Válka na Ukrajině rozdělila svět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čína, Turecko a Indie. Proti nim Evropská unie, Velká Británie a Spojené státy. Svět se rozdělil ve vnímání již rok trvající ruské invaze na Ukrajinu. Zatímco první tři země chtějí rychlý konec války i za cenu ukrajinské ztráty území, Západ naopak prosazuje opětovnou kontrolu napadeného státu nad svojí zemí i za cenu dlouhodobějšího konfliktu.

Nejde o jediný zásadní rozdíl ve vnímání války mezi těmito dvěma skupinami. A není se čemu divit. Právě tři asijské státy jsou v současné době největším cílem ruského exportu. Využívají například nižších cen ropy, které jsou důsledkem evropských sankcí.

Čína, Indie a Turecko jsou – v tomto pořadí – největšími importéry z Ruska. Tyto státy navíc podle Observatory of Economic Complexity (OEC) objem dovozu ze země, která začala největší konflikt na území Evropy od konce 2. světové války, nadále dlouhodobě zvyšují.

Peníze ale nejsou jedinou motivací pro přinejmenším shovívavější přístup k agresi vůči Ukrajině. „Hrají tu roli dva důvody - ideologická afinita (blízkost, spřízněnost – pozn. red.) vůči Rusku, s nímž Čína sdílí stejný pohled na mezinárodní uspořádání a Spojené státy, a politický kalkul,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Ivana Karásková, analytička pro Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO).

„Čína vyčkává, jak konflikt dopadne a jaké příležitosti pro ni různé scénáře vývoje konfliktu mohou mít. Momentálně je pro ni výhodné podporovat Rusko, které odklání pozornost Západu od Číny, ale zase Putina nepodporovat příliš, aby neprovokovala Západ k odvetné akci, například pomocí sekundárních sankcí na své banky,“ upřesňuje.

Odpovídají tomu i výsledky průzkumu Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR). Vyplývá z nich, že téměř polovina (44 %) oslovených Číňanů Rusko považuje za nezbytného partnera své země, dalších 35 procent pak za spojence. V Indii bere Rusko jako spojence 51 procent populace. Naopak ve Spojených státech je to každý dvacátý člověk.

Podle Karáskové Čína v době trvání konfliktu hraje roli neutrálního aktéra a přichází s obecnými mírovými plány. „Západ to nepřesvědčí, ale Čína cílí svými iniciativami na země globálního jihu, pro které je ukrajinská válka vzdálený problém a řeší spíše následky ve formě nedostatku některých komodit,“ dodává odbornice.

Analytik AMO Pavel Havlíček doplňuje, že u všech skloňovaných států jde o specifickou motivaci mísící geopolitické zájmy s těmi ekonomickými a strategickými. „Čína je v tom ohledu rozhodně nejdále, pokud uvážíme její spory a rivalitu se Spojenými státy a asertivitu, se kterou vystupuje proti Západu a NATO,“ řekl Seznam Zprávám.

„Oproti tomu v případě Indie hraje větší roli závislost na ruských dodávkách hnojiv a také zbraní v rámci připravenosti na potenciální konflikt s Pákistánem.“ Mimochodem právě u Indie se předpokládá, že její populace letos přeroste co do počtu tu čínskou.

„Proto by ani pro jednoho z těchto tří hráčů – možná do určité míry s výjimkou Turecka, které s Ruskem v některých ohledech a regionech také zápasí, ale ani pro další mezinárodní aktéry nebyl pád Ruska výhodný,“ vysvětluje Havlíček.

Turecko je podle odborníka „dlouhodobě ambivalentní a špatně čitelný hráč, který balancuje mezi Západem a NATO na jedné a Ruskem a dalšími hráči na druhé straně ve hře o Blízký východ a jižní Kavkaz“.

Toto balancování Havlíček ukazuje na příkladu současné invaze. „Na jedné straně podporuje Ukrajinu, a to nejen v otázce Krymu, ale také bezpečnostní spolupráce. Na druhou stranu si Turecko nechává dveře otevřené i do Ruska, což dobře ukázala jeho specifická pozice ve vztahu k tzv. obilní dohodě, kterou Turecko s OSN v klíčovém rozměru dokázalo zprostředkovat.“ Pozice „někde mezi“ se proto u Turecka podle Havlíčka dá očekávat i nadále.

Odborník ale upozorňuje, že prosté rozdělení na Západ a Východ nefunguje. „Postoje vůči agresi zejména na straně globálního jihu jsou různorodé. Zejména mezi africkými státy, ale také Latinskou Amerikou, jejichž pozice postoje Západu nekopírují, ale také ukazují, že západní mainstream tam vůbec není jednoznačný.“

U regionů, na které se zaměřil průzkum ECFR, je ale rozdíl v přístupu zřetelný. Zatímco Západ obecně preferuje variantu, kdy Ukrajina získá zpět kompletně svá území i za cenu delších bojů a více obětí, v Indii a Turecku je pro brzký konec války větší procento populace než v samotném Rusku.

Průzkum také odhalil, že velká část lidí v Číně, Indii, Turecku i Rusku považuje své státní zřízení za to, které se nejvíce blíží demokracii. V Číně má tento názor 77 procent populace, v Indii 57 procent. Méně než poloviční důvěru ve svou demokracii mají v Turecku (36 %) a Rusku (20 %), stále však věří vlastní struktuře demokracie více než francouzské, britské nebo americké.

Největší podporu mezi respondenty měla u otázky, proč Spojené státy pomáhají Ukrajině, odpověď, že za tím je ochrana západní dominance. V Číně si to myslela téměř polovina respondentů, v Rusku více než každý třetí. Američané přitom berou podporu napadené země jako ochranu její demokracie.

Podobně dopadlo i vnímání motivace evropských států. Zde Rusko předpokládá snahu zachování západní dominance ještě více než v případě USA. Evropané naopak podporu berou jako ochranu vlastní bezpečnosti.