Nebezpečné řemeslo. Za třicet let bylo zabito 1 500 novinářů

Seznam Zprávy tato úmrtí zmapovaly.

Svobodu tisku neohrožují pouze politické, ekonomické, právní nebo společensko-kulturní kroky, ale také fyzické útoky proti novinářům. Za posledních 30 let bylo zabito kvůli své práci 1 442 novinářů, ukazuje databáze organizace Výbor na ochranu novinářů (CPJ). Dalších 589 případů organizace prověřuje s podezřením, že k úmrtí došlo v souvislosti s novinářskou prací.

Zdaleka nejnebezpečnější místa pro novinářské řemeslo jsou dlouhodobě na území Iráku, Sýrie, Indie, ale také Kolumbie nebo Ruska. Zabiti bývají nejen muži; každé patnácté úmrtí se týká žen.

Nejblíže nám je Slovensko, kde byl v roce 2018 zavražděn novinář Ján Kuciak. Za jeho práci zaplatila životem i jeho snoubenka Martina. Slovensko navíc eviduje dva novináře, kteří v letech 2008 a 2015 zmizeli beze stopy.

Při pohledu na další evropské země je pro novináře rizikovější Francie, kde jich bylo za uplynulých 30 let zabito devět, většina při útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo. Novináři byli zabiti také v Polsku a v pobaltských zemích, v Bělorusku, na Ukrajině, dále v Irsku, Španělsku, na Maltě, v Řecku i ve Švédsku nebo Velké Británii. Častější úmrtí jsou v balkánských zemích.

Ve stejném období bylo nejvíce novinářů zavražděno kvůli své práci v Iráku (celkem 112 z 190 obětí), na Filipínách (celkem 86 z 88 obětí) a v Mexiku (celkem 60 z 64 obětí).

Na Filipínách v provincii Maguinando došlo v roce 2009 k „největšímu masakru novinářů v historii“, jak tuto událost označují Reportéři bez hranic. Konvoj, který mířil do provinčního sídla volební komise zaregistrovat místního politika do voleb, byl přepaden přibližně stočlennou skupinou. V masových hrobech posléze objevili 58 obětí, z nichž 32 byli novináři, kteří se ke konvoji připojili.

V Mexiku za posledních 18 let, odkdy je v databázi CPJ evidován první případ, byli v průměru zavražděni více než tři novináři ročně. „Novináři, kteří informují o citlivých politických tématech nebo zločinech, zejména na lokální úrovni, jsou varováni, je jim vyhrožováno a často jsou chladnokrevně zastřeleni,“ popisují současnou situaci Reportéři bez hranic.

„Jiní jsou uneseni a již nikdy je nikdo nespatří nebo prchají do zahraničí, což je jediná možnost, jak si zajistit přežití,“ dodávají v letošním hodnocení svobody tisku v zemi.

„Co je v současné době znepokojující pro svobodu tisku, není jen riziko pro novináře ve válečných oblastech. Novináři, kteří pokrývají válku, jsou vždy v nebezpečí,“ komentovala pro CNN aktuální situaci prezidentka CPJ Jodie Ginsbergová.

Podle Ginsbergové je zde několik znepokojujících skutečností. „Zejména na Ukrajině se zdá, že novináři jsou terčem útoků, což je něco nového. Mít na zádech nebo na prsou nápis PRESS bývalo často formou ochrany. Nyní panuje obava, že se tím stanete skutečným terčem,“ vysvětlovala.

Případy, kdy ruská armáda ostřelovala nebo jinak napadla novináře, monitorují také Reportéři bez hranic. Za uplynulých 71 dní války evidují 37 incidentů, mezi nimiž je například ostřelování aut, která jsou označená nápisem „PRESS“, únosy novinářů, ale i zásahy televizních věží.

Nejnebezpečnější pro novináře je, když se věnují politice. Z celkových téměř 1 500 zabitých novinářů se více než polovina věnovala právě politickým tématům. Řada z nich se zároveň pohybovala ve válečných oblastech (44 %). Více než pětina se zaměřovala na lidská práva.

CPJ přitom pozoruje rostoucí ohrožení novinářů i mimo válečné zóny. „V letošním roce CPJ potvrdila jen v Mexiku vraždy tří novinářů. A celkový počet může být vyšší – může jich být sedm, což by situaci v Mexiku zařadilo na stejnou úroveň jako na Ukrajině. To je v demokratické zemi, která není ve válečném stavu, nepředstavitelné. Jsou to místní novináři, kteří informují o lokálních problémech, jako je korupce, a jsou za svou práci zabíjeni,“ dodala prezidentka organizace.

Přestože novináři pokrývající válečné konflikty jsou vystaveni většímu riziku, více novinářů bylo kvůli svojí práci zavražděno. Z dat CPJ vyplývá, že o vraždu šlo v 64 procentech případů, zatímco při reportování z bojišť zahynulo 22 procent.

„Zatímco celkový počet úmrtí novinářů se oproti roku 2020 snížil na 32, počet potvrzených odvetných vražd zůstal zhruba stejný, což naznačuje, že novináři jsou i nadále považováni za terč,“ píše CPJ v souhrnu situace za loňský rok.

Jako nejnebezpečnější země pro novináře se v roce 2021 ukázaly Mexiko a Indie. V každé z těchto zemí byli podle dat CPJ zavražděni čtyři novináři.

Za většinu (81 %) vražd novinářů, které se staly v poslední dekádě, nebyl nikdo odsouzen. CPJ na základě těchto dat sestavuje takzvaný globální index beztrestnosti, prostřednictvím něhož chce upozornit, ve kterých státech nedochází k odsouzení pachatelů vražd novinářů.

Nejhůře je na tom Somálsko. „Index se oproti předchozímu roku příliš nezměnil. Sýrie, Irák a Jižní Súdán se v tomto pořadí opět umístily za Somálskem na čtyřech nejhorších místech seznamu, neboť konflikty, politická nestabilita a slabé soudní mechanismy udržují cyklus násilí páchaného na novinářích,“ komentovala organizace nové vydání indexu v loňském říjnu.

V indexu jsou zahrnuty pouze státy, kde je minimálně pět nevyřešených vražd novinářů. Pořadí se pak odvíjí na základně přepočtu nepotrestaných vražd novinářů na jednoho obyvatele.

Téměř 70 novinářů je v současné době pohřešovaných. Nejvíce novinářů v průběhu práce zmizelo v Mexiku (15), v Sýrii (10), v Iráku (9) a v Rusku (7).

Nejdéle pohřešovaným novinářem v databázi CPJ (téměř 40 let) je iránský fotograf Kazem Akhavan, který zmizel v červenci 1982 v Libanonu spolu se třemi úředníky z íránské ambasády.