém dubnu je květen teplý a slunečný,“ vypočítává předsedkyně. „Snad tato včelařská sezona bude dobrá a dostaneme se na obvyklá čísla.“

Největší nebezpečí pro medonosné včely Machová vidí v nemocech a nákazách včelího plodu. „Při přemnožení roztoče varroa destructor včelstvo kolabuje. Také mor včelího plodu je nemoc, která se u nás v určitých oblastech drží. Léčba není možná, včelstva se musí spálit spolu s úly a dalším nedezifikovatelným zařízením,“ vysvětluje.

Naopak ošetřování porostů přípravky na ochranu rostlin za velký problém nepovažuje: „Pokud jde o ošetřování porostů přípravky na ochranu rostlin, je třeba říci, že máme dobrou rostlinolékařskou legislativu a k hromadným otravám dochází většinou v souvislosti s lidskou chybou. Podle statistiky Státní veterinární správy máme ročně do deseti hromadných otrav včel způsobených těmito přípravky.“

Obliba včelaření navíc v Česku dlouhodobě roste. Zejména včely medonosné. Amatérští včelaři proto mohou tomuto druhu pomoci. „Zájmových včelařů je v Evropě i u nás 97 procent. Takže si vlastně se včelami hrají. A kdo si hraje, nezlobí. A neničí ekosystém,“ dodává Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského.

Včely však nejsou užitečné jen svým vlivem na ekosystém. Včelstva fungují také jako zdroj inspirace i základ vědeckých objevů.

Třeba jejich způsob komunikace. Tento drobný hmyz se dorozumívá především pohyby a pachy, za pomoci těchto dvou vjemů si však umí předat velmi přesné informace. Jako příklad může sloužit známý „včelí tanec“. Pokud se totiž včela vrátí s informací o zajímavém zdroji potravy, předá ostatním konkrétní informace o tom, kde tento zdroj objevila – začne „tančit“ v jakýchsi osmičkách.

V této kombinaci pohybů jsou zakódované všechny indicie potřebné k tomu, aby zbytek roje věděl, kam se vydat. Část, kdy se včela pohybuje rovně značí vzdálenost. Zjednodušeně by se dalo říci, že každá vteřina přímého pohybu odpovídá vzdálenosti přibližně jednoho kilometru. Čím více navíc včela „vibruje“, tím bohatší zdroj je.

Směr pak vychází z ještě komplikovanějšího výpočtu. Výše popsaná část zároveň ukazuje pomyslnou úsečku mezi úlem a sluncem. Úhel, pod kterým včela úsečku opustí a z druhé strany se na ní vrátí, odpovídá úhlu, který má vůči zmíněné úsečce včela letět, aby se dostala na doporučené místo.

Celý tanec pak vypadá jako spojení obou videí výše. Trajektorie včely připomíná ležící číslici 8, kdy společná část obou oblouků je úsečkou udávající vzdálenost.

Vzhledem ke specifickému způsobu vnímání světla jsou včely schopné vidět slunce i v případě, kdy je pod mrakem. Systém navíc funguje bez ohledu na den či roční období.

Pochopení této komunikace umožnilo vědcům například vytvářet drobné roboty, za jejichž pomoci mohou roj navádět podle vlastních představ.

Kromě svého ekologického významu mají včely i další pozitivní dopady na lidskou společnost. Roj totiž funguje svým způsobem jako jeden velký organismus, superorganismus. Od sledování chování včelstva si proto vědci slibují, že by mohli lépe pochopit fungování mozku. Ten totiž také dělá komplikovaná rozhodnutí na základě jednoduchých interakcí mezi jednotlivými neurony.

Včely také mají v rozhodovacím procesu prvky demokracie. Ty jsou natolik efektivní, že podobný princip byl použit jako základ pro algoritmy řešící problémy lidí a technologií. Hmyz například nepřímo ovlivnil způsob, jakým roboti plánují své trasy.

Včely podle vědců také umí odlišit sudá a lichá čísla, chápou koncept nuly a zvládnou dokonce jednoduché matematické výpočty. Vzhledem ke své vysoké citlivosti vůči škodlivým látkám jsou spolehlivým bioindikátorem kvality životního prostředí. Dají se vycvičit k hledání výbušnin a nebo drog. Toho využívají zejména lidé na území bývalé Jugoslávie, kde hmyz pomáhá hledat miny.

Dokáže také rozeznat a zapamatovat si lidské obličeje, při pokusech zvládl i rozlišit autory podle jejich obrazů. To celé za pomoci jedné setiny procenta neuronů ve srovnání s člověkem.

Včely pomáhají také potřebným. Charita Česká republika poskytla možnost včelařit uprchlíkům v zambijském táboře Mantapala. Přes prvotní nedůvěru vyrobili uprchlíci 600 kilogramů medu, o rok později v září už hlásili 2,1 tuny. V Gruzii zase mohla včelařka poté, co obdržela modernější vybavení, zrychlit celý proces výroby medu ze dvou týdnů na jediný den.