Něco už dělejte, žádá vládu většina nespokojených občanů

Akademici chtěli od občanů vědět, s jakou naléhavostí je třeba řešit některé problémy. Celkem 71 procent občanů považuje za „velmi naléhavé“ se vypořádat s propadem veřejných financí, pro 63 procent je stejně důležité zajistit dostatek energetických zdrojů, 57 procent má obavy z přistěhovalců. „Velmi naléhavě“ se musí změnit také hlavní parametry veřejného života. Pro 62 procent je nezbytné zasáhnout v sociálním sektoru, pro 59 procent je nutné zlepšit fungování hospodářství i politickou situaci.

„Lidé se obávají toho, co přijde, ať už jde o vysoké ceny energií nebo sociální bezpečí, a to se promítá do obecných požadavků na politiku a politický systém,“ shrnuje zjištění průzkumu jeho autor Milan Tuček.

„Naléhavost problémů se prudce zvýšila od posledního průzkumu v roce 2021,“ dodává akademik. Požadavek rychle zasáhnout deklarovalo u důležitých oblastí o 10-20 procent lidí víc než předloni, u energií dokonce třetina dotázaných.

Naposled CVVM zaznamenalo podobný neklid v roce 2013, kdy mělo Česko stejně jako dnes za sebou několik let krize. Rok 2013 se od letoška liší tím, že spouštěčem nespokojenosti byly kromě ekonomických potíží a deficitu veřejných financí jiné starosti, konkrétně obavy z nezaměstnanosti a vysoké míry korupce. To dnes většinu populace zásadně netrápí.

Docent Tuček upozorňuje, že „naléhavost“ požadavků na politiky přímo nesouvisí s důvěrou vládě Petra Fialy. Obavy obvykle sdílejí příznivci vládních i opozičních stran a významnější rozdíl je vidět pouze u žádosti zajistit sociální bezpečí, které častěji žádají voliči opozice. Podle akademika ovšem nespokojenost zvýšil úsporný balíček. Sice přímo neohrožuje příjmy žádné ze společenských skupin, přesto se lidé obávají, že se právě v důsledku škrtů naplní jejich dosavadní obavy.

Zároveň další z průzkumů CVVM ukazuje, že také popularita členů vlády od jejího vzniku před dvěma lety prudce poklesla, skoro stejně hluboko jako v časech před pádem Nečasova kabinetu. V roce 2013 nedosahovala důvěra k žádnému z ministrů přes dvacet procent s výjimkou šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga, který získal podporu prezidentskou kampaní.

Podobně špatné vysvědčení neměli v průzkumech CVVM ministři žádné jiné vlády až do letoška. Nad dvaceti procenty se tentokrát těsně udržel pouze pirátský ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

Pokles vládní popularity souvisí podle Milana Tučka také s očekáváním, které vládní strany vyvolaly v kampani před posledními parlamentními volbami. „Ještě před dvěma roky si lidé všechny potíže spojovali s dopady pandemie covidu, a od voleb v roce 2021 se proto očekávalo, že se poměry obrátí k lepšímu. To se však nenaplnilo, právě naopak. Dřívější důvěra ve změnu se teď promítá do naléhavosti požadavků,“ míní expert.

Propad popularity ministrů neznamená, že se bude opakovat scénář roku 2013. O něco menší potíže s důvěrou veřejnosti než Nečasova a Fialova vláda měly také sociálnědemokratické kabinety Miloše Zemana koncem roku 1999 a Stanislava Grosse o pět let později, vládní politici však stihli voliče získat do voleb zpátky. Zeman nastartoval svůj kabinet tím, že během pár měsíců vyměnil osm ministrů. V roce 2005 zachránila ČSSD situaci, když premiéra Grosse nahradil Jiří Paroubek.

Pro Petra Fialu navíc mluví fakt, že popularita vlády jako celku dosahovala v září alespoň 25 procent. Proti tomu důvěřovalo kabinetu Petra Nečase na jaře 2013 jenom 15 procent Čechů.